Wind River

Taylor Sheridan není tak dobrý režisér jako Denis Villeneuve, ale naučil se toho od něj hodně. Dobrého (práce s krajinou, prodlužování napětí na hranici snesitelnosti, šokující výbuchy násilí) i špatného („chtěnost“ a zbytečná doslovnost). Vyšetřování zločinu mu slouží především jako prostředek k vytvoření atmosféry zmaru a totální deziluze (jako ve filmech noir, v nichž je odhalení pachatele mnohdy také spíše dílem náhody než výsledkem poskládání jednotlivých indicií) a jako záminka k rozkrytí čehosi shnilého uprostřed jedné komunity. Tedy podobně jako v Top of the Lake nebo Pustině, ovšem na mnohem menší ploše, což nese svou daň v podobě přehnaných scén, které se toho snaží sdělit naráz příliš mnoho (žena sedí v ložnici, pláče a řeže se do ruky, uvidí ji jiná žena, beze slova zavře dveře a odchází). Realistický tón navíc narušují baladické dialogy o zmrzlém pekle a nevymýtitelném zlu (které by mnohem lépe vyzněly na stránkách knihy) a využívání westernových archetypů, posunující drama lidí ukotvených v konkrétní sociální realitě k nadčasovému podobenství o lovcích a predátorech a střetu dvou upadajících kultur. Spojení obou rovin vyprávění by mohlo být hladší, nakládání s ženskou hrdinkou ztracenou mezi muži, kteří mnohem lépe rozumí tomu, co se okolo děje, by nemuselo tolik připomínat Sicaria, a někdy by k řečení toho podstatného možná stačilo, kdyby postavy prostě jen seděly a mlčely, ale katarze, kterou Wind River ve finále přináší, je tak silná, že nepřesvědčivost jednotlivých částí drtivě přebijí. 75% (10.07.2017)

Indiánská rezervace Wind River není místem, které byste si vybrali pro příjemnou luxusní dovolenou. Je to nehostinné, řídce osídlené místo daleko od civilizace, kde žijí jen ti, kterým nezbývá nic jiného, nebo ti, kteří k životu moc nepotřebují a moc od něj nechtějí. Nalezené tělo znásilněné indiánské dívky svede dohromady místního lovce škodné zvěře Coryho a nezkušenou agentu FBI Jane. Následující pátrání se dá považovat za protiváhu na efekt vystavených a šokujícími zvraty plných krimi thrillerů. Je to komorní příběh plný tíhy samoty, hořkosti a melancholie. Slibované "mysteriózno" jsem sice nenalezl, ale bohatě mi stačila majestátná příroda mrazivých hor a pomalu dávkované napětí. Taylor Sheridan je především scénárista, pro konečný výsledek by asi bylo lepší poohlédnout se po zavedenějším jméně na režisérský post, ale nejde o nic zásadního. Spíš ještě jednou upozorňuji: nečekejte nic oddechového, tohle je dospělé drama s pomalejším tempem a bez rafinovaných scénáristických kliček, postavené na hereckých výkonech a tragice zmařených lidských životů. Wind River je film, který nutně nemusíte vidět v kině, ale minout byste se s ním neměli. Jde o nadprůměrnou žánrovku, která sice u většiny diváků výbuch superlativů nevyvolá, svou práci ale odvede spolehlivě. Celkový dojem: 75 %. (19.10.2017)

Těšil jsem se jako na málokterý letošní film a ve finále nemůžu říci, že bych byl přímo zklamán. Sheridan znovu potvrdil, že umí vytvářet depresivně izolované fikční světy, v nichž se morální hodnoty přetváří společně se zkušenostmi a přesvědčením postav, k nimž si divák buď rychle najde cestu, nebo se ve světě ztratí společně s nimi. V těchto psychologických měřítkách je scénář sebevědomý a inteligentní, opírající se o samotný akt vraždy jako o jednoduchou symboliku rasismu a nemožnosti vymanit se ze svízelné životní situace. S postavami převážně soucítíme a na jejich cestě jim držíme palce. Bohužel ale film trvá 100 minut, z čehož dobrá hodina je věnována poněkud tuctové výstavbě detektivního syžetu a opakovanému povzdechování nad tím, jak život není fér (což moc neposiluje ani minulost Rennerovy postavy, která zkrátka smrdí klišé na míle daleko), a ve zbytku film pravda přichází s nečekaným a scénáristicky vybroušeným obchvatem, který v podstatě odsunuje dosavadní detektivní linii na druhou kolej a zdůrazňuje ještě více psychologickou depresi, ale v závěru opět potichu vyšumí a trýznivou emocionální ránu nezanechá. Velký palec nahoru každopádně za herecké výkony, práci s chladným zasněženým prostředím, které tak miluji, a za celkový realismus, ústící do autentické přestřelky, která okamžitě aspiruje na pozici kultu. Sheridan musí jako režisér ještě lehce dozrát, a můžeme se těšit na velké věci.. (18.10.2017)

„Wolves don´t kill unlucky deer. They kill the weak ones.“ Poslední část American Frontier Trilogy svého na expozici alergického autora nezapře. Nehostinné prostředí formující charaktery, zaměření na jejich vykreslení na úkor složitější zápletky, víra v inteligenci publika, podvratné pohrávání si se strukturou vyprávění. Neowestern o místě, které neodpouští slabost a původ, humánní příběh o vzájemném propojení bolesti ze ztráty a síly jít dál. Jsou tam slabší místa, ty ale navždy překryje sníh a ticho.. (14.11.2017)

Mrazivý, postupně se stupňující thriller z drsné přírody USA s minimalistickou výpravou, herci kteří toho příliš nenamluví a především existencionálním podtextem pojednávajícím o těch největších a nejniternějších životních ztrátách. To vše zabalené v atmosferickém a chytlavém krimi obalu, kdy agentka FBI s kumpány postupně a velmi přímočaře odkrývá důkazy/stopy záhadné vraždy, které vedou k inferno finále, jež uvidíte tak jednou za cca každých padesát filmových projekcí. Parádní příklad dokonale vytěžené scénáristické látky. (30.09.2017)