Evropa, Evropa

Tancujúci Stalin a Hitler a cukríky padajúce z "neba". Na tieto scény asi nikdy nezabudnem. Na druhej strane, Hitlerjugend, židovská otázka, druhá svetová vojna, skoro všetci okolo mňa sa veľmi často smiali, smiala som sa tiež, ale väčšinou som len zhrozene alebo znechutene pozerala, čo sa na plátne deje. Fuj tá demagógia v akejkoľvek podobe, či už u boľševikov alebo u nacistov. (Lumiére - 1.4.2012 - Febiofest) (01.04.2012)

Miluji filmy o ideologiích. A pak taky ty o strachu, vzdoru a síle. A tento... tento, páni, stojí za to vidět. Smutný příběh o tom, co dělá ideologii ideologií, o jejich vzájemném střetu, rozčarování, počátku konce "Věku ideologií" či o tom, co dokáže zcestná idea udělat s obyčejnými lidmi. Film, který ukazuje, že německý voják/sovětský komsomolec/jiný týpek automaticky nemusí být do_morku_kosti_prohnilý_tyran, ale že v civilním životě může jít o mnohdy dobrého souseda, milujícího manžela atd. Snímek, který tímto však nijak nesnižuje zvěrstva holocausta či války; ba právě naopak - tímto toto zvěrstvo ukazuje v celé své šíři a hloubce. Shrnuto a podtrženo: výtečný film + vynikající hudba Zbygniewa Preisnera. (17.10.2004)

"Svůj příběh nesmíš nikomu vyprávět. Nikdo ti neuvěří…" Příběh o židovi, kterému se podaří nacisty svým vzezřením i celkovým chováním natolik obalamutit, že se nakonec dostane až do prestižní společnosti Hitlerjugend, se místy jeví vskutku jako těžko uvěřitelný. Ale protože je to natočeno podle autobiografického románu, tak to celé musí být postaveno na reálném základu. Když přitom přemýšlím nad tvrzením hlavního hrdiny filmu, že "není těžké někoho hrát, je to lehčí, než být sám sebou," říkám si, že ani v oné "cizí kůži" to Salomon Perel alias Josef Peters neměl vůbec jednoduché. Hlavně musel asi prožívat každodenní stres, že to jeho "divadélko" někdo odhalí. Faktem ale je, že ono jakési  "švejkování" mu nakonec zachránilo jeho vlastní život, což v oné šílené době druhé světové války, bylo určitě to nejdůležitější. (18.09.2022)

Příběh takové jedné Evropy, která za poslední století zažila takové množství totalit a nesvobody a zároveň i demokracie, jak nikdy jindy. Příběh chlapce - Žida, který rozpoznal Evropu ve všech barvách, od nacistické černé po bolševickou rudou, v nás evokuje fakt, že zde žijeme, pořád se v nás mísí něco z jedné a něco z druhé totality. V našich žilách proudí jak slovanská, tak nordická ale i židovská krev, jsme všechno a nic, jsme nic a všechno. Jsme Evropa... Stejně jako zde výtečná Agnieszka Holland. (29.01.2013)

Komorně absurdní drama mj. o fanatismu, dospívání, zradě, identitě a pudu sebezáchovy, které toho s notnou dávkou humoru a ironie postihuje víc a klade víc otázek, než Schindlerův seznam s Pianistou a Spalovačem mrtvol dohromady, nepotřebuje k tomu drastické záběry (nakukování do ghetta skrz zabílené okno tramvaje je o tolik silnější než Polanského CGI doslovnosti!), nestaví na odiv uměleckou kameru, vystačí si se silným příběhem, ukázněnou režií, bezchybným herectvím a empatickou muzikou. Groteskní, místy jízlivý, ale nezlehčující, nezjednodušující, nepatetický, ideologie prostý, ohromně lidský film. (13.03.2017)