Režie:
Ivan VojnárScénář:
Martin RyšavýHrají:
Jiří Schmitzer, Jitka Prosperi, Zdeněk Novák, Petra Poláková, Miroslav Bambušek, Ester Hocke, Josef Vinklář, Lotár Radványi, Jana Dolanská, Jana Bittnerová (více)Obsahy(1)
I vo svojom druhom hranom filme, príbehu dvojice romantických tulákov, zostáva režisér Ivan Vojnár verný téme ľudí z okraja spoločnosti, outsiderom a ich spoločnému údelu vykorenenosti a často i zmareného života. Zaháľač a opilec s bohémskymi sklonmi Rufus sa zoznámi s predavačkou v bazáre Kateřinou a má s ňou dieťa Malého Rufusa. Jeho kamarát Čerčil, ktorý ma tiež tuláctvo v krvi, sa zamiluje do omnoho mladšej Gréty a má s ňou dcérku Malú Grétu. Zatiaľ čo vzťahy rodičov sa rozbijú, vzťah ich detí vznikne, až keď sú obaja dospelí. A zdá sa, že tulácke deti, ktoré zdedili mnohé od svojich otcov, majú nádej... Dej sa odohráva v rozmedzí zhruba dvadsiatich rokov. Režisér zámerne abstrahuje od konkrétneho popisu doby a zrieka sa i vonkajších znakov starnutia dospelých hrdinov. Zároveň film bohato štrukturalizuje. Rámcom je rozprávanie Malej Gréty, ktorá ide vlakom navštíviť Malého Rufusa do väzenia. Vnútorným komentárom obohacujú rozprávanie i Rufus a Kateřina. Zaradené sú aj Rufusove písané denníkové záznamy. Kľúčovým bodom je voľba "dejiska", teda Ústí nad Labem a jeho okolia. Práve v zachytení reality priemyslového mesta a vo vierohodnosti pohybu postáv v surovej skutočnosti tkvie hlavná sila snímky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
Je zajímavou skutečností, že se poslední dobou točí filmy ze života bohatých nebo dobře situovaných. Nečiní tak ale Ivan Vojnár, pro něj je výzvou alternativa. Svoboda za cenu opuštění tradičních vazeb práce-žena-rodina. Příběh lidí, tuláků, cestujících vlaky a hlavně pěšky, kterým ke štěstí stačí flaška, kytara a kus salámu. Tuláků, obklopených komunitou lidí. Jak moc jsou to trosky a jak moc jim máme závidět? Co oni ztratili a my držíme jen za cenu zatracení svých původních přání a snů? Film nám samozřejmě na otázky neodpoví, ale zaznívá pár zajímavých myšlenek, nekompromisních stanovisek, řešení nikoli. Neočekávám, že se bude většinově líbit, jelikož ani pro většinu není točen. Chce oslovit jen ty, jež chtějí naslouchat. 80% ()
Asi jsem divná, ale ve dvojici umolousaných vágusů, ke kterým se z jakéhosi záhadného důvodu připletou celkem pěkné holky, jsem nějak žádný romantický podtext nenalezla. Jak zde již napsalo více uživatelů, herecké výkony, až na Schmitzera, jsou otřesné a z dialogů odkapává až přehnaná snaha o hluboký intelektuální rozměr, ve výsledku vyznívající bohužel spíš šroubovaně a trapně. Podobným způsobem na mne ale před pár lety působila i knižní předloha Martina Ryšavého. Ačkoliv mají být Rufus s Čerčilem nahlíženi jako hrdinové revoltující proti ustáleným společenským zvykům, ve výsledku na mne působili mnohem víc jako lidé neschopní přijmout určitou míru zodpovědnosti za sebe nebo dokonce za druhého, neustále utíkající od ničeho k ničemu. Paradoxně stále mluví o svobodě, ale když ji mají (Čerčil), rychle se zase navrací do zajetých kolejí a mantinelů, skončí zavření na psychiatrii (Greta), na drogách (Grety dcera) nebo dokonce ve vězení (malej Rufus)...v souvislosti s touto bezradností postav se přímo nabízí parafráze písničky "Čekání" Visacího Zámku - "Svobodu nehledej než jenom sám v sobě..." Jediné, co se mi na snímku líbilo, bylo samotné prostředí vlakových nádraží, hospod 5té cenové kategorie a průmyslového zakouřeného města. ()
Filmu se dá jistě mnoho vytknout, mě osobně nejvíc ruší nesourodost Rufuse ve vnitřních dialozích a v reálu kdy je mezi oběma rozdíl 30 bodů IQ. Přesto mi film zůstal pod kůží .......70 %. Hudba Havlových dává filmu skvělou atmosféru. ()
