Ce qui nous lie
Víno nás spája
Back to Burgundy
Back to Burgundy
Režie:
Cédric KlapischKamera:
Alexis KavyrchineHrají:
Pio Marmaï, Ana Girardot, François Civil, María Valverde, Yamée Couture, Jean-Marie Winling, Florence Pernel, Eric Caravaca, Tewfik Jallab, Karidja Touré (více)Obsahy(1)
Jean (Pio Marmai) už deset let cestuje po světě a zpřetrhal všechna pouta, která ho spojovala s rodinou žijící v Burgundsku. Jeho otec ale vážně onemocní a tak se po letech musí vrátit do krajiny svého dětství. Je konec léta, blíží se vinobraní a po otcově smrti se Jean musí spolu se svými sourozenci Juliettou (Ana Girardot) a Jéremym (François Civil) domluvit, co bude se zděděným rodinným vinohradem. Otec jim odkázal vinohrad i dům s podmínkou, že bez souhlasu obou sourozenců žádný z nich nesmí volně nakládat se svým podílem a navíc každý má předkupní právo na podíly ostatních. Také musí zaplatit vysokou dědickou daň. A to je postaví před dilema – mají vinohrady, dům i vinařství udržet či prodat? Těžké rozhodování je především před Jeanem, který zanechal v Austrálii partnerku i syna. Tři sourozenci tak od vinobraní do vinobraní, během jednoho vinařského roku, v rytmu střídajících se ročních období postupně upevňují nejen vztah k vinohradu ale i vztahy mezi sebou samými, mezi svými nejbližšími. Postupně je spojuje společná práce, vzpomínky na prožité dětství a především jejich láska k vínu a vinařskému řemeslu. (CinemArt)
(více)Recenze (50)
Láska k vínu je na celí život a tady to můžeme krásně vidět . ()
Je to dobrý film o pěstování vína, jen je lehce nudný. a hlavně byl by mnohem lepší, kdyby se Francouzi pustili do žánru, který umí nejlépe a sice komedie. Takhle je to takové umělecké drama o životě...70% ()
promrhaný potenciál.. a samozřejmě mínus * za to, že se mi nepoštěstilo prožít ukončení sklizně kdekoliv. ()
Velice pohodový film, který se příjemně sledoval. A navíc jsme se trochu poučili, jak se dělá víno a co obnáší život vinaře. Životní cesty tří sourozenců se opět spojují ve chvíli, kdy jim zemře otec a oni jsou nuceni se vypořádat s tím, jak zaplatit horentní dědickou daň. Prodat zásoby vína? Prodat dům nebo vinohrad? Těžké řešení, zvlášť když každý chce šlapat svoji cestičku. Žít s rodinoiu v Austrálii a starat se tam o vlastní vinohrad? Podělit se o vinohrad s tchánem? Nebo na něm tvrdě pracovat? Zdá se, že se osud Julietty druhou sklizní naplní... Navíc miluji Marii Valverdeovou. ()
Ani nespojuje, ani nerozděluje. Takový burčáček. Burgundské vinice a jejich poetika by měly být pouze pozadím a hlavní role měly chytit do teplých mezilidské vztahy. Ty jsou však ke škodě předvídatelné jako Čech na chorvatské pláži. Vyfoť mne s rybičkami….a teď bez rybiček. Nic to tady už 100x nebylo, nic to by dokázalo alespoň trochu překvapit. Dost taky rušil zcela zbytečný vypravěč, nebo flashbacky vracející se do dětských let. Herecky taky nula od nuly pošla….především Pio Marmaï mne vůbec nepřesvědčil. Kdybych to celé měl shrnout do jednoho slova, tak bych v tom lepším rozpoložení použil „milé“, v opačném případě by se možná hodilo „tuctové“. Někomu může zachutnat, někdo preferuje vyhlášenější ročníky. ()
Nádherný film nejen o víně. Ale vinná réva, rozlehlé a krásné vinohrady, jsou hlavní náplní filmu, kolem které se všechno točí. Kdo miluje, víno, by si tento snímek rozhodně neměl nechat ujít. Skrývá se v něm všechno, co si můžeme představit okolo tohoto výborného ovoce. Pěkně rozkvetlé vinice, ze kterých vypěstujete tisíce krásných střapců hroznů, z nichž nakonec po dlouhém procesu vzejde to skvělé víno ve vašich lahvích. Ukazuje také ale tvrdou a namáhavou práci, která stojí za všemi těmi sudy kvalitního vina. Zároveň se jedná o sociálně laděný film, který představuje tři sourozence a jejich komplikované vztahy, tak i nenadálé problémy s dědictvím po otci. Civilní příběh o rodinných příslušnících, jenž vůbec netlačí na pilu a téměř celou dobu jede v relativně poklidném tempu. Avšak nevyhýbá se ani silnějších momentů jako např. když plačící sourozenci přijdou do místnosti, ve které se nachází nejstarší navrátivší syn, je všem jasné, co se stalo. Snímku nechybí ani lehký humor, který se sice objevuje jen zřídka, ale i přesto potěší, jako v případě syna Jéremyho, který se musí potýkat s tchýni a tchánem, jelikož s manželkou a malým synem bydlí v jejich blízkosti nebo večer při vinobraní. Zajímavým prvkem ve filmu jsou také prostřihy do minulosti, ve kterých sledujeme ony tři hlavní postavy v dětských letech, jak se učí rozpoznávat ovoce, tak samotné víno, a následně je pozorujeme v současné době v podobných situací. Velmi milý a přívětivý snímek, ke kterému se náramně hodí alespoň jedna sedmička dobrého vína a nemusí se zrovna jednat o víno z Burgundska, ve kterém se odehrává tento příběh. ()
