Hon na pačlověky

Taika Waititi si před třetím dílem Thora střihnul další parádní komedii! Hunt for the wilderpeople je skvěle natočený, napsaný, zábavný, ale i krutý a Novým Zélandem umocněný DOBRODRUŽSTVÍ plný výbornýho soundtracku a parádních hereckých výkonů, který za deštivýho dne pobaví jako máloco (odpad dá fakt jenom úplnej idiot)! I didn't choose the skuxx life, the skuxx life chose me. (19.09.2016)

Na Hunt for the Wilderpeople jsem se těšila jako na Vánoce a k mému neštěstí jsem ho nestihla ani ve Varech, tak jsem si musela počkat až na domácí projekci. Vzhledem k tomu, jak vysoká byla moje očekávání, musím říct, že jsem trochu zklamaná. What We Do in the Shadows nemělo téměř chybu, tudíž jsem čekala komedii, která bude mít laťku ještě trochu výš. Zezačátku to vypadalo, že se Taika bude držet svých schopností, avšak humor nebyl přímo v tom duchu, ve kterém jsem ho původně čekala. Škoda, že si tam Louise Mills nestřihla o něco delší roli, ta mě tam bavila totiž nejvíc. Po hodince projekce mě to už přestávalo trochu bavit a bylo tak nějak jasné, že se to zpátky nevyšvihne. Sem tam zazněl ještě nějaký vtípek, ale celkově mám spíše průměrný dojem. Vyzdvihnu ale ještě skvělou hudbu a nádherné novozélandské exteriéry. A i přes mírné zklámání vyhlížím Taikovu tvorbu dál. (30.10.2016)

Co se stylizace týče, tak je to značně své. Můj problém je však právě s ní, jelikož jednotlivé styly (poetika dětského dobrodružství, vážnější nota a naprosto střelená) zde vzájemně vůbec neladí. Nevytváří jeden soudržný celek, ale chvíli se jede tak a za chvíli zase onak, čímž se bortí celý koncept a nefunguje kvůli tomu emocionální stránka, na které to do značné míry stojí a padá. Jakkoli se to tedy snaží o jakýsi mix "Malého Ramba optikou Wese Andersona", tak zůstalo čistě u snahy, která sice nenudí, příjemně se na ní kouká a rychle uběhne, ale stejně tak rychle (ne-li rychleji) se z hlavy také vykouří. (17.10.2016)

"Faulkner is cauc-asian? Well, they got that wrong because you're obviously white." ____ Mám neskutečnou slabost pro tyhle feel-good dobrodružný tragikomedie, který se odehrávají v lůně přírody (viz. moje milovaná existenciální parodie 'Švýcarák', kritika konformismu 'Captain Fantastic', anebo norská oslava cynismu 'Proti přírodě') - navíc tentokrát pod rafinovanou tvůrčí taktovku Taiky Waititiho, jednoho z mála současných tvůrců v rámci mainstreamu, jehož kreativní spektrum a sofistikovaný smysl pro absurdno si nedokážu dostatečně vynachválit.... Jeho snímky mají vždy jedno zásadní pojítko - a to dětského protagonistu, z jehož perspektivy celý snímek i protentokrát sledujeme - a přestože premisa narativu může být sebevíc jednoduchá, je poutavá, vizuálně atraktivní a velice divácky vstřícná. Sam Neil od dob Jurskýho Parku navíc nebyl v tak šarmantní roli - pokud neberu v potaz inspektora Campbella, démonickýho záporáka z majstrštyku Peaky Blinders.... Výtky každopádně mám: jakožto ochránce zvířat jsem u loveckých pasáží kurevsky trpěl (do pejči lidi, od narození jsem vegetarián, a přesto jsem maskulinní švihák ( ͡° ͜ʖ ͡°)) a megalomansky laděná antiklimatická konkluze absolutně kazí finální dojem, a absolutně nezapadá do relevance kontextu snímku. Když vezmu v úvahu Taikův šílený smysl pro absurdno, šlo z daného matroše potenciálně vyšťavit mnohem víc - kdyby blaženě rozjímal nad půvabnou krásou neochvějný novozélandský přírody, implementoval několik excentrických situačních gagů, a reflektoval generační rozkol, udělal by líp. Možná jsem moc přísnej, ale tentokrát mě víceméně zklamal.... Verdikt: 7,9 pačuráků z 10 ____ "I didn't choose the skuxx life, the skuxx life chose me!" (16.07.2020)

Nápadité, krásne, roztomilé, s jemným nádychom fantázie a vtipu, pri príjemnej hudbe a luxusnom prostredí vám týchto pár ľudí predstaví Nový Zéland a množstvo jeho pozitív. Rozhodne si môžem dovoliť hovoriť o filme ako o jednom z najlepších roku 2016, pretože som si nezvolila gangsterský život, to on si zvolil mňa. (17.10.2016)