Sláva aristokracii nezávislých vyděděnců. ()
Opoznámkování lesního chodce.¬ Rozpačitost, s níž jsem sledoval Lesní chodce, postupně přerostla v poznatek, že zrovna takto měli býti natočeni, aby se nestali pouhou potravou pro snoby (sory, snobe) a krasoumné teoretiky. Snímek je natočený jakobydokumentárním způsobem, častým výrazovým prostředkem je myšlené vyprávění. Příběh je podáván nenásilně, tak, aby si divák vytvářel pocity a vztah ke sledovanému sám. Pan I. Vojnar se svým přístupem sice vzdal možnosti natočiti dílo významnější, mnohostrannější a obdivovanější, na druhou stranu zůstal svůj a mohl předati své poselství. Kdyby Lesní chodci měli tu ctižádost býti oním významným a mnohostranným dílem a nesplnili ji, kdyby cílili k přesahu jako tomu je třeba u Kurosawového "Na dně", potom by se dali označiti za nepovedené; anžto tuto ctižádost zřetelně nemají, o špatném snímku nelze hovořiti ani z daleka.¬ U dna společnosti se pohybují lidé všerůzní, nedá se však říci, že by Vojnarův vzorek odpovídal průměru. To, že vybral ze změtí osudů právě takové příklady, umožnilo mu však mnohotvárněji nastavovati zrcadla beznadějnosti, než kdyby vybral tlupu vyhašených pobudů s nezájmem o jakýkoli přesah. Každopádně se obdoby zvolených postav skutečně v ukazovaném prostředí vyskytují, byť řídce, takže nejde o násilné vkroucení představy do něho. Kdo neví, že ke dnu lze spadnouti komukoli než bys řekl švec, může si přečísti povídku Batalion od J. Týneckého napsanou podle skutečného příběhu.¬ Čím více se blížíme ke konci snímku, tím naléhavěji dotírá na pozorného diváka marnost všech pronášených filosofických náhledů a niterných vzpour; marnost o to krutější, že si jí jsou někde v sobě vědomy i postavy samy. Ale protože Bůh, třebas nechal nésti břemeno sebetěžší, nezapomíná na svého služebníka, mají přece jedno velké štěstí, stoupající od Rufusova věčného přednášení ze střechy garáže někam k bezstřechému nebi. ()
Pana Smitzera mam rad, ale tohle se fakt nedalo. Po pulhodine neustaleho tlachani a mudrcovani o nicem jsem to vzdal. Na me asi moc velke umeni. ()
Ta neuchopiteľná beznádejnosť...tento príbeh mi hovorí z duše...čosi na tento spôsob som si s viacerými Čerčilmi, Rúfusmi zažil a mám pocit, že ešte zažívam... ()
Pro mě je to vlastně strašně příjemný film. O lůzrovství a všem okolo. Schmitzer je boží, toho tuláka mu prostě věřím a Ryšavého hlubinné rozpravy potěší. Film, který měl vzniknout. 85% ()
Výborný Schmitzer, ostatní herci bída. Film je trochu dokument, líčí české prostředí (hlavně to depresivní) a český lid. Určitě je to velice zajímavé, některé názory jsou dobré, jiné méně, ale po hodině vás to už přestane bavit. ()
Intelektuálština se silnou atmosférou... ()
"Když je ta bouřka nebo takový to horko nebo slejvák nebo už se setmí a člověk přesně neví, kam jde a je utahanej, tak v tom vokamžiku mám pocit, že jsem tomu, co jsme a vodkud jsme vyšli, že jsem tomu nejblíž." Rufus, Churchill, Puklice a Gréta se potulují industriálním Ústím nad Labem a přilehlou přírodou Českého středohoří, tu a tam vyřknou nějaká moudra, která mezi sebou zdánlivě nesouvisí, ovšem jen do té doby, než se začnete soustředit na jejich spojitost v rámci jednotlivých postav. Zde tkví jádro veškerého nepochopení vyzařujícího ze spousty komentářů k tomuto filmu. Snímek vyžaduje nejprve sledování názorového vývoje na individuální rovině a až poté v rámci celé skupiny. Jedině tak před vámi vyvstane nádherné, syrové dílo o hledání smyslu života, o cestě k cíli, ke kterému si musí dojít (nebo spíše přiblížit se) každý sám. V postavách Malého Rufuse a Malé Gréty je pak tato odysea povýšena na mezigenerační záležitost. Jiří Schmitzer ve své životní roli! Autentičnost posílená spoustou kvalitních, méně známých herců či místních komparsistů (např. štamgasti v nádražní restauraci). Scénář a režie neumožňující jediný náznak pochybnosti ve vykreslení charakterových vlastností či děje. Tři shlédnutí během jednoho týdne, myšlenky, jimiž se zaobírám ještě dnes…. Tento neprávem opomíjený český film patří nově mezi mé oblíbené. ()
My jsme asi fakt divný! Pokud český film není tragikomedií, hláškama nesrší, chybí provařený ksichty a lá Macháček, Dušek, Liška, Geislerová, Češi se nudí. Pojďme udělat jednotnou formičku na rakvičku a sekat české filmy jako Baťa cvičky… ()
Režisér chtěl do svého filmu vetknout mnoho hlubokých myšlenek, bohužel je ale neuměl vyjádřit obrazem a dějem, tak je zcela neinvenčně zasadil do dialogů. Výsledkem je, že hrdinové neustále filozofují, pronášejí moudré sentence a recitují si básně, což působí dost křečovitě. Pochybuji, že lidé tohoto typu spolu diskutují o takových tématech a že mluví spisovně a šroubovaně. Režisér navíc vsadil na dokumentaristickou autentičnost, podporovanou obsazením neznámých herců a neherců, jenže tato autentičnost se neustále bije s literárností dialogů. Oblastní herci navíc neumějí dialogy podat tak, aby působily přesvědčivě, a výsledkem je strojenost a křeč. Jedinou výjimkou je Schmitzer, který to aspoň trochu zachraňuje. ()
Do nebe volající nuda. Nemohu si pomoci, ale kdybyste viděli, jak jsem se v kině vrtěl a hledal vhodnou polohu pro spánek, pochopili byste, proč ten odpad! ()
Velmi zajímavě zpracovaný příběh o skupině tuláků, který se místy zbytečně natahuje, ale je i přesto docela působivý. Celý příběh doprovází vyprávění několika postav a mám z něj trochu smíšené pocity. Vyprávění dívky zní, jako by psala knihu, je robotické a možná je to tak schválně, ale moc se mi nelíbilo. Na druhou stranu, vyprávění muže bylo výborné, znělo jako rozhovor a díky skvělému hereckému výkonu Jiřího Schmitzera znělo velmi autenticky. Ostatní herecké výkony byly taky velmi dobré. Prezentace se mi moc líbila, ve filmu bylo spoustu hezkých záběrů a zajímavých kompozic. Hudba taky nebyla špatná. 8/10 ()
Nepopsatelně tento film na mě působí depresivně, nepřipraveně, amatérsky. Spíše jako dokument, když se bezdomovců co už mají zažito na závislostech na chlastu a fetu zeptá člověk na život. Myšlenku lidí kteří prostě neví co ze životem a svobodou kterou dříve neznali tak se v tom plácaj chápu. já jsem 90. navnímala, připomínaIo mi je to. ta obrovská euforie že bude líp, jak všichni všechno spolu změníme a pak to zklámání, /že to za vás nikdo neudělá?/ Dráždilo mě, že lidé co mluví o svých myšlenkách nejde pořádně rozumět a jsou to někdy podivně nesourodé věty "mouder". Nevydržela jsem to dokoukat. Postavy nezaujaly jako prostředí a zvuk. Psychologie mě vždy zajímala, ale tohle prostě není film pro mě. Takovejch přiběhů kolem mě bylo. ()
Snímek není ani drama, ani romantický. Depresivní nepříběh. Podle názvu, obsahu a svého vztahu k tuláctví jsem si myslel, že si film zalíbím, bohužel velké zklamání. ()
Zatím dvě, čekal jsem víc, něco trošku tam je, ale jak tu píší kolegové, celkově film příliš nefunguje a nerezonuje:( ()
Velmi zajímavý film s pomalým a subtilním dějem ovšem se zajímavou atmosférou. Vynikající Schmitzer i jeho neherecká partnerka vytvořili hodně intenzivní dvojici. Za mně je to jediný Vojnárův film, který stojí za zápis do filmové kroniky. ()