Do dneška jsem si myslel, že nejde udělat film z Francie, obzvlášť francouzských vinic a přitom by to mohl být nudný, nebo dokonce špatný film. Tak už vím, že jsem se spletl. Víno nás spojuje se na první pohled tváří jako příjemný film o vinařích, kteří se snaží dělat svou práci stejně tak, jak jí dělal jejich zesnulý otec, spíše to je ale existenciální drama, který nemá dobrý scénář a už vůbec ne herce, aby to bylo DOBRÉ drama. Je to přešlap do vod, kam by se takový film neměl udávat, protože si dokážu představit ten pohodový snímek, jaký z toho mohl vzniknout. Plný slunce, dobré nálady, přátel a vína. Místo toho jsem měl po hodině chuť to vypnout, jenže jsem to dokoukal v naději, že by se to mohlo v druhé polovině změnit. Nezměnilo. Podívejte se na Paříž počká, TAK se pohodový film. Silnější 2. ()
Slušný evropský film, který si na nic nehraje, příliš nevyhraňuje kladné a záporné hrdiny což je v záplavě americké povětšinou necitové záplavy příjemné osvěžení. Navíc herci jsou pro mne úplně neznamí a to také baví, protože hrají veskrze dobře! ()
Bohužel se nemůžu ubránit srovnávání s filmem Dobrý ročník. V tom případě tenhle film neurazí, ale zároveň ani nenadchne. Možná příliš dlouhé, občas sice zábavné, ale nestačilo to. ()
Milý film ale trošku fádny. Nebolo tam nič špeciálne ani nič úžasné, pre čo by som tento film odporučila. Hroznová atmosféra pekná a francúzština je proste reč rečí. 3* ()
Absolutně pohodový film, přinášející pohodou náladu... ()
Krasna sonda do zivota lidi a ukazka toho, ze nikdy neni nic jasne prusvitne, cire a jednoduse cernobile, jak nam filmy casto ukazuji. Tady je to presne naopak a je to tak presne a dokonale, ze vas to ohromi. A krome toho herci davaji role s naprostou samozrejmosti a uveritelnosti. Neni ani jedna chvile, kdyby jste tomu neverili. Zadny happyend se nekona, jen rozuzleni situaci bez spatneho konce. To je strasne lidsky film. ()
65% ()
V prvom rade vynikajúca kamera, v druhom rade skvelá hudba. Príjemne ladený príbeh, príliš prostoduchý na to, aké jednoduché to môže byť medzi súrodencami, každí z nich pod iným vplyvom. V reálnom svete je to bohužiaľ inak. Čiže o dráme tu nemôže byť reč, ale iba o nejakej tej rozprávkovej romantickej oddychovke. ()
Pohodový rodinný príbeh z prostredia francúzskeho vinárskeho vidieku, ktorý v zásade vcelku pekne vykresľuje vzťah k vínu ako takému a rodinné vzťahy, ktoré sa časom vyvíjajú až k očakávanému záveru. V podstate také francúzske Búrlivé víno, len s lepším scenárom a realistickejšou atmosférou. 65 % ()
Civilní film o vztazích v jedné francouzské vinařské rodině. Dobré herecké výkony, ale nic, co bychom už neviděli mnohokrát v jiných podobách. Čtvrtá hvězdička je za prostředí burgundských vinic. Kdo nemá rád víno, nejspíš ho nijak zvlášť nezaujme ani tento film. ()
Takovej milej příběh o víně, vinařích, rodinných poutech a hlíně, co se neopouští. Zní to takhle trochu banálně a on to taky upřímně řečeno docela banální film je, ale k uzoufání to není a Bobule či Vinaři nebo co jsme to tady u nás v českomoravské kotlině upekli to naštěstí nejsou. Stopáž až moc velkorysá, ale jako navnadění otevřít si doma (italské!) červené to funguje... [60%; 2017-10-29 Kino Aero] ()
Bobule po francouzsku. A naprosto jemněji, i když s notnou dávkou potřebné poetiky. Ale o to víc hrabání se v lidských duších, ve vzpomínkách na dětství. A s krásnými záběry na krajinu plnou vinic. Ale jinak to bylo na mě asi až moc lehké a prázdné, takže nemám důvod se vracet. Nechť však každý posoudí sám... 2+ ()
Kupa francouzského patetického žvanění na vinici. Nic pro mě. ()
Cédrica Klapische mám rád hlavně za film Paříž (2008) a doufal jsem, že tohle bude další jeho skvělý film. Bohužel byla očekávání asi moc vysoká. Místo dobrého filmu jen rozvláčné mlžení plné tak strašně ohraných klišé. Chtěl jsem dát alespoň 3 *, ale vážně to nešlo. Jedna za herecké obsazení a druhá za duo Dury a Minck, kteří vytvořili skvělou hudbu, stejně jako pro Paříž. Tahle spolupráce se Klapischovi vyplatila, protože hudba je jediná věc, která ve filmu za něco stojí. ()