Proces Mary Baringové
Murder!
Režie:
Alfred HitchcockScénář:
Alma RevilleKamera:
Jack E. CoxHrají:
Herbert Marshall, Norah Baring, Phyllis Konstam, Edward Chapman, Miles Mander, Donald Calthrop, Una O'Connor, Violet Farebrother, Clare Greet (více)Obsahy(3)
Mladá herečka Diana Baringová je obviněna z vraždy, čemuž ale nehodlá uvěřit jeden z porotců a rozhodne se její nevinu dokázat prostřednictvím vlastního vyšetřování, které nakonec vede k překvapivému rozuzlení. Vražda! je adaptací divadelní hry Clemence Daneové a Heleny Simpsonové, již si Hitchcock podle svých slov vybral především pro nabízející se možnosti využití zvukové technologie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Hitch byl na začátku roku 1930 zocelený v práci s krimi (po filmech The Logder a Blackmail) a také už byl vyrovnaný se zvukovým filmem. Murder je přepisem krimi románu Enter Sir John (1928, česky nevyšel) dvojice autorek Helen Simpson a Clemence Dane. S Helen Simpson Hitch spolupracoval opakovaně, nejprve na dialozích Sabotage a znovu si ji vybral jako autorku předlohy pro film Under Capricorn. Clemence Dane měla poněkud odlišnou kariéru, ale spolu s Helen napsaly ještě jednu krimi s amatérským vyšetřovatelem - Re-enter Sir John (1932, ale ani ta česky nevyšla). Murder je dobrý film, filmový historici milují scénu s vnitřním monologem, ostatní mohou s klidem sledovat jednotlivé stopy k odhalení pachatele, kterého tentokrát divák nezná od samotného začátku. Herecky kraluje Herbert Marshall, který už byl jednou nohou v Hollywoodu, roztomilá Norah Baring a samozřejmě Una O'Connor. Téma potlačené homo(trans)sexuality by bylo na samostatnou debatu, každopádně i toto bývá součástí analýzy minimálně od 60. letech. ()
Ma to svoje genialne momenty (uvod, cirkus, hamlet), ale bohuzial je to prilis poplatne svojej dobe a nie je to tak nadcasove ako neskorsie Hitchove pecky. Kazdopadne som rad, ze som to videl. 6/10 ()
Hned na začátku je dobré vědět, že Hitch neměl rád detektivky na žádný způsob a natočit Vraždu se nechal přinutit jen některými okolnostmi (první zvukový film s Herbertem Marshallem např.). Film je extrémně spjat s divadlem, je to hra ve hře, podobající se Hamletovi. Vražda je příběh mladé herečky obviněné z vraždy své přítelkyně. Je zatčena, postavena před soud a odsouzena k smrti. Mezi porotci je Sir John, slavný herec a dramatik. Protože je přesvědčen o její nevině, provádí na vlastní pěst pátrání a nakonec odhalí vraha. ()
I když mojí oblíbení uživatelé daly hodně slabé hodnocení já půjdu proti proudu, podle mě je to 3 nejlepší Alfredův film. Parádní konverzace které jsou prošpikované scénama s ulic. Příběhově to sice už je hodně vyčpělé, a hlavně jsme viděly už podobné filmy mnohokrát, ale ve své době to bylo jistě originální. Navíc si Alfred tak neskutečně pohrál s kamerou až to bere dech. Je to sice občas zdlouhavé ale já se i tak bavil. Závěrečná scéna je hodně silná. ()
