Co žere Gilberta Grapea

Prý se mu nejprve zdál až moc roztomilý. Nakonec Švéd Lasse Hallström svolil obsadit do role retardovaného Arnieho silně realistického Leonarda DiCapria a udělal sakra dobře. Plaše tichý úsměv, živelný projev a prý i velký kus improvizace. Byla z toho nominace na několik prestižních cen (hlavně pak Oscar a Zlatý glóbus) a možnost vybírat si role. A vlastně to DiCapria zdobí po celou dobu jeho skvostné kariéry. Hallström má znovu sakra velké pochopení pro lidské slabosti, podivínství i krásu naděje, která někde přeci jen vykukuje. A snad čeká i na jistého Gilberta. Mladíka ztvárněného Johnny Deppem, který s režisérem spojil síly i v případě Čokolády. Žrala ho neschopnost uniknout ze sevření odpovědnosti za retardovaného bratra a nechutně tlustou matku, která roky neopustila dům. Díra, ve které uvízl, mu lezla krkem. Ve výsledku velmi dobré. Navíc tahle nekonvenční tragikomedie jen znovu dokazuje, že DiCaprio chce hrát s kvalitními herci, podle dobrého scénáře a nechat se ovlivňovat dobrými režiséry. (10.06.2016)

Film s veľkým srdcom. Lasse Hallström dokázal rozohrať veľké príbehy malého mesta, malých ľudí. A to tak, že som občas nechápal (v dobrom slova zmysle). Celé je to korunované hercami (výborná voľba) a to predovšetkým úžasným DiCapriom. Neveril som, že toto niekedy vyslovím, ale ten chlapec má naozaj talent a ja smekám. (05.11.2005)

Kdyby, kdyby, kdyby ... Kdybych viděla tento film jako první od Lasseho Hallströma ... kdybych ho viděla před deseti lety ... kdybych ho viděla dříve než Dívku s mušlí a Bílou vránu ... A dalo by se pokračovat. Jenže já ho viděla TEĎ. Lasse Hallström začal točit filmy pro děti. Měl svůj zvláštní rukopis ovlivněný švédskou kinematofragií. A byl dobrý. Postupem času začal točit v Americe, byl stále svůj a poměrně záhy se v jeho díle objevil dost výrazný prvek - potřeba a schopnost dojmout diváka velkým závěrečným gestem. A ještě o fous víc - přesně odhadl, co se líbí a co dojme amerického většinového diváka a přesně to mu naservíruje. Pro jeho kapsu skvělé, pro milovníky artových snímků věčná škoda. Co žere Gilberta Grapea je prvním snímkem v této pomyslné sérii. Když sednu v kině před plátno nebo doma před obrazovku, je to jako bych uzavřela s režisérem tajnou dohodu. Chci od něj, aby mě bavil, poučil, rozsmál, rozbrečel ... ale rozhodně po něm nechci, aby mě nechal chladnou. Také chci, aby mě překvapil. A Lasse se opravdu snaží, navnadí atmosféru, rozběhne příběh a pěkně si diváka nachystá. Já mu to zpočátku beru a jak mi tak pěkně podmanivě vypráví, začíná mi to v hlavně šrotovat, kam to asi povede a že to asi nedopadně tak úplně happy. A najednou jako bych vystoupila z děje, dívám se tak trochu z výšky, tak trochu ze zákulisí, mírně s odstupem ... a říkám si, Lasse, ty lišáku, že ty nám chceš diváky rozbrečet!? A taky že jo! A přesně tady v závěru to u mě neklapne. To jemné pouto mezi divákem a režisérem tu bylo pro mě přerušeno. Asi nejsem cílová skupina. Možná nejsem ten správný většinový divák, co se zrovna chtěl nechat dojmout. Nebo jsem už viděla hodně amerických filmů a slušnou řádku i od pana řežiséra. Zřejmě jsem silně proevropsky laděná a těm ryze amerických tématům jsem tak nějak nepřišla na chuť. Asi jako když člověk čeká lahůdku a dostane normálně najíst. Hlad nemá, ale nedá se říct, že by si pošmákl. Vlastně je to docela dobré, není to připápené, ani překořeněné, ale není to delikatesa. Tož tak nějak... (11.06.2018)

Naprosto úžasný film, který jsem dlouho odkládala, ale jsem ráda, že jsem si k němu znovu našla cestu. Leonardo Dicaprio je tady úžasný, to co předvádí herecky jako ještě ,,ucho" je známka toho, že má talent a patří bezesporu mezi dnešní elitu herců. Johnny Depp zde nebyl tak výrazný, ale i tak se mi jeho projev líbil. Naprosto přirozeně se mi tu jevila J.Lewis. Všechno krásně natočeno, hudba, záběry, smích, pláč, hořící dům. Cesta pryč. (23.01.2015)

Citlivý, nikoliv však sentimentální film ze života maloměstského mladíka, jenž měl všechno a zároveň nic. Pozoruhodně široká škála působnosti nechává Gilberta bojovat s touhou opustit svou životní "malost", a místy ještě zoufaleji s nutností jeho přítomnosti doma. Retardovaný bratr Ernie a nemohoucí/neuvěřitelně otylá matka versus cestující kráska Becky... málokdy jsem nacházel tolik pochopení pro titulního hrdinu, jemuž osud naházel do cesty několik klacků, jinými mnohdy nepřekročitelných. V kombinaci s naprosto věrohodným prostředím maloměsta, ve kterém "se nikdy nic nestalo a nestane", a kde nedostatek příležitostí dává vzniknout klasicky jalovým stereotypům typu "obchoďáku za městem, do něhož v životě nevkročím", vyniká válka s vlastní hodnotou, případně s vlastními touhami o to silněji a upřímněji - přesto ji nikdo nikomu necpe až před nos. Rovnováha je zde dokonalá. Nenápadné, upřímné a famózně odehrané drama, které strčí do kapsy celou řádku svých žánrových kamarádů. (23.01.2009)