Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Gibson je zkrátka psychopat. První polovinu přepálené stopáže provede diváka za ručičku až nemístně sentimentálním kýčem, ve kterém děsně rovný americký Mirek Dušín poznává vzrušující taje prvních polibků, vzrušující taje zromantizované armády, ve které seržant místo obvyklé buzerace mužstva raději vymýšlí geniální satirické vtipy, aby zpevnil břišní svaly svých mužů, prožije si jakousi utopickou parodii na soud, kde se nad zatraceným případem zasalutuje a uznale pokývá hlavou jakmile se na scéně objeví ztroskotaný alkoholický násilník, který je ale ve fešné uniformě z první světové. No a pak ten australský psychopat tuhle marcipánovou navoněnou trapnost vezme a ve druhé půlce jí s plnou pompou uřízne hlavu motorovou pilou, kdy předvede až absurdní krvavé porno, ve kterém po výbuchu granátu postavy vojáků neodlítnou jen metr daleko, ale udělají u toho dvojité salto s pěti vruty, z nosu jim přitom chčijí litry krve a zbytek těla je v plamenech od salvy plamenometu, všude se vojáci kloužou po střevech a mozcích svých zabitých spolubojovníků, bajonety se zabodávají do hlav jak když bičem mrská a podobná perverzní šílenost na plátně, která mě po deseti minutách úplně odrovnala. Já fakt oceňuju úvodní scénu z Ryana jako krvavě realistickou a fakt úchvatně natočenou válečnou scénu, ale i když byla taky brutální, měl jsem z ní pocit takové pokory a respektu ze strany režiséra. Gibson to natočil ještě víc krvavě, ale takovým tím ujetým způsobem, kdy jsem měl pocit, že sleduji chtěnou parodii a ten antisemita si u toho natáčení honí péro, šňupe kokain a s tím svým šíleným výrazem řve: "VÍÍÍC KRVEEE, KURVAAA". Ne, vážně to jako celek moc nefungovalo, minimálně ty dvě naprosto odlišné poloviny to příšerně sráží. Ta první je regulérní pohádka a ta druhá nemít tu fakt (až moc) efektní akci, nestála by za řeč. Ten chlap byl sice náboženský fanatik naruby, ale nesmírný borec a "hrdina". Škoda, že ten příběh nenatočil někdo při smyslech, přesto musím uznat, že lepší válečnou akci jsem od zmiňovaného Ryana neviděl, i když po deseti minutách je ta razance taková, že člověka úplně otupí. 64% (21.01.2017)

Hlavní hrdina filmu sice odmítá nosit zbraň, ale Mel Gibson pálí vostrejma. A míří docela přesně. I když je to dost okatá kopie Olověné vesty od Kubricka, Spielbergova Vojína Ryana i Eastwoodova dvojfilmu Vlajky našich otců/Dopisy z Iwo Jimy (včetně několika konkrétních záběrů, scén i doslovných replik), příběh mě zaujal a vysoké hodnocení si Hacksaw Ridge odnese. I díky vynikajícímu Hugo Weavingovi, který je podle mě trošku nedoceněným hercem. (09.11.2018)

Gibson asi ne tak zcela pochopil význam obratu "válka je peklo/horror" a vzal to doslova i do písmene. Stylizuje tedy válečné scény jako čistou horrorovou žánrovku z pekel se vším všudy; od strachu z neviděného přes lekačky až po ultimátní gorefest jaký kina ještě nezažila. Což je v podstatě (bez ironie i nadsázky) geniální nápad. Na papíře. V tomto podání je z toho však pouze jednotvárně ubíjející slepenec zpomalených záběrů na japonské Palachy melancholicky plápolajících za doprovodu pršících končetin. A to vše vyšperkované o WTF momenty, které jsou jak z Armády temnot (ano, kongeniální zteč s trouchnivějícím trupem, fotbalovo-granátové nůžky či "já táhnu, ty kosíš"). A to jsem zatím nezmínil přepálený a okatě divákovi do ksichtu cpaný agitační "přesah", který tak bují neskrývaným patosem (ne, nejde o scénu "prosím, ještě jednoho"), že to nemá s vážně míněným (proti)válečným dramatem žádnou spojitost. Tohle je regulérní béčkové guilty "holy gore" pleasure nikoli seriózní film. Což je škoda, protože osud i témata (a konflikty z toho plynoucí) v něm jsou natolik nosné, že si zasloužily o poznání lepší a především důstojnější zpracování. Jenomže to by nebylo tak zábavné; sice nechtěně, ale to čert vem. Na škodu tak ve výsledku není ani tak debilní scénář, směšné výkony či poplivání památky obětí na obou stranách, ale úvodní čtyřicetiminutovka, která... No, je stejně špatná (ne-li horší) jak zbytek filmu, akorát v ní nejsou žádné vystřižené scény z Armády temnot. Což to je neodpustitelný hřích, který nespraví ani tucet otčenášů. (28.01.2017)