Hitchcock nechtel detektivky filmovat a Murder! prijal predevsim dik novym moznostem, ktere se s ni nabizely. Nutno rict, ze je vyuzil. Stupnujici se tlak v porote, vnitrni monolog nebo sugestivni finale na hrazde jsou z nezapomenutelnych momentu a moznost tocit prvni zvukovy film s divadelni star Herbertem Marshallem vedle nich vypada nepodstatne. Nicmene Marshall predvedl jeden z nekolika uchvatnych hereckych vykonu filmu a nechapu, ze se pote vyrazneji neprosadil (jestli nechtel, nebo za to mohla drevena noha, nevim). Pul prace na filmu za Hitchcocka odvedla pri adaptaci scenare manzelka Alma. Podobne zivotnych del z tricatych let mnoho neni. A ze je temer od zacatku jasne jak to s pribehem bude, tu vubec nevadi. __ 4,5* zaokrouhleno nahoru minimalne za to, ze bych snimku hadal na veku az o desitky let mene! __ Soubezne natacena nemecka verze. ()
Celkem nadprůměrná detektivka od nedetektivního Hitchcocka. ()
Slabé tři hvězdičky. Tak jsme do filmu dali zvuk a budeme kecat a kecat a kecat a kecat. Jinými slovy příšerně ukecaná detektivka, kde se skoro nic neděje. Stopáž 102 minut se mi zdála naprosto neúnosná. První zhruba půlhodina byla docela zajímavá, ale pak jsem se začal ukrutně nudit a snad každé dvě minuty jsem se díval, jestli už bude konec. (O tom prapodivném českém názvu se snad ani zmiňovat nebudu:-)) ()
Pre mna len priemerna detektivka od Hitchcocka /Psycho, Vertigo/. Dost dlho trva, kym sa film rozbehne, kulisy su len priemerne a dialogy sa tiez nijako nepredviedli. Cosi spravil az zaver, ale z priemernosti to uz nedokazal vytrhnut : 60 % ()
Přepsáno v červenci 2018. Film Vražda! je žánrová detektivní zábava, rozehraná se staromilskou pečlivostí anglické tradice. Kultivovaný důvtip si všímá drobností, kavalírská šlechetnost přidává potřebný noblesní šarm pro zaujetí a skládání kousků mozaiky je voňavou esencí zvídavého ducha. Zdvořilost anglické detektivky doplnil Hitchcock o vlastní filmové hrátky se zvukem a jeho synchronizací, drobnohrou se stínem i symbolikou. Vražda! je hledáním pravdy navzdory osudu a princip matrjošky rozvíjí hru ve hře. Hlavní postavou elegantní detektivky je Sir John Menier (velmi zajímavý Herbert Marshall), uctívaná autorita divadelního světa a národní celebrita. Umělecká intuice se zde stává nástrojem, nejvnitřnější pocit vlastní zodpovědnosti zase hnacím motorem. Jeho předností je smysl pro detail, dopředu promyšlené tahy a neuvadající vytrvalost. Souzenou postavou je Diana Baring (příjemná Norah Baring), křehká, mladá a nadějná herečka kočovné společnosti. Osamocena čelí zlobě společnosti, jako stvol ohýbaná na všechny strany, a přesto stále stojí a chvěje se. Skutečnost nenabízí pochybnosti. Výraznou postavou je Ted Markham (zajímavý Edward Chapman), režisér kočovné společnosti a velmi ochotný pomocník Sira Johna při hledání skrytého tajemství krvavého zločinu. Z dalších rolí: Tedova bezelstná manželka a špatná herečka Doucie Markham (Phyllis Konstam), zženštilý herec a vzdušný akrobat Handel Fane (Esme Percy), snaživá obhájkyně (Amy Brandon Thomas), spolehlivý Johnův sluha Bennett (S.J. Warmington), prostoduchá Dianina domácí slečna Mitcham (Marie Wright), či spěchající předseda soudní poroty (R.E. Jeffrey). Scény ze zasedání poroty jsou nejhravější. Vražda! je žánrová zábava a poctivá podoba tradiční anglické detektivky. Neschází nadhled, vznešenost, vynalézavá řešení i zásadní změny vyšetřování. Stále příjemná zábava. ()
