poster

Nikdys nebyl

  • Velká Británie

    You Were Never Really Here

  • Francie

    A Beautiful Day

  • USA

    You Were Never Really Here

  • Slovensko

    Nikdy si tu nebol

  • Austrálie

    You Were Never Really Here

  • Nový Zéland

    You Were Never Really Here

Drama / Thriller / Mysteriózní

Velká Británie / Francie / USA, 2017, 95 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • InJo
    ***

    Myslím, že takhle nějak by vypadala většina revenge movies, kdyby neklouzaly po líbivém povrchu, ale snažily se jít až na dřeň psychologie postav a klíčových situací (scénu typu "duet na podlaze" asi v žádné "seagalovce" nikdy neuvidíte). Lynne Ramsay dala nikterak složitému příběhu velmi osobitý, drsný a sugestivní "skoro-artový" ksicht. Vydatně jí v tom pomohla i neskutečně úderná hudba Jonnyho Greenwooda a samozřejmě především úchvatný Joaquin Phoenix, jehož "hrdina" vám sice pravděpodobně k srdci příliš nepřiroste, ale je rozhodně zajímavé a působivé ho po celou dobu pozorovat a snažit se mu nahlédnout do mysli. Nepříjemný, ale každopádně výrazný netradiční psychothriller. 70 %(1.3.2018)

  • xxmartinxx
    ***

    Nestřídmé filmařské exhibice patří mezi moje nejoblíbenější filmy, možná proto jsem vůči nim tak moc alergický ve chvílích, kdy mi nesednou a něco mi na nich vadí. Styl Ramsay mi přišel křečovitý a upachtěný už nejednou dřív, a zde to jede jen na stejné vlně. Za každým záběrem, za každou zkratkou, za každým symbolem, za vším je vidět tolik moc okázalé snahy ohromit jiným než prvním nabízejícím se řešením - ale pro mě z toho plyne naprosto nulový zážitek, kde se občas usměju nad zajímavou výpustkou nebo nečekaným střihem - ale bez nějakého pocitu finesy nebo opravdové účasti. PS: přišlo mi trochu legrační, že si Ramsay u hrdiny nedokázala vybrat mezi traumaty z dětství a PTSD z Afghánistánu, tak na férovku rozjela oboje. Talk about overkill.(3.2.2019)

  • Matty
    ****

    Hodně osobitá revenge-záležitost s množstvím vynechávek, zámlk a náznaků, která některé věci vysvětluje teprve dodatečně (když jsou útržky z flashbacků vsazeny do širšího kontextu) a jiné vůbec. (Velmi zhuštěné vyprávění s razantními střihy uprostřed akce bylo zčásti dáno i nutnosti krátit - rozpočet byl v průběhu natáčení výrazně seškrtán.) Ramsayová svého málomluvného ranaře s mnoha šrámy na těle i na duši nijak neromantizuje. Joe je pro ni zraněným zvířetem (k čemuž přispívá respekt vzbuzující postava Joaquina Phoenixe, předvádějícího po Mistrovi další výkon typu „až na krev“), u něhož nevíte, jak se v příští vteřině zachová. Společně se soucitem vzbuzuje strach a během hodiny a půl, kterou trávíte v jeho společnosti, se rozhodně necítíte moc bezpečně. Násilí, přicházející náhle a rámované bez černého humoru či ironické nadsázky, je zde opravdu bolestivé a nepříjemné. Nejen z toho důvodu, že se hrdinovou preferovanou zbraň představuje kladivo. S tím, jak se agrese přesouvá z roviny pouhých asociací (zakrvácené kapesníky, rozmačkávání bonbonu mezi prsty) do roviny něčeho velmi konkrétního a velmi brutálního (jakkoli režisérka nadále znamenitě pracuje s evokativními zvuky a mimoobrazovým prostorem a ponechává velký prostor naší představivosti), stává se pocit ohrožení až nesnesitelně naléhavým. Samotné akční scény pak nejlépe demonstrují, jak nám režisérka soustavně odepírá žánrovou slast z hrdinovy čistě odvedené práce. Jednu z klíčových akcí vidíme pouze ve statických černobílých záběrech bezpečnostních kamer, od syrové bitky odvádí naši pozornost nondiegetická hudba a hlasy znějící z televize a silně neuspokojivé je z hlediska (ne)naplňování konvencí akčního žánru také „velké" finále, které nabízí. Cestu za vykoupením lemuje tolik utrpení a beznaděje, že každý dílčí úspěch přináší spíše hořkost a prohloubení frustrace než katarzi. Ten film si jednoduše nelze užít, čímž je iritující i fascinující zároveň. Lynn Ramsayová natočila stylisticky pestrou „feel bad“ žánrovou dekonstrukci (významy jsou podobně jako v Američanovi nebo Point Blank sdělovány spíše stylem než slovy a činy postav), prudce přepínající mezi syrovým realismem, snovými sekvencemi a hypnotickými intermezzy, v nichž hlavní slovo přebírá agresivní hudba Jonnyho Greenwooda. Film, po jehož skončení jsem si sice nebyl moc jist, o co přesně komu v příběhu šlo, co byl zlý sen a co ještě horší realita, ale podobně jako na konci Dobrých časů jsem věděl, že něco srovnatelně vychýleného v kině jen tak neuvidím. Nedivil bych se ale, bude-li tohle obdivuhodné cvičení ve vypravěčské stručnosti pro někoho jednoduše nedotaženým žánrovým experimentem režisérky, která přesně nevěděla, co vlastně chce natočit. Možná nevěděla (a poslední akt byl skutečně vymýšlet za pochodu), ale pro mne tak jako tak šlo o jeden z nejintenzivnějších kinozážitků roku. (Upravená verze mého komentáře pro Indie Film.) 85%(9.10.2017)

