Holky z porcelánu

Těžko k uvěření, že režisér Petrolejových lamp, Spalovače mrtvol, Morgiany či Devátého srdce byl ochoten/schopen spáchat toto porcelánovo-budovatelské dílko. Pan Juraj Herz je mistrem temné poetiky, kterou miluji a pro ni si ho jako režiséra velmi cením. Pokud jde ale o jeho komedie, výsledek je spíše průměrný až podprůměrný. (25.10.2012)

Po letech jsem měl tu čest podívat se na tuhle normalizační přitroublou hovadinu a musím říct, že jsem byl šokován, jak se mi to v mých prepubertálních letech mohlo líbit. Na druhou stranu Herzovi vůbec nezávidím. Natočit film, který by se celý odehrával v tak nepodnětném a veskrze fádním prostředí, jako je sklad porcelánu, to chce velkou invenci. Ovšem dosadit do rolí skladnic mladé, pohledné a v celku inteligentní (až na výjimky) osoby, které místo práce stále jen žvaní, tančí, zpívají a řeší chlapy, to chce nejen invenci, ale hodně dobrý matroš. Prostě klasická dobová náborvka do prostředí, ve kterém by normální člověk dobrovolně nikdy nepracoval. Je to stejně uvěřitelné, jako kdyby dnes někdo natočil veselý a hravý muzikál ze šťastného prostředí pásové montážní linky na automobilové palubní desky. (19.11.2017)

Film celý o inventúre vo veľkosklade je dosť unikát. Aj takú nudnú inventúru státisícov tanierov si holky vrátane budúcej pani prezidentovej vedia spríjemniť láskami, spevom a tancom a hoci sa hlbšia myšlienka vo filme nenájde, je to príjemné a netreba to hneď vypínať. Niekoľko príjemných scén, miss mokrý plášť a hitlerovsky vyzerajúci šéf sa o to postarajú. (02.11.2014)

Film by se dal odbýt jednou větou jako prostinká naivní komedie, ke které není důvod se vracet. Je to ale zároveň film, který dokonale charakterizuje normalizační éru 70. let. Tedy ústup od společensky závažnějších problémů a intelektuálních výzev zpět mezi dělný lid. Řeší se inventura ve skladu a milostné problémy mladých skladnic. Je dobré si uvědomit, že tuhle záležitost, se kterou se barrandovští režiséři nechtěli zahazovat, natočil Juraj Herz, aby si tím vykoupil hříchy z tvorby předchozí dekády. Ano, tentýž Herz, který je podepsaný pod Spalovačem mrtvol. Tím se ovšem z Holek z porcelánu stává viditelný symbol úpadku československé kinematografie oněh časů. Dnes je snímek snesitelný už jen jako připomínka herectví zúčastněných, především Míly Myslíkové, ale i dalších. Celkový dojem: 35 %. (03.02.2021)

Normalizované a (pro jistotu ještě jednou) lobotomizované Sedmikrásky. Jako film věnovaný vztahům a snům žen z jednoho pracoviště a tedy film s potenciálem zaujmout ženské publikum, vykreslují Holky z porcelánu své hrdinky neskutečně ploše a urážlivě. Každou z ženských postav by šlo hladce zaškatulkovat do jedné z těchto skupin: nezkušené štěně, svůdnice, přísná máma, třeštidlo. Všechny vykazují i ve scénách bez muzikálové stylizace znaky nervové lability, kterou lze v jistých momentech snadno zaměnit za idiotii. Namísto smíchu reagují maniakálním chechotem, žádnou situaci neberou příliš dlouho vážně (ať v práci, nebo mimo ní, legrace nikdy nekončí) a hlavně (v čem především se liší od Sedmikrásek) nedělají nic proti pravidlům, jimž se sice vysmívají, ale jinak jsou s nimi celkem smířené. Trable za zdánlivě emancipované hrdinky opakovaně hasí muži, k nimž se sbíhá devadesát procent děje a skrze které jsou ženy charakterizovány. Nic nezachraňuje ani režie tak unylá a texty písní tak prostoduché, až bych věřil, že Herz i Hapka rezignovali na jakoukoli invenci a hlavně chtěli mít tuhle barrandovskou zakázku rychle z krku. Ne, že by to prachbídnou úroveň díla omlouvalo. 45% Zajímavé komentáře: sportovec, sud (07.09.2012)