Spojenci

Kakablanku jsem ještě neviděl. A asi již neuvidím. Protože má-li to být totéž ve starším vyndání, jak tu nejeden i nejedna tvrdíte, tak na to seru jako Indoš na hygienu. Příběh ve filmu je, herci solidní, čekání na atentát skoro i napínavé. Fakt, že mě druhá polovina nudila až na mandlích a slzopudný závěr mi dojal ku zpupnému usnutí, to přesto pod tři nestáhne. (31.05.2017)

Takhle zdařilé válečné drama prolnuté akcí a silnou romantickou linkou jsem vážně nečekal! Ne, že bych nevěřil Robertu Zemeckisovi a chtěl nějak zpochybňovat Brada Pitta, avšak vyhlížel jsem spíše slabší záležitost. Naštěstí se má očekávání nenaplnila a Spojenci mě začali bavit od úplného začátku. Scény v Casablance měly atmosféru, která zůstala stejně zdařilá i po přesunu děje do Londýna. Příběhu nechybělo napětí i nějaké emoce, které jsou silnější a silnější s blížícím se koncem, který na mě patřičně zapůsobil (a nemyslím tím závěrečnou scénu s dopisem). Nevidím jinou možnost, než udělit tomuto filmovému zážitku 5*. (08.09.2017)

Nejdřív jsem hodnotil za 4*, ale po dalším zhlédnutí jsem musel dát plnou palbu. Pokaždý mě konec tak citově vyždímal, že na to ještě dlouho nezapomenu. Celkově je film taková všehochuť - akční, romantický, špionážní, válečný - a dějově se dělí na pomyslný dva díly (Casablanca/Londýn). Konečná gradace je ale vážně síla. Navíc je fakt hezký, že z filmu dejchá taková ta poctivá stará Británie. (03.03.2017)

Na to, že špionážne filmy moc neobľubujem, som bol prekvapený ako ma to bavilo. Dejová linka nemá žiadne prestoje, pričom jej romantická časť je budovaná veľmi pohodovo, príjemne a už od začiatku. Na konci došlo aj na prehĺbenie dramatickej zložky, pričom sa dostavilo aj niečo málo emócií. Takže ja som spokojný, určite som od filmu dostal viac ako som pôvodne čakal. Inak tým dvom to vážne pristalo. 80/100 (18.02.2017)

"My oba známe lidi, co spolu šukali a pak to posrali a jsou mrtví." Jenže tady prý nejde o šukání, ale o emoce a já zcela výjimečně s tímto ženským pohledem na svět souhlasím. Mě se to totiž líbilo, protože jsem poměrně dlouho neoplýval jistotou, zda jde o zkoušku, provokaci nebo zradu. A přestože se obvykle rád tvářím jako cynik, tak tentokrát jsem i já toužil slyšet klavírní verzi Marseillaisy, což tímto samozřejmě popírám. A taky popírám, že bych na konci přistihl slzu ve svém levém oku, protože jsem vůči filmovým emocím imunní a Marianne Beausejour rozhodně není můj typ. Tedy fyzicky, protože do jejího chování bylo velmi snadné se zamilovat. Mě prostě baví německá přesnost a tady jí rozhodně nebylo málo. (21.04.2017)