Viac klasická detektívka, než triler. Film sa hodnú chvíľu ťahá, má pridlhú stopáž, pri ktorej som sa nevyhol mikrospánku, a ani lepšiaci sa záver ho z neho nedokáže vysekať. Väčšina hereckých výkonov pripomínala ešte prehrávajúcu nemú éru. Niektoré momenty ale zaujali - prekvapivý záver, na 30. roky pôsobivý či porada porotcov trochu pripomínajúca 12 rozhnevaných mužov - ale na viac ako silné 2 hviezdy to nestačí. ()
Je zvláštní, že i přes to, že je to první Hitchcockův zvukový film, je v něm spousty revolučních věcí, například „vnitřní hlas“ postav, který jsem ještě v tak starém filmu neviděl. Na druhou stranu často ujíždí kamera a občas je ve filmu špatná kompozice, to je ale lehce omluvitelné vzhledem k době, ve které byl film natčen. Bohužel je na filmu vidět, že detektivky nejsou Hitchcockovou silnou stránkou, někdy jsem měl totiž pocit, ne jen že bych záhadu vyřešil taky, ale že bych jí dokonce vyluštil mnohem rychleji, než hlavní postava, což není zrovna moc dobře. Navzdory tomu ale Hitchckock ani tentokrát nezklamal. ()
Tenhle film mi přijde zdaleka nejlepší z Hitchcockovy britské éry. Nejspíš proto, že nejde o klasické hitchcockovské schéma, ale o detektivní příběh. V některých scénách jsem poznával jeho o desítky let mladší filmy. Na jeho pozdějších "klasických" filmech z 30. let je vidět jisté hledání. Jsou dokonalé v některých scénách, jindy to ale trochu zaskřípe nebo nudí. Tyto neduhy mistr dovedl k dokonalosti až v Hollywoodu. To se ale tohohle překvapivě vyzrálého filmu netýká. ()
No tak jsem si řekl že se kromě hororů mrknu i na historii krimi/thriler žánru, ale po prvním pokusu nevím jestli to zvládnu. Alfred Hitchcock byl po dlouhá desetiletí králem tohoto žánru, nicméně jeho první zvukový film je skoro k nepřežití a to i pokud beru v úvahu rok vzniku. Příšerně ukecaná detektivka, která vychází z divadelního prostředí a působí jako divadelní hra. Některý herecký výkony nebo dialogy jsou příšerné, děj se táhne a rozuzlení taky nic moc. A tak zbývá jen pár okamžiků, které mají smysl - skvělá scéna porady poroty a zajímavě natočené cirkusové finále. V nulové konkurenci krimi/thriler roku 1930. ()
Film sa venuje prípadu, ktorý je na dobu vzniku zaujímavý, len akosi nám je z neho málo prezrádzané. Na vytvorenie celkového obrazu, že o čo vlastne ide, sa dáva slabý dôraz. Snímka sa pohráva s filmovou formou, či už sa bavíme o myšlienkach sira Johna, no hlavne prístupe v závere kde nám neboštík nechá odkaz, ktorý slúži ako detektívova záverečná reč. Na snímke vidno, že sa hlavne v scénach sedenia poroty improvizovalo, niektoré prejavy porotcov sú fakt tupé. Taktiež návšteva sira Johna vo väznici keď došiel pozrieť odsúdenú, isté pauzy v ich prejavoch možno pričítať tomu, že akoby hľadali čo múdre povedať. Každopádne ako aj Hitchcock sám poznamenáva, detektívky sa mu nikdy neľúbili, lebo všetko prezradili až na konci. Tento kúsok je čo sa týka indícií k vrahovi prostučký a divák si poľahky spája videné a zistené informácie, no vysporiadanie sa so situáciou a samotné "zúčtovanie" v závere je hodné obdivu. ()
Film využit jako příležitos k použití zvuku. A tak se tu mluví a mluví až do překvapivého rozuzlení. ()
