Prokletí Salemu

Hooper zfilmoval slušivě mistrovskou předlohu S.Kinga, která se od filmu výrazně liší. Kingův příběh je nejen více propracován po stránce psychologické (což on umí opravdu skvěle), ale celkově je mnohem brutálnější a krvavější (pro rudé gejzíry se nechodí daleko, stačí jen vzpomenout vysvobozování Susan...). Přese všechno patří tenhle upírský kousek do oné malé skupinky filmů podle Kinga, které se povedly. Příchod upírů, noční cesta lesem, tajemná bedna a zavěšení na parohy... Atmosférická hudba (Harry Sukman) jakoby vypadla z horrorů 60.let. Tichá luna vše sleduje mrtvolným zrakem a v jistou chvíli se nakrátko promění v lidskou tvář...Susaninu?...možná. (21.05.2015)

Brilantní podobenství o otázkách bytí navazující na to nelepší z tohoto skvostu! Opět zde můžeme vnímat citlivé poselství o nenaplnění lidské touhy po nesmrtelnosti, jenž skrz bravurní dialogy vystupuje o to citelněji, čím méně je toho řečeno. Chlad a tma jako symboly věčného a klidného bytí tak jsou pro postavy, pevně zakořeněné v tomto světě, nesnesitelné a vnímané jako předzvěst tragédie. Toto špatně pochopené poselství je pak příčinou všech nedoruzumění vedoucích ke katastrofě kataklyzmatických rozměrů. Víra člověka je tu zkoušena každým okamžikem a pro ty, jenž jsou duchem slabí a nacházejí oporu v nástroji Kristova mučení to samozřejmě znamená jistou zkázu jejich vnitřně budovaného systému hodnot. Nesmrtelnost totiž spočívá ve schopnosti odprostit se od povrchní morálky a doslova otevřít okno do nového vesmíru. Okno je tu tedy opět znakem hranice mezi světy, které jsou vzájemně neslučitelné a které v sobě vyvolávají odpor. Tak je pán nesmrtelnosti vykreslen jako zrůda, navzdory tomu, že to je právě on, kdo dokáže rozproudit krev v zatuchlém prostředí amerického maloměsta. Na závěr ještě krátká poznámka o skutečné tváři tohoto veledíla. Jedna postava pronáší velmi silnou myšlenku, zda je možné, aby zlo bylo bytostně spojené s místem či věcí..aby bylo esencí tohoto artefaktu..za sebe mohu říct, že jsem si jistý, že to tak je..tento film je toho přímým důkazem! (02.02.2013)

Director's cut: 184 min; Kvalitný TV film, minimálne tak ako nová verzia, ktorá sa mi predsa len pozdáva viac. Možno trochu skrátiť stopáž, resp. stačí si zohnať kratšiu verziu, lebo to čo sa v knihe napínavo číta (dialógy) to vo filme nie je až také zaujímavé a naopak. Upírina dodržiavajúca klasické upírske pravidlá. (16.12.2009)

Kvalitní a místy hodně strašidelná upířina. Viděl jsem pouze tzv. director's cut, takže velmi dobře chápu, proč původně vznikla daleko kratší verze. I když, pravda, o celou hodinu bych to asi nesestříhal. V každém případě by u mě šla z kola ven hned úvodní spoilerová scéna, kompletně znovu-použitá v závěru. Poněkud slabší herecké výkony by na kratší ploše asi taky až tolik nevynikaly. Na druhou stranu, oba představitelé manželů Sawyerových (Julie Cobb a George Dzundza) byli výborní. Přitom je dobré si povšimnout, že celá ta linie s nevěrou neměla téměř žádnou opravdovou spojitost s hlavním příběhem. … Salem’s Lot je třetím nejlepším horrorem Tobe Hoopera - horrorem pořád dost dobrým, zdaleka však nedosahujícím průkopnické originality Texas Chain Saw Massacre nebo vybroušené dokonalosti Poltergeista. Moje největší výtka směřuje především k zastavování obrazu při prvních útocích upíra. Tato podivná vychytávka na mě působila jako studená sprcha - nemám rád, když mi někdo připomíná, že "je to přece jenom film". Naštěstí bylo v druhé půli snímku od laškování v tomto stylu upuštěno. Mohl bych vytáhnout ještě pár dalších mušek na kráse tohoto sedmdesátkového strašení - měl jsem dokonce připravenou slovní hříčku o tom, že by Hooper mohl občas přitlačit na pilu. Ale neudělám to, protože v podstatě jsem s Prokletím Salemu spokojený a Tobe občas na tu pilu dokáže přitlačit i zde. … To, co je na jeho Salem’s Lotu nejlepší, už ve svých komentech dostatečně vyzdvihli jiní (připomenu létající děti, působivé hlavní monstrum a přihodím scénu z márnice). Jen dodám, že pojetí upírů coby čistě zlých a skutečně strašidelných bestií, je z dnešního pohledu živou vodou. Připomíná nám totiž, že nemrtví nejsou jen doménou sladkobolných mládežnických fantasy, kde vystupují jako pohlední idolové pubertálních děvčat, a že v jiném (mnohem starším) žánru, umí být tyhle kreatury dokonalým ztělesněním plíživého děsu a nešizených nočních můr. (21.03.2011)

Přiznám se bez mučení, knihu jsem nečetl. Možná proto jsem si film dost užil. Viděl jsem tříhodinovou verzi a musím říct, že ani na chvíli mi herci, příběh a film jako celek nepřišli otravní. Tobe Hooper mě již podruhé (po Texaském masakru) přesvědčil, že horory prostě točit umí. A Kurt Barlow? To je kapitolka sama o sobě... Doteď ho vídám při nočních cestách tmavým bytem na záchod. A příjemný zážitek to ani v nejmenším není. (01.07.2009)