Ohnivé ulice

Tenhle film má jedinej problém. Úvodní song Nowhere Fast je natolik geniální, že všechno, co následuje, už je vlastně emocionálně o třídu horší. Ale i tak je to slušná jízda. Kdyby se to nicméně točilo dneska, místo Parého tam povinně hraje nějakej asiat a místo Laneový trans syn Magica Johnsona. Naštěstí tenhle film vzniknul v době, kdy měli lidi ještě všech pět pohromadě. (09.09.2019)

Král osmdesátkové stylizace Walter Hill v jednom ze svých nejhravějších filmů. Streets of Fire mají ve Státech kultovní status a potvrzují nástup MTV generace, kde se jede hlavně na efekt. Hill se s dějem nesere a užívá si volnosti, kterou dostal od producentů Joela Silvera a Lawrence Gordona, užijeme si vybuchujících motorek (!), pěstí, prkených herců (a hlavně dialogů - Rick Moranis v jedné ze svých nejlepších rolí), ďábelského záporáka a spousty rock'n'rollu. Pokud nebude Ulice brát příliš vážně, je tady potenciál na nové GP. 75 % (06.05.2013)

Škoda, že odlesky pomády nezůstaly jen ve vlasech Willema Dafoa alias Ravena. Romantická linka mi sem nesedla stejně jako přílišná muzikálnost filmu. Každopádně u ní alespoň platí, že tu osmdesátkovou atmosféru ještě vylepšuje, jenom je občas náročnější na poslech. To především při "koncertních pasážích", když se jedná o doprovod k záběru na ohnivé ulice, je to naopak dokonalé. Právě ty ulice, v nichž se prohání motorkáři v jedinečných kostýmech (a zase ten Raven), jsou na filmu nejsilnější. Kde ztrácí jednoduchý děj, tam zapracuje kamera a vizuál celkově. Zkrátka atmosféru to má jako málo co! 65% (16.07.2021)

Tak jako "Válečníkům" musím dát opět čtyři a půl. Další skvěle stylizovaná FILMOVÁ podívaná, rock-and-roll-ový western pro labužníky... Mám opravdu rád tyhle dva Hillovy filmy, tyhle navenek plytké a absurdní story - s vycizelovaně špinavými exteriéry, upocenými chlapeckými těly, chlapáckými babami, místy nemístnými dialogy a prostě neuchopitelnou ATMOSFÉROU, filmy, které si nehrají na nic víc než jsou, protože jsou hlavně výbornou stylovou filmařinou... V tomhle případku i s vynikající hudbou pod nadvládou (gangu ;-) Ry Coodera, která místy doslova zaplňuje obrazy (nebo možná i naopak - fascinuje mě to souznění) a jak to nakonec říkal Mru Fishovi ten starej světlař Walda z Richmondskýho theátru: ..."...jo ať žije rocknroll...". . . . Je po bitvě, férovka opět zvítězila nad silou a tupostí, Ellen Aim and Attackers rozjíždí nové turné s těmi príma kluky černými, co konečně se na ně štěstí usmálo - a naši milí hrdinové odjíždí pod rezavými mosty metra v kradeném a nádherném a rudém citycruiseru kamsi v dál, aspoň za roh té špinavé ohnivé ulice... Jojo, tuhle lahůdku si jako fajnšmekr klidně občas pustit můžu - a zaorouhlit musím - takže za pět a rád... :-) (27.12.2005)

První čtvrthodina - to je nepřetržitá dávka nápadů a dokonale zvládnutého řemesla. Pak se tempo zmírní a začíná starý dobrý western a jeho šablona. Stačí jen zaměnit širé prérie za vlhkou džungli velkoměsta, průzračný venkovský vzduch za zakouřené ulice, koně za Harleye a hlavně rozmáchlé melodie za řízný rock´n´roll. Co se nemění: osamělý mstitel a jeho velká láska, bezradný šerif, střelné zbaně a tvrdé pěsti. 70%. (06.10.2009)