Reklama

Reklama

Iva Janžurová ve své životní roli (přesněji řečeno dvojroli) ztělesňuje dvě povahově zcela rozdílné sestry. Zatímco jedna je vlídná a dobrá, druhá představuje ztělesněné zlo, chorobnou nenávist a závist. Zlá sestra se rozhodne odstranit svůj sourozenecký protějšek, ve kterém není schopna snést vlastnosti, jež právě sama postrádá. Její zrůdnost však záhy překvapí ji samotnou, když nabyde nečekaných rozměrů. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (168)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Inu, Petrolejové lampy to sice nejsou, ale stále jde o výrazný nadprůměr v české kinematografii a jeden z nejlepších kousků Juraje Herze, který měl tehdy talentu a tvořivosti na rozdávání. Výborná Janžurová v hlavní dvojroli a důkaz, že to není jen dobrá komička, ale špičková charakterní herečka. Pozoruhodná vizuální stránka filmu, která pracuje s málo využívaným secesním stylem a podílí se významně na vytvoření mysteriózní atmosféry. Ester Krumbachová odvedla skvělou práci...Celkový dojem 90 %. Příklad filmu, kde jsou kamera, zvuk i dekorace v jedinečné harmonii. ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Jsem asi příliš ovlivněn knižní předlohou, se kterou se filmová adaptace jen sem tam potkává v některých uzlových bodech děje, ale samotné vyprávění, dialogy a celkové vyznění příběhu jsou kompletně jinde. Co komu sedne víc je záležitost vkusu, pro mne je ovšem Alexandr Grin naprosto srdcová záležitost a jeho nádherný příběh, pojatý nesmírně romanticky jako oslava radosti ze života vzpírajícího se smrti, patří k mým nejoblíbenějším knihám vůbec. Herz naproti tomu v příběhu kladl důraz na hororové prvky, na vyprávění z pohledu zlé sestry. To by samo o sobě nevadilo, ale když k tomu ještě navíc většinu postav pojme spíš jako karikatury, které velmi rychle mluví a mezi sebou se vlastně neposlouchají, začne to celé působit příliš nepřirozeně (a to ne kvůli úchvatné výpravě Ester Krumbachové). Je zajímavé, že Herz, který ve filmu Panna a netvor a dalších pohádkách ukázal, že mu romantika vůbec není cizí, právě v příběhu podle jedné z nejromantičtějších knih vůbec na romantiku téměř úplně rezignuje a spíše ukazuje dekadenci a nesympatické lidi, aby vedle nich vynikla postava zlé sestry. Zajímavá výprava, hudba Luboše Fišera a výborná Iva Janžurová, jenže celek jako takový, přiznávám, se mi příliš nelíbil. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Silně stylizované psychologické drama Morgiana završující Herzovo vrcholné tvůrčí období mezi lety 1968 až 1972, neboť poté již na vše dolehl příkrov normalizace, která (nejen) Juraje Herze omezila v tvůrčí svobodě a později dohnala až do emigrace... Morgiana v sobě spojuje obě linie dvou nejznámějších a nejhodnotnějších Herzových filmů - psychologickou drobnokresbu předchozích Petrolejových lamp (brilantní studie rozkladu života sifilika) a hororovou fascinaci fanatismem Zla úkladně usilujícím o životy svých nejbližších (hororově laděný Spalovač mrtvol). Z obého pak povstává sugestivní příběh o dvou sestrách, jejichž symbolické propojení naznačuje nejen skvostná herecká dvojrole Ivy Janžurové - barevné rozlišených do bílé a černé (přičemž to je doplněno o třetí tajemnou výslednici obou sester - postavu v červeném). Originální je rovněž secesní stylizace celého snímku, za kterou především v podobě extravagantních kostýmů stojí výtvarnice Ester Krumbachová. Morgiana má v sobě cosi z tajemna gotického hororu, opojení dekadentní atmosférou přelomu století, s tím spojenou náklonností k psychotropním a halucinogenním látkám (Herzovu otevřenost k podobnému tématu lze vystopovat též v postavě morfinisty ze Spalovače mrtvol), z literárního romantismu (a byronismu), dozvuků expresionismu, nese si v sobě odkazy k výše zmíněné secesi... Morgiana je velký film, každopádně vždy bude jako ona příslovečná černá sestra stát ve stínu své výraznější bílé předchůdkyně, vždy bude jen stínem mnohem jasnějšího svitu famózních Petrolejových lamp... ()