Divadelní hra v divadelní hře odehrávající se na filmovém plátně. Třetí zvukový film Hitchcocka se drží v duchu detektivního žánru. Film postaven na předčasném upozornění na viníka, které ale zbytečně narušuje mechaniku napětí, která byla pro Hitchcocka vždycky nejdůležitější prvkem. Filmově přesto důmyslné. Propracovaná hra se stíny, komplexní kamerové záběry a efektivní obrazová symbolika. Vizualizace vnitřních pocitů hlavních aktérů, viz například chůze po koberci, závrať, nebo taktéž vnitřní monolog před zrcadlem, patří mezi prvky, které ve své době nekompromisně vyčnívají z řad klasické kinematografie. Hitchcock se navíc lehce opírá o téma homosexuality, i když opravdu jenom povrchově, ale i tak se jedná o pozoruhodnou ilustraci obsahu jednotlivých vztahů. Nebýt onoho předčasného rozuzlení pachatele, a slabší dynamické části během divadelního konkurzu, kde Hitchcock a filmová technika nebyla plně schopna dodat danému momentu dramatičnost a napětí, jednalo by se o více než pouhou skvělou filmovou předzvěst do budoucna. ()
Klasická detektivka ve stylu Agathy Christie a jejích detektivů amatérů. I sir John se zajímá o případ, u něhož byl členem poroty a připojil se k odsuzujícímu verdiktu, i když vnitřně nebyl spokojen s mnoha detaily, které nebyly vyřešeny. A tak se spojí s manželským párem, který ho uvede do společnosti divadelníků a postupně odkrývá pravdu, která zase není tak složitá, ale hezky se to pozoruje. Přišlo mi, že tu nebylo jediné hluché místo a jako detektivka ve starém stylu to fungovalo skvěle. ()
Z hľadiska histórie kinematografie určite významné dielo, dokonca by som tipoval neskorší rok vzniku ako 1930 (!), ale ten príbeh už vyznieva v súčasnosti až príliš naivne. Chýba mu to, čo zdobí väčšinu Hitchcockových diel - väčšie napätie. ()
Při sledování Vraždy! se celkem jasně ukazuje, které části Hitche bavily a které už tak ne, což ve výsledku vede k poměrně kolísavé kvalitě snímku. Úvodní scéna zločinu a celá následující epizoda soudního dramatu (předjímající Dvanáct rozhněvaných mužů) je skvělá. Jenže pak začne jeden ze soudců vyšetřovat na vlastní pěst a celý film jde trošku spinkat (Hitchcock detektivky nenáviděl a tahle je navíc celkem předvídatelná). Celá střední část tak má lehce menší spád. Naštěstí se film ve finále probudí a závěrečná cirkusová scéna je opět strhující. Trošku přivírám oko a dávám čtyři hvězdy, protože ty dobré části za to stojí. — Za zmínku stojí i naznačené téma homo-/transsexuality (byť podřízené filmovým stereotypům své doby). ()
Hitch říká: "To byl zajímavý film a v Londýně docela úspěšný. Ale pro provinční kina příliš sofistikovaný." Občas není úplně marné podívat se na něco staršího z Hitchcockovy tvorby, když třeba Vražda (zde uvedený český název se zjevně vztahuje k německé verzi "Mary") nabývá proporcí jeho nejpropracovanějšího a nejosobitějšího filmu před Stínem podezření (1943). Výborné je i překvapivě poklidné tempo, udávané sirem Johnem, jenž je zdánlivým režisérem celého příběhu (podobným tempem se prochází i Hitch přibližně v hodině filmu). Proto odmítám souhlasit s tvrzením o ukecanosti (ozvěna Sunset boulevardu) zdařilého scénáře (adaptujícího prózu C. Daneové a H. Simpsonové "Enter Sir John"). V pasáži Rozhovorů s Truffautem, která se věnuje Vraždě, Hitch uvádí, že se jedná o jednu z mála detektivek v jeho tvorbě, jejichž filmování se vyhýbal (protože se vše soustředí na konec a skutečnost, kdo je vrah). Je to ale detektivka? Jak sám autor říká, "bylo