Pohádky pro Emu

Tak kdybych byl hnidopich, tak bych si určitě k tomuto snímku nějaké ty výhrady našel. Jako třeba, že to v některých momentech trošku až okatě připomíná Kolju (včetně přítomnosti nesympatické sociální pracovnice) nebo, že má divně useknutý konec, po němž následuje k titulkům hudba, která se tam podle mě vůbec nehodí. Ale jinak převládají jednoznačně pozitivní dojmy. Myslím, že jestli jsme v Čechách až doposud měli coby tradiční "vánoční" film Pelíšky, které přitom o vánocích ani tak úplně nevypovídají, tak nyní už takový hezky vánoční film se vším všudy máme (včetně trošky toho sentimentu). Především jde ale o film úžasně lidský a plný laskavého a zcela nenásilného humoru. Co dost oceňuji (a co tento film podle mě odlišuje od klasický amerických sentimentálních filmů) je způsob, jakým je zpodobněna postava Emy, resp. kdo byl vybrán pro její ztvárnění. Není to žádná roztomile "sladká holčička z reklamy", spíše na první (ale opravdu jen na první) pohled takové "ošklivé káčátko". Na ten druhý pohled je přitom Ema poměrně sebevědomá, vtipná, komunikativní (dokáže si získat trošku podivínského "dědu") a taky hudebně nadaná holčina. Možná může někdo namítnout, že na to, že ji před nedávnem umřela maminka, je až moc v pohodě, ale ono ji tak trošku v dané situaci ani nic jiného nezbývá. A pak stačí jedna scéna, kdy Ema pláče ze strachu, že umře, a člověk musí uznat, že ani v tomto směru není scénář "děravý". Naopak bych velmi ocenil, že film pokud jde o city nikterak netlačí na pilu a nesnaží se být "dojákem" za každou cenu (snad proto asi i končí způsobem, jakým končí). Herecky samozřejmě film stojí na Vetchém s Geislerovou, kteří jsou oba v některých scénách vysloveně roztomilí (viz scéna, kdy se oba tak dlouho odhodlávají zajít za tím druhým na pokoj, až oba usnou). Ale především je to o tom, že mají co hrát (vzhledem k dobře vystavěnému příběhu ve scénáři). (19.12.2016)

Už v prvním filmu Zejtra napořád od Rudolfa Havlíka jsem si všiml záblesků velmi pěkných filmových momentů a potenciálu, bohužel to ale nedrželo pohromadě a scénář byl vyloženě slabý. Pohádky pro Emu už jsou ale úplně na jiné úrovni a ze snímku mám fakt radost. Návštěvu českých filmů v kinech pečlivě zvažuji, nicméně už trailer mě velmi zaujal a po zdejším hodnocení jsem neváhal. Film je opravdu pěkný a umím si představit, že se z toho časem může stát třeba i částečně česká pohodová klasika na Vánoce, je to přesně takový ten sympatický typ filmu pro celou rodinu. Občas to pobaví, občas to i lehce dojme a na české poměry je to více než nadprůměr po všech stránkách. Byla tam vidět určitá inspirace ze zahraničních snímků, mě osobně to však nijak nerušilo. Krom toho Geislerové i Vetchému role opravdu báječně sedly. Za mě určitě palec nahoru. (24.11.2016)

Konečně jedna krásná romantická komedie, za kterou se tvůrci rozhodně nemusí stydět. A pak, že to neumíme. Jistě, autorsky to není vážně nic převratného, spíš takový rozvolněnější Kolja v sukni, ale Vetchý i Geislerová jsou výborní, natočené je to pěkně a malá Ema Švábenská by si zasloužila českého lva. (04.11.2016)

Zvláštní příběh ... po všech stránkách. Vcelku uspokojivě funguje po stránce ryze emocionální, leč poněkud neuspokojivě klopýtá po stránce ryze praktické: 1) Smrt je z mého pohledu odmávnuta dosti neomaleně. Vyprávění především zcela ignoruje poslední věci člověka, ke kterým neodmyslitelně patří i pohřeb, takže se elegantně, leč zároveň trochu alibisticky vyhýbá zcela zásadní otázce, zda či v jaké míře by mělo být osiřelé osmileté dítě do takových neveselých, leč VELICE osobních záležitostí zapojeno ... a to i z ohledem na možné budoucí výčitky směřované k těm, kdož jeho definitivnímu rozloučení s matkou zabránili; 2) Malé morče zvané Eda se s neokázalou profesionalitou zhostilo poněkud rozporuplné úlohy, jejíž podstatě dost dobře nerozumím - pro obveselení publika je příliš morbidní a jako vyobrazení vztahu holčičky ke zvířátku je v odvysílané podobě nepoužitelná ... funguje spíš jako nadbytečná a víceméně nefunkční vsuvka. Zdá se, že Eda nepotřebuje jíst ani pít - a čistě mezi námi ... jako dítě jsem postupně vlastnila několik morčat a neumím si představit, že bych NEPOZNALA, kdyby mi kterékoli z nich někdo vyměnil; 3) Ema se projevuje jako maličko přemoudřelá holčička, která - ač evidentně pochází ze zcela běžných majetkových poměrů, patrně nevlastní žádný mobilní telefon a zcela ignoruje internet a vůbec jakékoli počítačové aplikace neodmyslitelně spjaté s druhou dekádou jedenadvacátého století; 4) Přebývání za zdmi hotelu je přece jenom maličko sterilní ... jen tak pro pořádek by mě kupříkladu zajímalo, kam si otec a dcera dávali prát oblečení; ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- 5) Závěr není až tak úplně happy, jak by se vám mohlo na první pohled zdát. Od určení otcovství ke svěření dítěte do péče vede v našich poměrech předlouhá a obtížně schůdná byrokratická cesta ... pravda - existuje i cosi jako předběžné opatření; 6) Život je jen náhoda ... jen tak na okraj - co by bylo s Emou, kdyby se prokázalo, že NENÍ vlastním dítětem v zámoří nalezeného otce ? (29.11.2017)

Jako by se scenárista vsadil, že dokáže utnout všechny scény před pointou. A sázku vyhrál. Těch pár zajímavěji rozehraných scének končí náhlým střihem a jede se dál. Je zde zato přemíra balastu a klišé, jako třeba osudy zaběhlého morčete, které navíc bylo v příběhu zbytečné. ____ Hrdiny k sobě neváže žádný vztah, o tom se jen mluví. Malá Emma hraje sice obstojně, ale její postava je nesmyslná, například její reakce na matčinu nehodu je zhruba stejná, jako by jí upadla zmrzlina nebo ztratila hračku. Proč se Marie během dvou minut rozhodne, že Petrovi pomůže, je ve hvězdách. Proč Petr náhle zatouží starat se o cizí dítě, je mystérium, které nejde pochopit zdravým rozumem. Sociální pracovnice a vůbec chod sociálky popisuje asi poměry z jiné planety, protože v českém prostředí je to naprosto nereálné. ___ Mám ráda kýčovité zamilované příběhy, zvlášť když jsou z času Vánoc, ale nesmí být takhle hloupé. (19.04.2017)