Mel Gibson se po 10 letech vrátil k režii a natočil tvrdý válečný film který nemá období. První půlka je o tom jak se Desmond zamiluje a hned krátce poté se přihlásí do armády. Celá první půlka se odehrává ve válečném táboře kde se Desmond musí utkávat s nevraživosti všech a teprve v druhé půlce začnou ty krvavá jatka které Gibson sliboval- střeva a končetiny lítají před kamerou jedna báseň a je to jeden z nejbrutálnějších filmů za poslední dobu. samotný film ale obsahuje víc. Je to krásný lidský příběh, s uchvacují akci, režii a hereckými výkony (Vince Vaughn nehraje komediální roli a role mu sedí) Film dokáže být pochmurný, temný, krvavý ale především upřímně dojemný a v první polovině i celkem vtipný. Sečteno podtrženo, Mel Gibson dokázal v židy vládnoucím Hollywoodu natočit film který není veskrze o akci a dokáže zaujmout. Občas se trošku vleče (133 minut!) ale nedá se říct, že chtělo něco vystřihnout a pár scén by i mohlo být delší. A konec je tak dojemný jak by měl být. Problém ale je, že nechcete aby ten film skončil! (13.11.2016)

Na Hacksaw Ridge som sa veľmi tešil, po dlhej dobe konečne v americkej produkcii vznikol aj nejaký vysokorozpočtový vojnový film z obdobia druhej svetovej vojny, ktorý sa navyše môže oprieť o pomerne netradičnú, ale aj tak atraktívnu zápletku a Mel Gibson na poste režiséra tiež mal byť zárukou, s drsnými filmami z rôznych historických období nemáva žiadne problémy, ale aj tak sa neubránim pomerne silnému pocitu sklamania. Na moje prekvapenie práve prvá, civilná hodina, ktorej som sa pôvodne obával najviac mi prišla bez výraznejších problémov. Hlavný hrdina mi síce prišiel dosť podivný, proti pacifistom samozrejme nič nemám a aj tie náboženské reči sú v bezproblémovo znesiteľnej miere, no jednoducho celkovo sa správa miestami dosť mimo a tak ani tá romantická línia nemá moc šancí fungovať, pričom ani samotný Andrew Garfield mi nie je práve najsympatickejší, rovnako ako jeho herecký prejav, ale dá sa na to zvyknúť a vďaka tej svojej neústupnosti si ma časom predsa len získal. A tak idilické scény z civilu vystrieda vojenská služba, ktorá je tiež dobre zvládnutá, tu ma už hlavný hrdina dosť bavil a je radosť pozerať na všetky tie reakcie veliteľov. Takže celá prvá hodina, ktorej som sa ako jedinej obával ma vlastne vôbec nesklamala a mohol som sa začať tešil na samotnú Okinawu. A práve toto ma veľmi sklamalo. Film sa už síce celý čas odohráva na bojisku, čo mám veľmi rád a na nejaký oddych nie je moc času, ale film sa snaží pôsobiť drsne a realisticky a hlavne to druhé mu absolútne nejde. Už len to bojisko mi prišlo úplne nedôveryhodné, neviem si predstaviť, ako by niečo takéto mohlo fungovať v skutočnosti, ale hlavne mi to prišlo celé také umelé, nielen vizuálom, ale hlavne rozmiestnením všetkých zložiek. Akoby si režisér povedal, že chce mať napríklad v zábere naraz desať postrieľaných vojakov, tak to aj urobí a bez ohľadu na to, či to aj má nejakú logiku, aby sa v skutočnosti takto postavili. A k tomu plno tých cool záberov, nejaký ten odkopnutý granát a podobné nezmysly, čo v takomto vážne pojatom filme nemá čo robiť. A tak akcia síce je pomerne drsná, aj keď tiež len digitálnym štýlom, ale mňa už po pár minútach prestala baviť a už som sa tešil len na scény, v ktorých sa nebojuje, lebo tie ma tu bavili omnoho viac. A môžu za to aj celkom sympatické postavy, síce väčšina radových vojakov je nevýrazná, ale predsa len takí Sam Worthington, Luke Bracey alebo dokonca aj Vince Vaughn ma tu dosť bavili. Inak samotný Mel Gibson to mimo akcie podľa mňa zvládol bez väčších výhrad, aj ten patos je tu presne v takej miere, aby film podporoval a nie mu už škodil, ale tá akcia mu podľa mňa vôbec nevyšla. Takže celkovo ma to bavilo, dejovo mi to nadmieru vyhovovalo, ale tá druhá polovica ma kvôli nevydarenej akcii miestami nudila a tak je z toho len lepší priemer. 68% (13.02.2017)