zde rovněž několik odkazů na Hamleta, protože jsme tu měli hru ve hře (play within a play)". Či přesněji řečeno "hru ve filmu". Všimni si několika působivých maličkostí. Zatímco první záběr filmu je na hodiny ukazující půl druhé (dobu vraždy), sir John pozve Faneho na schůzku ve stejný čas (opět záběr na hodinky). Když při této rekonstrukci sir John říká "Ty hloupá! Víš, že on je napůl...", vidíš najednou netradiční pohled horní kamery. Zatímco Fane je ve své temnotě ("černá krev"), sir John v bílém světle. On je světlý rozum, který se snaží nalézt smysl a objasnit nesmyslnost vraždy i rozsudku. Je to "pravý muž", je šlechetný, vážený, pohledný, důvtipný, je to shakespearovský herec (od chvíle, co vstoupil na scénu, opanuje ji), je tím nejlepším, k čemu jsme kdy dospěli. Handell Fane je oproti tomu zahádný a temný (dosud se i ve tmě skrýval jako vedlejší postava), je míšencem ("half-caste"), jak by ho Diana mohla milovat?!, je to neúspěšný, nešťastně zamilovaný zločinec vraždící z vášně (aby nebylo řečeno "něco o tvých kamarádech, co nevíš"). Je-li jeho krev smíšená, pak ještě více jeho osobnost. Když se objeví v prvních minutách filmu a hypnoticky se dívá do kamery, nazvou ho "stoprocentí muženou" (a hundred per cent he-women). Truffaut film označí za "zamaskovaný příběh o homosexualitě" a my z toho všeho oblékání cítíme hodně z Vertiga (nemluvě o Normanovi). Ano, stejně jako sir John je hercem, ale kabaretním a šaškovským. Když tam tak stojí proti sobě, určitě je ani nenapadne, že by mohli být odrazem jeden druhého. "Život bývá méně laskavý než vaše divadlo, pane Markhame. Život dovolí, aby krásná a nešťastná žena skončila na popravišti, pokud zase umění nebude moci nabídnout svou pomocnou ruku," říká sir John. Že rozsudek poroty nebyl "hrou, ale životem", si uvědomí, až když se vidí v zrcadle a slyší vášnivou předehru wagnerovského Tristana a Isoldy ("My umělci máme dvojí úlohu. Život nám slouží k vytváření umění a ... uměním kritizujeme život."). Do této chvíle byl impotentní, nechal se přemoci ostatními, ale nyní - opojen "nápojem lásky" jako Tristan i Fane - už "přichází". Zajímavé je, že plán sira Johna úplně nevychází. Je ve světle, nad vším má kontrolu, ale stejně tak bílý je jeho papír. Fane proto odchází jako vítěz a zanechává sira Johna jeho paralýze. Bude to až "half-caste", jehož vášeň tento papír popíše a Dianu osvobodí, navzdory nehybnosti sira Johna dole v hledišti (přesně tak se bude dívat James Stewart z okna do dvora na Grace Kellyovou ve vrahově bytu). Pouze Fane se hýbe. Vzhledem k naznačenému zrcadlení či Hitchcockovu katolickému dualismu (projevenému ve Stínu podezření či Cizincích ve vlaku) se může zdát, že sir John je Faneovým "rozumem" a "svědomím", jež ho napraví. Výborné začlenění tváří Diany a Johna do vystoupení na hrazdě by tomu mohlo nasvědčovat. Nejde ale více o jeho pravdivý pohled na svět? Oni budou párem, a proto vše dokoná. "Panebože, on nás podvedl," vykřikne Markham. To Fane vykonal čin, jediný čin v úzkém slova smyslu v celém filmu, jak píše Slavoj Žižek. Sir John psal pouhou hru, vždy byl tak trochu mimo "život", což je neodmyslitelná tragédie každého umění. "Má drahá, šetři si ty slzy. Budou velmi, velmi užitečné. V mé nové hře..." () (méně) (více)