Mžitky

Smutný a pravdivý příběh jednoho velkého člověka. Díky vynikajcímu pojetí Lindy, se stavá Strzemiski skutečně divákovou modlou. Vídí v něm moudrou, nádhernou, ale složitou úmělecko bytost, ze které jde soucit. Teď trochu odbočím od filmových stránek, ale já obdivuju, že se ten malíř nenechal zlomit. Naleju si čistého vína a zanecám hrdinských řečí. Ať mám jakkékoli politické přesvědčení, stejně bych nedokázal dlouho vzdorovat. Stejně jako většina normálních lidí. To je lidské a ukazuje, to jak jsme všichni křehké bytosti. Zprvu vyoadáme jako silní a stateční, ale stačí aby nám někdo šáhl na naše životní lásky (rodinnu, kariéru) a je po nás. Ten film je tedy velmi obohacující a řekl mi toho opravdu hodně. Wajda ho natočil tak efektivním způsobem, že musí oslovit snad každého. Tady prostě nezáleží na to, jak se na filmy koukáte a co o nich víte. Tady jde o to jestli je vnímáte srdcem a ne pouze očima. Ten konec byl fakt silné kafe. Celý sál ztuhl a až chvilku poté, začal potlesk. Tohleto byl můj největší zážitek na LFŠ. Fakt. Jo a mimochodem, než hodíte hlas šáblému radikálovi Okamurovi anebo KSČM, pusťe si nejdřív tenhle film a pak si namočte hlavu do studené vody. Možná, že se pak proberete. To jen takový vzkaz pro (nulo)chytrolíny lidi na novinkách a idnesu. (05.08.2017)

Strhujúci a excelentní... Za kamerou je pán Režisér Wajda, ktorý v požehnanom veku, nakrúca pôsobivý m-a-s-t-e-r-p-i-e-c-e, a zároveň svoj posledný film, čo sa dá považovať, ako vôbec jeden z najlepších v jeho bohatej, tvorivej kariére. Pred kamerou je naprosto geniálny pán Herec Linda, ktorý stvárnil umeleckého jedinca, poľského avantgardného m-a-l-i-a-r-a Wladyslawa Strzeminskiho, ktorý mal jednu, jedinú, veľkú, preveľkú smolu, ako to takú, že bol „v nesprávnom čase na nesprávnom mieste” ... Tvoriť v „hlbokom socializme” , v totalitnom Poľsku, tak ako mi káže srdce, tak to skôr, či neskôr, bude niekomu poriadne vŕtať v hlave... ! Systém, ktorý zničil človeka, že sa hovorí : „Vyšiel na psí tridsiatok, je ešte veľmi slabá náplasť” . Film rozoberá jeho posledné obdobie života z troch strán : Skúma napríklad vzťah s jeho dcérou Nikou, ktorá sa už podriadila tomuto systému, ktorý hlása : „Kto nepracuje, nech ani neje” , ale má ešte v sebe niečo z tvrdohlavosti svojho nezlomného otca. Potom sa pozerám na obdiv jeho študentov, ktorým prednášal na Univerzite, a keď mu toto právo odňali, začali chodiť k nemu domov, a nadšene vstrebávať nové poznatky. A nakoniec, bohužiaľ, sa prizerám na márny boj so systémom, ktorý neradno poraziť, či zlomiť, zostávalo len emigrovať, na čo sa neodhodlal, asi aj preto, že prišiel v prvej svetovej vojne - o ruku, aj o nohu. Dá sa povedať, že mrzákom sa stal, a akoby toho nebolo ešte málo, hádzali mu v jednom kuse polená pod kolená... Maximálne do kolien ma dostáva stvárnenie postavy Strzeminskiho, kde podáva Boguslaw Linda neuveriteľný herecký výkon, aký som nevidel, ani vskutku nepamätám ! Naozaj, niečo naprosto neobyčajné, ojedinelé, výnimočné, presvedčujúce, odhodlané, povestné !!! Radšej sa treba venovať filmom, ktoré človeku niečo dajú, ako zabíjať čas mnohými odpadovými tzv. „green screen” , t. j. veci, čo vznikajú takmer na kompletku pred zeleným plátnom, lebo z toho dokáže určitý jedinec tak ohlúpnuť, že sa s tým už potom nedá nič robiť... Len teraz vzniká taká otázka. Dokážu sa títo ľudia pozerať na takýto film ? (05.11.2017)

Andrzej Wajda nepatřil do starého železa ani v devadesáti. Smekám! Zápas o uměleckou integritu s tupou masou papouškující stranické doktríny se určitě nedal vyhrát, ale někteří umělci ho prostě nedokázali vzdát. Jednoho takového výborně ztvárnil Bogusłav Linda, a ani to není tak plakátově jednoznačný hrdina, jak jsem se obával. Druhou nejdůležitější roli podobně bravurně zvládla Bronislawa Zamachowská, a mně přišlo, že perspektiva tohoto světa z pohledu dcery je ještě větší síla, než osud samotného malíře. (22.02.2024)

Boguslaw Linda je Pan Herec a doufám, že za tuto roli bude sklízet ceny široko daleko. Film je to skvělý, hodně temný a depresivní, čiší z něj bezvýchodnost a boj s větrnými mlýny. Talentovaný malíř a oblíbený profesor je systémem vláčen do totálního vyčerpání a smrti. SPOILER !!! Následkem zranění z První světové války neměl jednu ruku, nohu a neviděl na jedno oko. Vyučoval teorii umění a vidění světa, které se neshodovalo s novým socialistickým realismem, proto bylo mnoho jeho malířských a architektonických děl režimem zničeno. Poslední film Andrzeje Wajdy je podle skutečných událostí. (20.05.2017)

I ve svém posledním díle veliký Polák přináší nové akcenty do svého životního tématu, kterým je velký rozkol v polské společnosti daný jejím roztržením mezi směřováním k demokracii a šovinistickou touhou po velmocenskosti za každou cenu. Z toho plynoucí konflikty s Německem a Ruskem vedly tamější společnost k děsivým událostem a ztrátám. Okamžik na počátku padesátých let vrcholného vzepětí sovětizace Polska, státu vítězného i poraženého současně, je soustředěn do faktické likvidace světového polského avantgardního levicového umělce. Wajda se se svým dílem i životem rozloučil víc než důstojně. (11.11.2022)