Pohádky pro Emu

Veľmi jednoduchý, ničím nový a málo uveriteľný romantický príbeh s nevhodne vybranou mladou herečkou. Išlo o pomerne dosť nesympatické dieťa. Navyše aj tá romantická akože pointa bola na konci tak urýchlená, až som mal pocit, že filmárom sa už minuli kotúče. Na druhej strane som bol rád, že sa to už skončilo. Inak veľmi dobré duo Vetchý – Geislerová si nevybrali dobrý film. (15.08.2017)

Tak kdybych byl hnidopich, tak bych si určitě k tomuto snímku nějaké ty výhrady našel. Jako třeba, že to v některých momentech trošku až okatě připomíná Kolju (včetně přítomnosti nesympatické sociální pracovnice) nebo, že má divně useknutý konec, po němž následuje k titulkům hudba, která se tam podle mě vůbec nehodí. Ale jinak převládají jednoznačně pozitivní dojmy. Myslím, že jestli jsme v Čechách až doposud měli coby tradiční "vánoční" film Pelíšky, které přitom o vánocích ani tak úplně nevypovídají, tak nyní už takový hezky vánoční film se vším všudy máme (včetně trošky toho sentimentu). Především jde ale o film úžasně lidský a plný laskavého a zcela nenásilného humoru. Co dost oceňuji (a co tento film podle mě odlišuje od klasický amerických sentimentálních filmů) je způsob, jakým je zpodobněna postava Emy, resp. kdo byl vybrán pro její ztvárnění. Není to žádná roztomile "sladká holčička z reklamy", spíše na první (ale opravdu jen na první) pohled takové "ošklivé káčátko". Na ten druhý pohled je přitom Ema poměrně sebevědomá, vtipná, komunikativní (dokáže si získat trošku podivínského "dědu") a taky hudebně nadaná holčina. Možná může někdo namítnout, že na to, že ji před nedávnem umřela maminka, je až moc v pohodě, ale ono ji tak trošku v dané situaci ani nic jiného nezbývá. A pak stačí jedna scéna, kdy Ema pláče ze strachu, že umře, a člověk musí uznat, že ani v tomto směru není scénář "děravý". Naopak bych velmi ocenil, že film pokud jde o city nikterak netlačí na pilu a nesnaží se být "dojákem" za každou cenu (snad proto asi i končí způsobem, jakým končí). Herecky samozřejmě film stojí na Vetchém s Geislerovou, kteří jsou oba v některých scénách vysloveně roztomilí (viz scéna, kdy se oba tak dlouho odhodlávají zajít za tím druhým na pokoj, až oba usnou). Ale především je to o tom, že mají co hrát (vzhledem k dobře vystavěnému příběhu ve scénáři). (19.12.2016)

S Teorií tygra možná nejsilnější adept na Českého lva. Prvotina R. Havlíka mě minula, druhý pokus chytl za srdce. V obou případech stál i za scénářem, takže doufám, že bude v tomhle směru pokračovat. Lidský příběh, bezvadná ústřední dvojice a přesně tolik "pohádkovosti", aby se na to pěkně koukalo a necukal Vám koutek jako u některých [júesej] (v dnešní době vlastně i tuzemských) rodinných filmů. Tohle mi sedlo - 80%. (03.11.2016)

Už v Zejtra napořád dal o sobě Rudolf Havlík vědět velmi příznivě. V Pohádkách pro Emu pokračuje zdařilou vánoční romkom, která staví na těch nejoblíbenějších - na Geislerce a na Vetchém, přičemž je nejen milým filmem, ale i vkusnou Pragensií. S napětím očekávám další Havlíkovu práci a jsem ráda, že už i s těmi nejbanálnějšími žánry umíme pracovat. Vyčasilo se. (03.11.2016)

Ohrádky pro Edu.. Méně uspěchaný konec a půjčování od žánrových sester, více důvtipu a šarmu a byl by tu možný potenciál každoročních vánočních repríz mezi zarudlým Ivanem a šlapkou Richarda Gerea. Jsem jediný, kdo si u scény nerozhodnosti muže a ženy v naproti sobě umístěných pokojích vzpomněl na Indiana Jonese a Chrám zkázy? Akorát Vetchého nezačal škrtit Mola Ramův nohsled.. No nic, aspoň že se čert s hodností vraníka vrátil po letech k fochu.. (22.03.2017)