Teorie tygra

"Všiml sis, že štěstí nás mužů závisí na kvalitě ostrahy?" Všiml, ale to neznamená, že nezlobím. Zlobím a jestli mi přitom někdo bude rozkazovat, schovávat kolo či servírovat pohankovou šmakuládu, tak budu zlobit ještě víc. Nechci se totiž dostat do kůže veterináře Bergera, protože to bych byl povinen poslat zemřelého tchána po vodě do Hamburku a tchýni s manželkou a dcerou do rodinné hrobky. Nicméně abych se vrátil k filmu, tak hraný alzheimer mě hodně pobavil, ty tři megery zase pořádně vystrašily a synek Pepík mě dost zaujal možností volby: "Buď budu podvedenej debil nebo šťastnej táta." Já vlastně úplně nevím, jestli se mi ten film líbil, ale obávám se, že mi ještě dlouho bude rezonovat v hlavě, žaludku a trávícím ústrojí. (30.09.2016)

Manželstvo veterinára Jana je typickou ukážkou ako to nemá fungovať, a to sa nechcem pasovať do pozície manželského mudrlanta a totalitného vládcu, ako to urobila Janova manželka Olga. Keď zlyháva komunikácia a určitá sloboda aj vo zvazku, zákonite príde k defektu vzťahov. Jan to vo svojej inteligencie a ohľaduplnosti k manželke urobil po svojom, hoci si je tiež na vine, lebo jeho komunikácia bola taktiež biedna. Režisér Bajgar opustil televízny svet a svoju filmovú veľkú prvotinu zvládol excelentne. Vyskladal v podstate hrozitánsky manželský príbeh o manipulácii a utrpení, zabalil to však do milej a príjemnej komediálnej atmosféry. Jiří Bartoška je famózny, jeho charizma vyžaruje celým filmom. Výborní sú aj ostatní herci, v tomto to bola trefa do čierneho. Teorie tygra je kompaktný, navýsosť zaujímavý film, ktorý je dobre odpozorovaný zo života. (18.09.2016)

Jelikož se ještě stále neřadím mezi tu smutnou populaci zdomestikovaných podpantofláků bez sebeúcty, jen těžko jsem si mohl doposud představit, jak moc dokážou být ženy šílené. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že mí ženatí kamarádi, ti věčně usměvaví pohodoví kluci, ve skutečnosti doma zažívají nefalšovaný manželský psychoteror, místy připomínající až čarodějnictví nebo exorcismus. Kdo to měl tušit! Tento kurevsky děsivý film je jasným důkazem, že žena nebyla stvořena z Adamova žebra, nýbrž z Ďáblova zaníceného vředu, který si v mukách a bolestech vyřízl pekelnými vidlemi z konečníku, aby nemusel už nadále trpět. Já se do podobné situace naštěstí nikdy dostat nemohu, neboť jsem si vůči ženám vypěstoval jednoduchý a vysoce efektivní obranný mechanismus – cokoliv ženy řeknou, to automaticky vyhodnotím jako spam. A pak už jen přičítám plusové body: nemluvíš o svých pocitech? Super, máš bod. Ani o tom, co budeš dneska vařit? Další bod. Není to nic o vánočních slevách v IKEA? Bod. Žádná strašně vtipná historka z kadeřnictví? Je tam. Nic o tvé sousedce, té „otravné krávě s fááákt trapným obočím“, kterou na chodbě zdravíš slovy „ahoj Aničko, moc ráda tě vidím“? Výborně, připiš si další. Pokud se jim podaří nahrát alespoň padesát bodů, odfiltruju jejich žvást ze složky [ale kozy má dobrý] do adresáře [hýbe ústy, možná to něco znamená]. Odsud je to už jenom krůček k tomu, že je začnu vnímat a možná i odpovím. Funguje to perfektně, denně tím ušetřím stovky zbytečných hloupých konverzací a místo toho se mohu věnovat filozofickým debatám se Siri, která od poslední aktualizace bravurně zvládá i krátká souvětí. Jedinou výjimku mám udělenou u své matky, tam musím zpracovávat všechna data. Nerad bych totiž zmeškal otázku, co má svému Koblížkovi dneska uvařit k papání. (03.01.2017)

Je to taková ta nereálná zromantizovaná óda na cestu z města, kde Bartoška setřese okovy civilizace a manželského stereotypu a vydá se jen tak bloumat světem kam ho nohy zanesou a všechno je boží, nevázaný, nikde žádná pravidla. Dočkáme se tak Bartošky sedícího na vrcholu kopce, pokuřujícího cigárko a popíjejícího víno při zapadajícím slunci, ale nikdo neřeší, že by se do takovýho krpálu nikdy nevydrápal, sežrali by ho komáři, vyhlídka by byla plná bordelu a turistů, cestou zpátky by si ožralej zlomil nohu a vůbec že ten kopec je určitě tak 50 km od jeho domu a večer už mu autobus nejede. Ale nám je to podáno tak, jako že ho manželka rozčílila, tak si zašel za barák udělat na chvilku pohodičku...další věc je, že když už se člověk rozhodně jít "into the wild", pravděpodobně bude mít za dva dny hlad, bude smrdět, bude mít puchejře na nohou, cestou potká tak maximálně feťáka, blázna a bezdomovce a a pokud behem noci neumrzne, nejspíš ho policajti odchytnou a odvezou na záchytku. Bartoška však vyrazí a první co potká je krásná Slovenka, která ho pozve domu a chce ho ojet. (12.04.2017)