Un sac de billes
A Bag of Marbles
Z Paríža do Paríža
Režie:
Christian DuguayScénář:
Christian Duguay, Jonathan Allouche (původní scénář), Alexandra Geismar (původní scénář), Benoît GuichardKamera:
Christophe GraillotHudba:
Armand AmarHrají:
Dorian Le Clech, Batyste Fleurial, Patrick Bruel, Elsa Zylberstein, Bernard Campan, Kev Adams, Christian Clavier, César Domboy, Ilian Bergala (více)Obsahy(1)
Bratři Maurice a Joseph jsou kluci, kterým žádná lumpárna není cizí, a protože bydlí v Paříži, mají příležitostí pro svá klukovská dobrodružství více než dost. Tím spíše, když je jednomu deset a druhému dvanáct let. Bohužel jim do dětských her a radostí zasáhne tvrdý osud. Jednoho dne jim totiž maminka musí na kabáty přišít žluté hvězdy. Francie je okupována německou armádou a nacistická správa přitvrzuje. Židům v Paříži už jde o život, a tak tatínek rozhodne, že kluci musí uprchnout do dosud neokupované zóny na jihu Francie, kde se snad všichni zase setkají. A protože Maurice a Joseph musejí z ohroženého domova odejít okamžitě a pokud možno nenápadně, nemají žádné cestovní doklady, vezmou si jen minimum peněz a jídla. Před sebou mají dlouhou cestu nočním vlakem, bezohledné německé hlídky, nebezpečný přechod přes demarkační čáru a cestu přes vysokohorské hřebeny. Jediné, na co se mohou spolehnout, jsou vlastní síly, bystrost, statečnost a instinkt. Netuší, že potrvá ještě tři roky, než válka skončí. Malí hrdinové si naštěstí při tom všem dokáží v sobě uchovat dětství i najít čas na malá klukovská dobrodružství. (CinemArt)
(více)Videa (3)
Recenze (156)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $9,276,000▐ Obdobie 2. Svetovej vojny s pohľadu unikajúcich chlapcov naprieč Francúzskom dobre zachytené, má to zopár dobrých silných momentiek. Zbytočne sa tu nepritvrdí, čo je dobre, je to skôr také dobrodružnejšie podané. /60%/ ()
Jak to ti Francouzi dělají, že v reálu je to nesnesitelný národ a ve filmovém světě točí celou řadu lidsky emotivních kousků, které prostě stojí za to vidět a s herci klidně i prožít. Z Paříže do Paříže je totiž další z řady těch vzorových dramat z druhé světové války, které nenapíše nikdo jiný, než právě samotná válka. A v mnoha ohledech je to příběh neuvěřitelně silný, až se nechce věřit, že se opravdu stal. Jenže se stal a já těch 110 minut držel emoce na uzdě, jak to jenom šlo. Jenže ani to mi moc nešlo. Silný příběh, velice pěkné kulisy francouzského městečka, zajímavý a napínavý průběh. Jo, kdyby mě to drželo v napětí celou tu dobu, tak snad i tu pátou hvězdu vypálím. Ani tak si to ale určitě nenechte ujít... ()
,,A PŘÍSAHEJTE, ŽE NIKDY NIKOMU NEŘEKNETE, ŽE JSTE ŽIDI. TO NENÍ ZBABĚLOST…“ /// Čestní a hrdí Židé v Paříži. Všeho do času – řekli si Němci a zavedli tu parádu s hvězdou na voblečení. Ti moudřejší pochopili. A vydali se na cestu… Žádný ponurý ukrejvání, ale zdrhání na čerstvým vzduchu, s nebezpečím a bratrskou péčí (láskou). Osud (kterýmu jdou kluci vobčas naproti) se snima nesere (stejně jako Němci). Ale děcka bojujou… Takový pohádkový vyprávění s dětským (klukovským) podtextem, plný hrdinů (a trochy Vašuta), u kterýho se dá celkem stoprocentně upustit kroupa. (Což by nemělo překvapit ani cyniky.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Autobiografickou knihu „A Bag of Marbles“, kterou v roce 1973 napsal Joseph Joffo, ani film z roku 1975 neznám. 2.) Na vlastní bulvy zjistím, že je lepší přijmout bolest z fackování, než přijít o život ze strachu z něj. 3.) Thx za titule „katrab“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
Neexistuje válečná reparace, která by dětem nahradila to, že musely předčasně dospět.. Duguay citlivě a nikterak okázale o rodinném a sourozeneckém poutu utuženém těžkými časy, nicméně na tohle silné téma mám o něco vyšší požadavky ohledně formy i emoční ryzosti. Drobná role Christiana Claviera v mých očích znamená jeho další rehabilitaci za tu smrdutou kreaturu v Návštěvnících.. ()
Již tradiční zástupce subžánru sentimentální válečné drama na téma holocaust, velmi pěkně natočený, ale až příliš idylický film... Christian Duguay je schopný a nadaný režisér, ale samotný příběh je tak silný, že mu ten tvůrčí emoční kalkul a hraní na city škodí...je to sice pochopitelný tah, zvláště v kombinaci se zvoleným rastrem vyprávění z pohledu dětského hrdiny, ale té poetiky bylo na můj divácký vkus příliš... Pěkná kamera Christophe Graillota a záměrné tónování barev, v němž převládají ty teplé, ten pokus o proslunění a charakter ,,letního příběhu" mi příliš nekoresponduje s šedavou dobou té nejhorší éry v moderních evropských dějinách... PS: Letos se v daném subžánru urodilo, film s velmi podobným rastrem je i náš koprodukční Úkryt v zoo... ()
Reklama