Pohádky pro Emu

Pokud někdo vznáší "pochybnosti", tj. svoji duchovní nedostatečnost, o smyslu a poslání rodiny, je svědkem tvořivého podání této nadčasové pravdy v případě právě POHÁDEK PRO EMU. Nenásilná, umělecky mimořádně zdařilá prezentace ceny skutečného otcovství a skutečného mateřství, protikladu dětinství a dospělosti i citlivého, vnímavého dětství je tu před očima jako Praha z žižkovské věže. Zajímavou a opět brilantně zvládnutou úlohu citlivé, ale přitom důrazné úřednice, která musí používat především svůj rozum, skvěle sehrála Vilma Cibulková. Pro Vetchého i Geislerovou jsou to v obou případech jejich životní role a stejné ocenění zaslouží i Ema Švábenská včetně svého poněkud dětsky chudozubého úsměvu. Zmínku zaslouží i pozoruhodná dějová gradace scénáře, jev v případě české polistopadové kinematografie hraného filmu až příliš endemitní. Prostá existenciální pravda byla přiblížena jedinečným, strhujícím způsobem. (05.01.2024)

Jako by se scenárista vsadil, že dokáže utnout všechny scény před pointou. A sázku vyhrál. Těch pár zajímavěji rozehraných scének končí náhlým střihem a jede se dál. Je zde zato přemíra balastu a klišé, jako třeba osudy zaběhlého morčete, které navíc bylo v příběhu zbytečné. ____ Hrdiny k sobě neváže žádný vztah, o tom se jen mluví. Malá Emma hraje sice obstojně, ale její postava je nesmyslná, například její reakce na matčinu nehodu je zhruba stejná, jako by jí upadla zmrzlina nebo ztratila hračku. Proč se Marie během dvou minut rozhodne, že Petrovi pomůže, je ve hvězdách. Proč Petr náhle zatouží starat se o cizí dítě, je mystérium, které nejde pochopit zdravým rozumem. Sociální pracovnice a vůbec chod sociálky popisuje asi poměry z jiné planety, protože v českém prostředí je to naprosto nereálné. ___ Mám ráda kýčovité zamilované příběhy, zvlášť když jsou z času Vánoc, ale nesmí být takhle hloupé. (19.04.2017)

Je dost pravděpodobné, že kdybych film neviděl v červnu, ale před Vánoci, dal bych o hvězdu víc. Takhle totiž střízlivým pohledem vidím, že si Vetchý s Geislerovou vymysleli dialogy asi sami a snaží se z toho ukovat alespoň slušnou televizní inscenaci. Díky právě většině herců to nesklouzne na úroveň telenovely. Nevznikl tedy druhý Kolja, tomu se to trochu námětem podobá. Přesto má snímek pár pěkných míst. 60% (14.06.2017)

Co to sakra mělo být? Další do řad ubohých čecháčských filmů hrající si na slavné americké blockbustery! ___ Herecký casting hlavní dětské aktérky zřejmě proběhl v pupkaté frontě v mekáči. S prominutím tak odpornou a nesympatickou dětskou herečku, snažíc se zahrát nevinou roztomilou dívenku jsem v českém filmovém světě snad ještě nikdy neviděl. Hrůza, děs! ___ To však zdaleka není jediné negativum této filmové splašky! Scénář založený na nesmysluplných, koktavých a zcela zmatených dialozích filmu ubírá nejvíce. Aňu Gaislerovou a Ondru Vetchého považuji za jedny z našich nejlepších hereckých klenotů, ovšem zde jsem je měl - po zhruba dvaceti minutách - plné zuby! ___ Takže pane rejžo Havlíku: "Za mě velký palec dolů a příště zkuste krom parodie na Lásku nebeskou třeba Pulp Fiction, ať nám vznikne další, český parodický paskvil." (06.03.2017)

Ani jedno oko nesmí zůstat suché. Osmiletá Ema právě ztratila maminku, zato však našla tatínka, který o její existenci dosud neměl tušení, a spolu s ním hledá náhradní mateřskou náruč. To vše v náladě adventní Prahy, vystrojené do obrazů turistického města snů. Že Pohádky pro Emu, opět více romance než komedie, cedí slzy vánočního kýče, nabitého sponzorskými odkazy a trpnou předvídatelností od chvíle, kdy Vetchého hrdina v recepci hotelu potká hrdinku Ani Geislerové, deptanou zrádným ženáčem čili Jiřím Dvořákem? (08.12.2020)