Oskar 

všechny recenze uživatele

"Ten průvan mě jednou zabije." Sám už nevím, jestli se Morgiana tak dlouho vyhýbala mně nebo já jí v obavě, že to nebude film pro mě. O to příjemněji mě překvapuje, jaká je to lesklá černá perla, pohozená mezi normalizační bižuterií. Má své drobné vady, jako je občas viditelný kontrast mezi velkolepě výtvarnými kostýmy a nekvalitou použitých materiálů, tu a tam je některé nepodstatné postavě věnováno víc času, než je nutné, spory se vedou i o účelnost překvapivého konce. Ale v porovnání s tím, co nabízí, jde o marginálie. Mám slabost pro takzvané morytáty. V původním smyslu kramářské písně senzačního obsahu, obvykle zahrnující nejednu vraždu, mají řadu filmových epigonů a Morgiana by našla společnou řeč jak s Chaplinovým Panem Verdouxem, tak s Truffautovou Nevěstou v černém. Alfred Hitchcock by asi ocenil styčné plochy se svými filmy Podezření a Pochybná žena, Edgar Allan Poe a R.L.Stevenson by se radostně chvěli nad makabrálním zhmotněním nočních můr a Sigmund Freud jistě z hloubi pekla žehná porůznu roztroušeným vodítkům k jejich výkladu. Všechny tyto vlivy v Morgianě můžete najít, trváte-li na více vrstvách děje a baví-li vás analýza nevědomých motivací postav. Ale není to podmínkou a stejně tak se vám může líbit "jen" jako dráždivě morbidní napínavá historka od krbu. A jako další důvod, proč si vážit talentu Ivy Janžurové. Obsazení jedné herečky do rolí dvou vzájemně jednajících postav je tady řešeno často nápaditěji než v jiných soudobých filmech a zhruba po deseti minutách už jsem nemyslel na to, že je to stále jedna Janžurová. :-) Klára, hodná, bílá sestra, které zlá, černá Viktorie usiluje o život, mluví nepřirozeným vysokým hlasem, koketně pomrkává, štěbetá s hosty gardenparty a Herzova cynická optika ji staví do role hloupé frivolní naivky. Temné spády travičky sledujeme nejprve s přirozeným odporem, postupně ale s čím dál větším porozuměním spoluviníka. Viktorie je nepopiratelně zlá, závistivá, chladnokrevná dryáčnice s líčením á la německý expresionismus. A přesto ji Iva Janžurová hraje nedivadelně, filmově, bez afektů. Nejpozději od chvíle, kdy do děje zasáhne vyděračka Nina Divíšková platí, že trneme-li hrůzou, je to spíš z obavy, že Viktoriin plán nevyjde, než ze strachu o osud Kláry. A řekl bych, že právě to Morgianě nejčastěji zazlívala kritika. Dekadenci. Se zlou, závistivou Viktorií si prožijeme stihomam pachatele strašného činu. Paranoiu, neustálé pochybnosti, dá-li se původní rozhodnutí ještě zvrátit, pochyby, zda bylo správné. Prožijeme s ní cosi víc než s pasivní Klárou a zanechá to v nás následky. A to je jaksi "proti srsti" obvyklým konvencím. S tím souvisí onen konec, o kterém nemůžu mluvit, abych nespoileroval. Kritici mu vyčítají, že je jako přišitý, že "takhle to skončit nemělo". Co když je to ale jen tím, že sympatie se přelily proti vaší vůli na nesprávnou stranu a vaše lepší já se tomu vzpírá? Nesledovali jsme se stejnou fascinací Karla Kopfrkingla? 90% ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Skoro se až stydím, že mi tak dlouho Morgiana unikala, protože rozhodně patří mezi hodnotná díla československé kinematografie. Výtečná vziuální a technická stránka (mě zaujaly především kostýmy, masky a hudba), depresivní, místy výborně mrazivá a působivá atmosféra a hlavně skvělá Janžurová ve své dvojroli a k ní jako protihráčka neméně výborná Divíšková. K plnému počtu opravdu moc nechybí, ale pomalejší tempo (na kratší stopáž) a (pro mě osobně) neuspokojivý konec mě nutí hodnotit pouze 4*. ()

Galerie (10)

Zajímavosti (14)

  • 21.6.2019 měl v Německu světovou premiéru blu-ray s restaurovanou verzí filmu. Film existuje na samostatném blu-ray (limitováno na 999 ks), nebo je součástí trojdisku Juraj Herz Edition (limitováno na 399 ks), kde najdeme dále filmy Panna a Netvor (1978) a Upír z Feratu (1981) obojí v restaurovaných verzích. Všechny disky obsahují kromě německé i českou audiostopu. (lexa.k)
  • Juraji Herzovi se výsledný film nelíbil a využil ho hlavně jako příležitost zkoušet filmové triky ve scénách, kde se setkávají obě sestry. (Olík)
  • Filmovanie prebiehalo na Balčiku v Bulharsku. (dyfur)

Reklama

Reklama