Půlnoční míle

Brad Silberling napodruhé. V blažené nevědomosti jsem urazil půlnoční míli, aniž bych věděl, že tuto cestu kočíroval již zmíněný. O to bylo mé překvapení milejší, když jsem byl nadmíru spokojen i s druhým shlédnutým dílem od tohoto režiséra. Snad za to může právě on, že ty dva mnou shlédnuté filmy, ač jsou smutné, teskní, neveselé, skrývají pro mne velikou dávku energie a snad i optimismu. I přestože začátek této jízdy trochu skřípal, nakonec se náš půlnoční expres s lehkostí rozjel a nechal nás kochat se prostředím temným, snad jen měsícem osvětleným. Příjemné vzezření všech zúčastněných herců bez výrazných výkonů snad jen prospělo k nerušenému snění. Proto nechte mě dále snít, mám půlnoc a okolo mne lítá pět hvězdiček. (10.12.2007)

Rozporuplné rodinné drama, ve kterém manželé Flossovi přicházejí o jedinou dceru, která měla krátce před svatbou s milým chlapíkem Joem. Oba však rodičům zatajili, že se tři dny před dceřinou smrtí rozešli. Film (který je výpovědí osobních tragických zážitků režiséra Silberlinga) zdobí zejména herecké trio, v čele s talentovaným Jakem Gyllenhaalem, mladíkem ocitnuvším se v groteskním dilematu. Režisér šetří sentimentem, místy chybí spád, určité situace (například smutek po ztrátě dítěte) však působí tlumeně a oslabují realičnost celého snímku. (05.11.2006)

Pocity po shlédnutí Půlnoční míle se jen velmi těžce popisují, tento film se musí vidět a je třeba jej vnímat. Brad Silberling zde roztáčí zvláštní depresivně i pozitivně působící koncentrát lidských emocí na pozadí lidské tragédie, občas jemně okořeněný nenápadně humornou příchutí, který ve mně zanechal opravdu zvláštní dojmy. Brad Silberling, který mou pozornost upoutal již svým předchozím Městem andělů, natočil film podle vlastního scénáře (a inspirován vlastní osobní tragédií), který sice není prostý občasných nedokonalostí, ale jako celek na duši diváka působí zcela funkčně a výborně. Vše je podpořeno brilantními hereckými výkony hlavních představitelů: Susan Sarandon a Dustin Hoffman jsou ostřílenými hereckými matadory, což zde také potvrzují, film je však asi nejvíce opřen o výborný minimalistický a uzavřený herecký projev Jakea Gyllenhalla a neopomenu ani zvláštně tajemně půvabnou Ellen Pompeo, která mu skvěle sekunduje. Výborné emocionální drama. (28.02.2012)

V poslední době pořád narážim na nějaký romantický a vztahový filmy, přestože tento žánr vůbec nevyhledávám. Film Půlnoční míle mě ale docela potěšil. Ze začátku jsem si myslel, že se mi to asi líbit nebude a uvažoval jsem o tom, že to vypnu, ale nakonec jsem byl rád, že jsem to neudělal. Dustin Hoffman a Susan Sarandon jsou tradičně výborný. Jake Gyllenhaal dřív dostával zajímavý role a svym výkonem taky nezklamal. Škoda, že teď se pohybuje spíš v béčkovejch vodách... Jinak na mě docela zapůsobila celková atmosféra filmu. 75% (23.01.2011)

Nečekal bych, že film na takovéto téma bude natočen civilně, bez patosu, s vtipem a nadhledem. Žádné vynucené emoce, nátlak na divákův soucit (jako tomu bylo naopak třeba v poslední čtvrtině "Marley a já"). K žánru "drama/romantický" bych klidně přiřadil i "komedii", byť nahořklou. Byl jsem dojat, ale po většinu času jsem se usmíval, protože sledování tohoto filmu mě opravdu těšilo. Má totiž jakousi "esenci krásy", kterou nedokážu blíže popsat - prostě to musíte vidět a hlavně procítit. Procítit spolu s bezchybně vykreslenými a zahranými postavami. Možná proto se mi nakonec příběh i všechny ty filmové obrazy zdály tak skutečné. A možná taky proto dávám plné hodnocení :) (23.04.2011)