Trabantem z Austrálie do Asie

"To, co žene trabanta nahoru, není výkon motoru, ale obrovská rychlost, kterou to auto dosahuje." Zběsilé plašení 26-ti koní pod duroplastovou kapotou mě sice v Jižní Americe zaujalo o dost víc, ale oproti filmu mě zase mnohem líp bavil seriál. Pozitivem byli zejména pohodoví vozíčkáři, blázniví Poláci, opravy kladivy a pády motorkářů. Co mi však trošku vadilo, tak to byla přítomnost Dominiky, před kterou se Dan trošku krotil a která svou normálností moc nezapadla do tohoto kolektivu sebevražedných bláznů. (09.12.2016)

"Pořídili jsme si perfektního Malucha. V podstatě nic na něm nefunguje, nesvítí světla, neblikaj blinkry, startuje se větví." Tak Egu a Babu se tváří celkem v pohodě, Maluch budí mírné obavy a motorky se možná rozjedou. Taky posádky vypadají dobře, možná dostanou i víza, vozíčkáři jsou dobří blázni a jsem si celkem jistý tím, že Marcin si s sebou měl vzít ten traktor. Ve filmu mi tento pořádný prolog chyběl a proto jsem moc rád, že jsem si ty přípravy mohl s cestovateli užít. A taky se poučit, protože já bych nepřežil ani ten odjezd. (06.12.2016)

"Umejt tři auta wapkou trvá v Austrálii minimálně tejden." Byrokratické díly mne na trabantím cestování baví skoro nejvíc, ale tento se moc nepovedl. Neviděl jsem totiž ani jednoho byrokratického úředníka, pouze Dan komentoval jejich vzkazy a já jsem se trošku nudil s čekajícími posádkami. Být na místě já, tak bych líným Australanům patrně ujel i s kontejnerem, ale mám dojem, že by mě dojeli na kolech a ukázali mi pravou australskou gumoléčbu. Alespoň by ten díl dostal trochu šťávy, kterou museli dodat slovenští pankáči. Jinak mě samozřejmě pobavila rychlá smrt Malucha a Jawy, ale už se těším na divočinu. (06.12.2016)

"Jedeme nádhernou krajinou od opravy k opravě." Zlatokopecká zkratka je konečně tím, co od trabantí expedice očekávám. Takže je třeba kladivem opravit Jawu, pak u barelu doleva a už jsou tu roztrhané plasty, pády z motorky a ztracený Polák. Jen tak dál. (07.12.2016)

"Jestli pojedeme touhle rychlostí, tak tam nikdy nedojedeme." Až se budu chtít někdy zmrzačit, tak si vezmu starou Čézetu a vydám se na Holland Track. Tam se přizabili i ti, kteří umí jezdit, přičemž mě potěšil zejména Dan, kterak stylově zaparkoval do křoví. Dominika za volantem Malucha taky stála za to, filtrování vody z louže do pusy nemělo chybu a technika přelévání benzínu mezi trabanty mne naprosto ohromila. (07.12.2016)

"Je to dvoutakt a něco je špatně." Tak špatně je kliková hřídel a taky to, že jsem musel půl dílu čekat na to až přiletí náhradní a přestane pršet. Pak už přišla mokrá Great Central Road a zase bylo dobře. Ohromné kamiony mne ohromily, mrtvá auta u silnice zase trošku vyděsila a Markovy pády z motorky snad ani nebudu komentovat. Jen mi už pár dílů připadá, že vzít s sebou protivnou Dominiku nebyl ten nejlepší tah. (07.12.2016)

"Naštěstí ne každý Great Central Road projede a díky tomu tu máme nejlepší zdroj náhradních dílů široko daleko." Hřbitov aut byl skvělý, přemísťování žlutého cirkusu na rozbahněnou cestu taky stálo za to a cedule Pozor lidé byla jedinečná. Jinak se mi moc líbila Kata Tjuta i Uluru, ale věřím Markovi, že Banská Bystrica je ještě daleko hezčí. Stejně jako Nové Strašecí. (07.12.2016)

"Raději jsme se utábořili vedle silnice, aby do rána nezmizela." Cesta, necesta, hory, termitiště, klokan, krokodýl a ošklivý trpaslík na střeše trabanta. Posádka se evidentně baví, já o něco málo méně, ale protože Radek nezklamal a ztratil pas, tak jsem si ten konec Austrálie nakonec ještě užil. (08.12.2016)

"Až tady budu umírat, tak rozhodně nechci, abyste se o mě starali vy." Východní Timor se mi líbil, jejich nulová byrokracie a slušnost mě hodně zaujala, ale posádka si konečně užila nějaký ten žaludeční problém, když už zkonzumují cokoli, co jim neuteče z talíře. Jinak byla samozřejmě skvělá cesta do kopce i z kopce, roztlačení Malucha bez řidiče i rozlomení trabanta, ale jelikož Škodolibost je mé druhé jméno, tak jsem posádkám přál ještě o něco vypracovanější tankodromy, větší díry na mamuty a veletoky bez mostů. (08.12.2016)

"Nevíme, jak si vedou v jiných sportech, ale Indonésani jsou mistři světa v zírání na lidi. Zvládají to individuálně i kolektivně." To mohu potvrdit a asi by mě to upřené zírání trošku rozhodilo. Nicméně nezírali na mě, takže jsem mohl poznat nejhezčí místo na opravu záchoda, pobavit se u dělení cestovatelů na bledé a zelené, fascinovaně hypnotizovat kráter sopky Kelimutu a sjet si s invalidy v noci horu na dvou nakloněných kolech trabanta. Být tam, tak bych za jízdy vystoupil a domů bych šel pěšky. (08.12.2016)

"Auto přijede, ráno ho nastartujem a je úplně rozbitý." Tato část Indonésie je vhodným místem pro naštvání i zábavu. Nabízí totiž závady po nula metrech, červíky v mase, nedobrovolné návštěvy nemocnice a na druhé straně rychlé pluhy, souboj trabantu se sopkou a mimořádně zábavné přejetí přítelkyně nebrzdícím trabantem. (09.12.2016)

"Cokoli, co se octne na dohled trabantů, tak chcípne." Tak to je nemilé. Cestovatelé toho mají evidentně dost, takže na humor nezbývá již moc sil a pobaví snad jen prudké otevření přední hauptny za jízdy. Jinak je to už spíše cestopis, při kterém jsem zjistil, že na Sumatru se nikdy nepojedu otrávit a Jakartu radši objedu přes Budapešť a Vladivostok. (09.12.2016)

"Farář sehnal svářeče a Radek to s pomocí Boží, a hlavně tedy toho svářeče, opravil." Jenže málo bylo ve finále trabantů a tak jsem si to vítězství Pyrrhy zase až tak moc neužil. Nicméně se mi líbilo to dovádění v lázních v dešti a souboj Marka s opicí o filtr, ale finále by mě mělo namlsat a navnadit na další cestu, což se nestalo. Ale až únava zmizí, tak se určitě budu těšit. (09.12.2016)