Sladké hry minulého léta

Už dávno jsem ocenila hravou poťouchlost Juraje Herze. Jenom mě mrzí, že vlastně nenatočil mnoho slovenských filmů. Tento televizní je mnohem víc maupassantsovský než ryze slovenský. Zůstavají tak jen Sladké starosti. Sladké hry minulého léta jsem viděla už dříve ale mnohem víc docenila až nyní. Příběh se zdá býti banálním, ale chytlavá muzika v impresionistickách barvách s krásnými kompozicemi Dodo Šimončiče je prostě chuťovčička. (22.09.2016)

Pro pracujícího člověka moderního věku je to nedívatelný až nepochopitelný film.Všichni dělaj hovno, jen žerou, chlastaj a šukaj. Kde na to berou? Proč jsou tam ty dlouhé pasáže s podřadnou hudbou? Připomnělo mi to hudbu pro chvíle pohody na stanici Praha. 1* dávám za impresionistickou kameru, 1* za sem tam povedený vtip od Lasici a Satinského. Asi 20 min jsem vydržel. (24.05.2018)

No, to je prostě Herz. Nahá prsa a erotická scéna hned v prvních pěti minutách filmu. Dokonce i televizním. Óda na bezstarostnost a trochu i na mužskou naivní ješitnost. Ze začátku to vypadá, že je to o ničem, pak se to ale rozjede. Přemýšlím, jestli je film hrabalovský, nebo zda Hrabal bral inspiraci v Maupassantovi. Budu se muset poohlédnout po literární předloze. V jednom mě ale film utvrdil – více pihovatých zrzek do filmu! Výběr představitelky hlavní role je hned půl úspěchu filmu. (04.01.2013)

Nikdy jsem nepochyboval o Herzově schopnosti střílet svoje umělecké šípy do všech stran filmových žánrů. Pravda, některé netrefily čistý střed, ale tento zasáhl velice vzdálený terč průzračného artu a zaťal se do něj velmi hluboko. Režisér si přizval mladého slovenského kameramana Jozefa Šimončiče s neopotřebovaným okem a touhou experimentovat a to se mu bohatě vyplatilo. Artově náročný divák ve filmu nalezne rozmanité přírodní a figuriélní kompozice inspirované klasiky impresionismu a normální divák dostane lehounký, minimální příběh mladé, životem překypující pradlenky v maximalisticky vyvedené formě barev, čerstvého povětří a čistoty… (19.01.2009)

Vizuální stránka podařená, herci se snaží, ovšem co je to platné, když děj je naprostý hnus. Smysl filmu, respektive povídky, mi jaksi ušel, což se potvrdilo i v následujivší reflexi (film jsem sledoval v rámci školní výuky), kde jsem byl schopen o právě viděném sesmolit dvě věty. Zmínku si podle mě zaslouží lehce nadprůměrný hudební doprovod. Jinak nic nejsem schopen dodat, jen, že tohle je nad moje mužské chápání. 40% (23.02.2009)