Spojenci

Spojenci mě čapli a nepustili, co bych víc chtěl? Možná aby si Marion svůj nejbáječnější den života nepředstavovala tak, že se půjde nacápnout na deku k vraku válečného letadla. No ale to si už my dva vyřešíme v soukromí, teď ještě něco k Braďákovi - jestli to vážně nebyl on, tak mu ta plastová figurína byla minimálně hódně podobná. Jako padesátník vypadá tak přirozeně, že být průvodčím ve vlaku, dám mu studentskou slevu a ani nebudu chtít vidět průkazku. Akčních nábojů mohl Robert sice přidat o něco víc, ale kdo taky dneska potřebuje vidět mečování i v kině? Válečná konverzačka s kvalitní základnou. (03.02.2017)

"My oba známe lidi, co spolu šukali a pak to posrali a jsou mrtví." Jenže tady prý nejde o šukání, ale o emoce a já zcela výjimečně s tímto ženským pohledem na svět souhlasím. Mě se to totiž líbilo, protože jsem poměrně dlouho neoplýval jistotou, zda jde o zkoušku, provokaci nebo zradu. A přestože se obvykle rád tvářím jako cynik, tak tentokrát jsem i já toužil slyšet klavírní verzi Marseillaisy, což tímto samozřejmě popírám. A taky popírám, že bych na konci přistihl slzu ve svém levém oku, protože jsem vůči filmovým emocím imunní a Marianne Beausejour rozhodně není můj typ. Tedy fyzicky, protože do jejího chování bylo velmi snadné se zamilovat. Mě prostě baví německá přesnost a tady jí rozhodně nebylo málo. (21.04.2017)

U Zemeckise jsem vždy preferoval jeho poučené hry s minulostí kinematografie a se žánry (NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI I-III, FALEŠNÁ HRA S KRÁLÍKEM ROGEREM, MUŽ NA LANĚ) před univerzálně přijímanými a oceňovanými klasikami (FORREST GUMP). SPOJENCI spadají do první zmíněné "kategorie", protože začínají tam, kde CASABLANCA končí... a po hodinové" variaci válečného melodramatu následuje obdobně poučená a přiznaná (greenovská novela, X značící smrt) obdoba retronoiru s neonoirovým vyvrcholením, přičemž obě poloviny spojuje špionážní linie (poznají, že hrajeme manžele?, hraje manželku?). Výborně odvyprávěné dílo, ve kterém je každá informace efektivně zužitkována a ve kterém je styl založený na dlouhých záběrech s nízkou hloubkou ostrosti a prací s mnohovýznamovými odrazovými plochami nemálo opojný, v očích některých sráží "efekt předistancovanosti". Je ale dán tím, že herci hrají, že hrají, tvůrce si hraje se žánry a kinematografií... a já téhle hře dám kdykoliv přednost před partičkou karet, protože SPOJENCI jsou level MOST ŠPIÓNŮ (bez společenského přesahu týkajícího se otázky řešení zahraničních vztahů, zato s vivisekcí institutu manželství, a to pronikavěji než v podobně se žánrovými klišé pracující Zemeckisově duchařině POD POVRCHEM). (01.02.2017)

Kakablanku jsem ještě neviděl. A asi již neuvidím. Protože má-li to být totéž ve starším vyndání, jak tu nejeden i nejedna tvrdíte, tak na to seru jako Indoš na hygienu. Příběh ve filmu je, herci solidní, čekání na atentát skoro i napínavé. Fakt, že mě druhá polovina nudila až na mandlích a slzopudný závěr mi dojal ku zpupnému usnutí, to přesto pod tři nestáhne. (31.05.2017)

Kdyby nebylo plastikovýho Brada Pitta a některých vysloveně hollywoodských scén, kde se například pár bez skrupulí pomiluje uprostřed písečné bouře v Maroku a následně Marion Cotillard porodí během náletu na Londýn, tak bych z filmu byl vysloveně nadšený. Dlouho jsem se totiž nesetkal s lepší válečnou atmosférou, jako u tohoto filmu, čemuž se teda popravdě nelze ani moc divit. Robert Zemeckis je velký režisér a kvalitní atmosféry má vysloveně v malíčku. Závěr filmu je také vysloveně za jedničku s hvězdičkou, ale Angelina Jolie by se mnou podobné nadšení asi nesdílela... (09.03.2017)