Co žere Gilberta Grapea

Hallstrom opět natočil příjemný film, kde to nejlepší je absolutně dokonalý Leonardo - jde o jeho nejlepší výkon vůbec a o jeden z nejlepších hereckých výkonů, jaké jsem kdy viděl. Za svůj výkon byl nominován na Oscara a že ho nedostal a dostal ho nijak převratný Tommy Lee Jones za Uprchlíka nedokážu pochopit. Při dojímavé scéně na konci to zahrál tak, že jsem nedýchal. (30.07.2003)

Kdyby, kdyby, kdyby ... Kdybych viděla tento film jako první od Lasseho Hallströma ... kdybych ho viděla před deseti lety ... kdybych ho viděla dříve než Dívku s mušlí a Bílou vránu ... A dalo by se pokračovat. Jenže já ho viděla TEĎ. Lasse Hallström začal točit filmy pro děti. Měl svůj zvláštní rukopis ovlivněný švédskou kinematofragií. A byl dobrý. Postupem času začal točit v Americe, byl stále svůj a poměrně záhy se v jeho díle objevil dost výrazný prvek - potřeba a schopnost dojmout diváka velkým závěrečným gestem. A ještě o fous víc - přesně odhadl, co se líbí a co dojme amerického většinového diváka a přesně to mu naservíruje. Pro jeho kapsu skvělé, pro milovníky artových snímků věčná škoda. Co žere Gilberta Grapea je prvním snímkem v této pomyslné sérii. Když sednu v kině před plátno nebo doma před obrazovku, je to jako bych uzavřela s režisérem tajnou dohodu. Chci od něj, aby mě bavil, poučil, rozsmál, rozbrečel ... ale rozhodně po něm nechci, aby mě nechal chladnou. Také chci, aby mě překvapil. A Lasse se opravdu snaží, navnadí atmosféru, rozběhne příběh a pěkně si diváka nachystá. Já mu to zpočátku beru a jak mi tak pěkně podmanivě vypráví, začíná mi to v hlavně šrotovat, kam to asi povede a že to asi nedopadně tak úplně happy. A najednou jako bych vystoupila z děje, dívám se tak trochu z výšky, tak trochu ze zákulisí, mírně s odstupem ... a říkám si, Lasse, ty lišáku, že ty nám chceš diváky rozbrečet!? A taky že jo! A přesně tady v závěru to u mě neklapne. To jemné pouto mezi divákem a režisérem tu bylo pro mě přerušeno. Asi nejsem cílová skupina. Možná nejsem ten správný většinový divák, co se zrovna chtěl nechat dojmout. Nebo jsem už viděla hodně amerických filmů a slušnou řádku i od pana řežiséra. Zřejmě jsem silně proevropsky laděná a těm ryze amerických tématům jsem tak nějak nepřišla na chuť. Asi jako když člověk čeká lahůdku a dostane normálně najíst. Hlad nemá, ale nedá se říct, že by si pošmákl. Vlastně je to docela dobré, není to připápené, ani překořeněné, ale není to delikatesa. Tož tak nějak... (11.06.2018)

Famózní herecký výkon Leonarda DiCapria, který je tady vážně neskutečný. Dá se říct, že toto je jeho film a zastínil i svého (také výborně hrajícího) kolegu Johnnyho Deppa. Leo tento film zvedá o stupeň nahoru. Krásný příběh natočený s velkým citem. Myslím, že se musí dotknout každého diváka. Ta romantická linka je tady strašně dobře vložena, není hlavní, není ani trochu kýčovitá a hlavně je upřímná. Musím dát plný počet, i když ne úplně čistých, jelikož tvůrci tady šli na jistotu, s příběhem, který je jednoduchý a moc dobře věděli, že toto je přesně ten příběh, který se bude líbit a bude dojímat. Ale tu jednu hvězdu přidat musím, za závěr a ještě jednou, za excelentního Lea. (08.08.2011)

Co zere Wacoslava1? hromada nadhodnocenych filmu na CSFD jako je tento proste dalsi hrozne uslzeny a realny americky drama jenom ten Leopardo Di Kardio v roli retarda predvadi mnohem presvedcivejsi vykon nez v tech mrdkarskych rolich co hral po tom ale to nestaci uplne blbej a nechapu za co uznavanej film (19.05.2012)

Citlivý, nikoliv však sentimentální film ze života maloměstského mladíka, jenž měl všechno a zároveň nic. Pozoruhodně široká škála působnosti nechává Gilberta bojovat s touhou opustit svou životní "malost", a místy ještě zoufaleji s nutností jeho přítomnosti doma. Retardovaný bratr Ernie a nemohoucí/neuvěřitelně otylá matka versus cestující kráska Becky... málokdy jsem nacházel tolik pochopení pro titulního hrdinu, jemuž osud naházel do cesty několik klacků, jinými mnohdy nepřekročitelných. V kombinaci s naprosto věrohodným prostředím maloměsta, ve kterém "se nikdy nic nestalo a nestane", a kde nedostatek příležitostí dává vzniknout klasicky jalovým stereotypům typu "obchoďáku za městem, do něhož v životě nevkročím", vyniká válka s vlastní hodnotou, případně s vlastními touhami o to silněji a upřímněji - přesto ji nikdo nikomu necpe až před nos. Rovnováha je zde dokonalá. Nenápadné, upřímné a famózně odehrané drama, které strčí do kapsy celou řádku svých žánrových kamarádů. (23.01.2009)