  • Padme_Anakin
    **

    Já tam ve skutečnosti taky nebyla, u toho střípkovitého vyprávění "bylo, nebylo". Pomalé tempo mě uspávalo a hrubé násilí za mák neoslovilo. Jen díky démonickému Phoenixovi jsem to dokoukala a stejně jako on, ani já nevěděla, co se mi to vlastně děje/dělo před očima. Ve zkratce dýchání s igeliťákem na hlavě, pohřební koupání v obleku, hnus pedofilie, zelené bonbóny a kladivo. Mně z toho vyšlo psycho bez pěkného dne.(19.3.2019)

  • tron
    **

    Alternatívny prequel Leona. Umelecký akčný film. Veľmi zvláštna záležitosť. Za bežných okolností kópia 96 hodín. Lenže toto nie sú bežné okolnosti tak, ako Joaquin Phoenix nie je bežný herec. Je tu plno akčných scén, ale zároveň tu v podstate žiadne nie sú (!). Hrdina sa chystá na akciu a keď si kupuje kladivo, prebehne vám mráz po chrbte. Vtip je v tom, že nič z akčných scén nevidíte (až na drobné výnimky). Väčšinou len kamera staticky nasníma (úžasne zanedbaného) Joaquina nad mŕtvolou. Je to veľmi svojrázny prístup, ktorý je síce na jednej strane (v záplave nudných akčniakov) osviežujúci, na strane druhej extrémne tvrdohlavý zostáva od začiatku do konca a to je zle. Každý, kto bude čakať aspoň pár akčných scén, bude kruto sklamaný. Mne sa takýto prístup spočiatku páčil, ale od polky ma to začalo jemne štvať a ku koncu som bol rozčarovaný. Phoenix je skvelý, svojím spôsobom fantastický a herci z podporných rolí sa snažia, ale je to tak čudne napísaný a nakrútený film, že si len ťažko nájde cestu do vášho srdca (otázkou je, či niečo také vôbec chcel, lebo 99% minutáže pôsobí dojmom, že rozhodne nechcel). Páčilo sa mi, že o hrdinovi sa zásadné veci dozvedáme z pársekundových flashbackov (prípadne dokonca len z jednej vety, na ktorú si spomenie mimo záber). A opäť platí, že je to síce osviežujúce, ale ku koncu si poviete, že je toho predsa len už moc. Alebo skôr málo?(21.5.2018)

  • - Film byl stále ve vývoji, když měl premiéru na filmovém festivalu v Cannes. (griph)

  • - Hlavní natáčení se konalo v srpnu 2016 v New Yorku a okolí. (griph)

  • - Po premiéře na festivalu v Cannes následoval sedmiminutový potlesk. (MLazi)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace