Režie:
Adam SedlákKamera:
Tomáš SovinskýHrají:
Anna Kameníková, Jan Hofman, Eva Podzimková, Jan Cina, Jaromíra Mílová, Hermína Pogosyan, Eva Hayek, Jan Šembera, Monika Timková, Eva Čížkovská, Jiří RoskotVOD (1)
Epizody(6)
Obsahy(1)
Amálie je studentka filmových věd, žije se svojí mámou, miluje Berlín a svého kluka, co tam odjíždí na půlroku studovat. Damiánovi ale módní přitažlivost německé metropole nic neříká, stejně jako představa currywurstu, levného kebabu a hromady hipsterů na kolech. Budou sociální sítě stačit na udržení jejich vztahu? Zvládnou semestr? Šest měsíců v šesti dílech seriálu, který se odehrává pouze na plochách počítačů a telefonů. (Stream.cz)
(více)Recenze (208)
sice nepatřím do generace mileniálů a spousta věcí které tam jsou mě trošku míjí,ale hodně mě bavila ta forma a na to,že se jedná o tak krátkou věc běžícíc na stramu je semestr mnohem životnější než libovolný seriál z české tvorby na standardních televizích.Myslím,že bych snesl i víc dílů,jakkoliv ten poslední byl nejslabší a to chvilkové přepnutí do jiné formy bylo zároveň tím nejslabším z celé série...70% ()
U Semestru se mi hrozně líbil styl kamery ve formě skypování. Je to oživení pro klasický seriály a odpovídá to i cílovce. Zároveň je to super sonda do životů dnešní internetový generace. Některé díly byly slabší, ale v závěru to hodnotím jako povedený projekt Streamu, na který určitě stojí za to se podívat. ()
Dejove to je samozrejme slabe, zpracovani je ovsem zajimave a prijde mi i originalni. Mozna neni, o nicem podobnem ale nevim... Uz mozna proto, ze zcela urcite nejsem cilova skupina divaka, pro koho je tento serial urcen. Postavy mi nijak sympaticke nejsou, mam pocit, ze Anna Linhartova hraje sebe, protoze jeji herecky vykon mi prijde celkem dost uveritelny. Serial, ktery starsimu obecenstvu otevre oci a uvedomi si, jak je dnesni generace dvacetiletych odlisna... ()
Hodně svérázný a zajímavý český projekt, který mě docela chytil. Téměř celý příběh Amálie a Damiána se odehrává pouze na obrazovkách počítačů mezi okny jednotlivých aplikací. Svérázná generační výpověď ve které se podle mého většina lidí této generace bez problému najde. Spojení děje s pop-kulturními odkazy a lákavou hudební stránkou funguje skvěle. Jen je škoda, že největší katarzi měl seriál v předposledním díle a poslední díl tak není úplně tou pomyslnou třešínkou na dortu. ()
Od pařeb k anonymnímu měšťáckému způsobu života. Kluci mají problémy s holkama, holky s klukama, jen se to dnes řeší pomocí netu. Semestr sice dost klouže po povrchu a vedlejší postavy jsou laciné karikatury (hlavně kámoška blogerka), na druhou stranu se alespoň snaží realisticky vymodelovat dnešní vysokoškoláky. A v porovnání s normalizací se vlastně nic nezměnilo - hrdinové Semestru by si skvěle rozuměli s hrdiny Šabachových knížek jako Občanský průkaz. ()
Tak nám nastavili zrcadlo. Je to smutný pohled. Ale mně je to jedno. Nudil jsem se. Koukat se na to jak někdo používá PC k životu není zrovna zábava. Námět zajímavý a realizace neživotná. 50% ()
Hm, nevím co říct. Na jednu stranu jsou to postavy nesympatické, chvílemi protivné (zvlášť Damián), na druhou stranu vás to nutí sledovat dál a dál. Forma a zpracování je v daném formátu špičkové, vyžaduje to soustředění, Semestr naplno využívá cit pro detaily a to samé musí mít i sám divák. Jestli ale tohle má být generační výpověď... Pff, tohle je mi tedy hodně vzdálené a přitom věkově bych měl být jejich vrstevníkem... Líbilo se mi to, jen mě ten obsah dost míjí. ()
Semestr jsem stihnul ještě v době kdy vyšel, ale musim říct že současná situace mě donutila se k němu opětovně vrátit a jenom se utvrdit v tom, že nejen že je pořád aktuální ale technicky i herecky jde o skvělej seriál. ()
Skrytá pecka našich neustále se expandujících streamovacích portálů. Formát vyprávění pouze formou obrazovek počítače či telefonu a jiných moderních zařízení mám dost v oblibě, výjimkou jsou jen samozvané horory typu Unfriended. V rukou tvůrců Semestru naštěstí vznikl pozoruhodný seriál s obrovsky aktuálním dopadem na všechny diváky, co patří do primární cílovky, se spoustou viditelných i skrytých ponaučení o tom, co všechno může soužití přes internet ovlivnit. Annu Kameníkovou jsem nikdy příliš nemusel a nevyhledával, ale nedokážu si představit věrohodnější kandidátku na zdejší hlavní roli. ()
Kdyby hlavní postavy nebyly tak stereotypně debilní, byl by Semestr ještě o něco lepší. 3,5. ()
Zdálo se mi to jako celkem originální nápad, založit celý seriál jenom na počítačových obrazovkách… ale ve výsledku je to nakonec docela nuda. Sice se s tím naše generace lehce ztotožní, ale není to vlastně docela smutný, když se naše životy dají vyprávět jen pomocí obrazovek? Co to o nás tak asi vypovídá? Jako jednohubka to ujde, ale teď se zase moc ráda vrátím k normálním filmům, které zobrazují svět mimo virtuální prostředí (a v tomhle stylu už radši nepokračujte, díky). ()
Pán Sedlák a spol. zahojili českú produkciu o mladý pre mladých. Popkultúrna sonda do vzťahov na pozadiach počítačov, plná nejasných náznakov ale jasnej destinácie. Pre mňa ako vrstevníka to je svojim spôsobom veľmi srdcervúce. ()
Je to fresh, je to cool, je to skvělá generační výpověď o lidech žijících více v online světě než v tom reálném. Za prvních 5 dílů bych dal snad i 5*, ale ten poslední díl, který nic nevyřešil, na nic neodpověděl a vůbec byl tak nějak fádně-nudnej a o ničem, to celý zabil... ()
Za mě palec nahoru a jsem jen rád, že něco podobného tady vzniklo. Moc mě těší, že jsou u nás stále mladý tvůrci, kteří mají co říci a jejich ambice nekončí tím, že budou točit epizody pro nekonečné seriály z ranku Ulice a nebo Ordinace. Díky tomuto přístupu se snadněji odpouští těch několik chyb, které Semestr má. Protože, ne každý díl je tak dobrý, jak by měl a místy, by se dalo jít více do hloubky a některé motivy rozvinout, a spousta dialogů působí trochu nereálně(takhle lidi moc nemluví, občas to působí až moc naučeně a postrádá to kouzlo věrohodnosti). Taky mě chvilku trvalo, než jsem si zvykl na hlavní hereckou dvoji, která je opravdu moc dobrá, ale nějak jsem nedokázal uvěřit, jak by zrovna tyhle dvě postavy mohly mít reálný vztah a ke všemu dlouhodobý. Nicméně to co kritizuji, nemění nic na tom, že se Semestr hodně moc povedl a je to zajímavá a dost dobrá podívaná, kterou se nebudu bát doporučovat všem známým. ()
Trochu mě tahle výpověď o aktuálním světě teenagerů vyděsila. Samozřejmě hlavně proto, kolik v ní jsem ze svýho života (ať už jakýchkoli etap) našel. ()
Dobrý a dobře realizovaný nápad. 4* ()
Nápad zajímavý, ale tím to končí. Nereálné postavy sestavené z trapných stereotypů, jejichž vztahu se prostě nedá věřit od první minuty, se hádají o nesmysly ve schválně vyhrocených situacích. Pokud jste chtěli koukat na to, jak si týpek prohlíží prsa bejvalky, zatímco mu současná vyčítá, že se málo zajímá o rakovinu její mámy, je to seriál pro vás. Jinak se od téhle nudy držte co nejdál... ()
Semestr je v jistém ohledu až neuvěřitelný. Dává seriálu jako takovému úplně jiný pohled a když se na toto díváte přijde vám, že jste se posunuli hodně někam dál. Spíš je problémem jak moc chaotický to pak ve výsledku je. A navíc... věc, která je na tom asi nejvíc úchylná je ta, že celý seriál je pojatý jako vy byste byl pracovník NSA, co sleduje hlavní hrdiny v akci. Ale to ať si asi každý přebere sám. Největším problémem seriálu poté je to, že nikam nevede. Něco se děje, pak se zjistí, že je to furt jeden a ten samý problém a takhle furt dokola. Lehce depresivní. S tím, že zde není žádné vyvrcholení příběhu. Velice promarněný potenciál. ()
Překvapivě mě tenhle formát celkem baví. Sjel sem celej seriál naráz což doporučuju každýmu kdo se do toho hodlá pustit. Dva lidi jeden vztah na dálku a hromada pop culture odkazů moderní doby hodnocená pohledem jedný hipsterky a tak trošku namyšlenýho frajera, kteří hledají svůj smysl života a znázorňují pohled mnoha mladých lidí, kteří dumají nad tím jestli jejich zvolená cesta v životě je ta správná. Rozhodně to není dokonalé a dějově celkem strohé, všechno to ale dohání svojí originalitou a promyšleností všech dějových zvratů a posunů v příběhu. Režijně kvalitně odvedená práce, která je nejvíc vidět skrze přehlednost všeho co se odehrává na monitorech a člověk se tak orientuje i v situacích kde by se dalo velice lehce ztratit. To znamená, že jde lehce poznat na čí obrazovku se zrovna v tu danou chvíli díváme kdo co zrovna dělá a proč to dělá atd. Rozhodně jsem nečekal že by mě zrovna tahle věc mohla tak nadchnout. Za mě překvapení roku z českých vod. 80% ()
Waw. Tady nezvítězil jen ten formát, ale i obsah. Zvítězili i herci - Hofman je sice o chlup míň přesvědčivej než absolutní Linhartová, ale ta volba obsazení (včetně Josefíkový) byla prostě skvělá. Jasně: vlastně by se tam dalo najít spousta "much" - nepřesností, nejasností, otazníků... ale vzhledem k tomu, že má jít o nestylizovanou a neformální komunikaci dvou obyčejnejch mladejch lidí, tak neni na místě cokoliv reklamovat. A ta autentičnost, ta "neformální a nestylizovaná komunikace dvou obyčejnejch lidí" je jedna ze největších zbraní seriálu - Amálie a Damián jsou dva obyčejně nezajímaví, občas nesnesitelní a protivní, někdy nafoukaní a arogantní (Damián), jindy nejistí a možná trochu pozérský (Amálie), jsou ale nic než vypovídajícim vzorkem mladýho páru generace Y, generace žijící na internetu a na sociálních sítích, tý generace, která se ještě ve společnosti nestačila tak úplně najít. Podle mě to má rozměry až takový sociální sondy - byť jde možná trochu o sociální bublinu, tak stejně je ta skupina, který se to týká, nezanedbatelná, a rozhodně nejde jen o úzkej okruh lidí, ale týká se to každýho, kdo si ve svym životě musí najít nějaký místo pro novýho člena všech vztahů - pro Internet. V tomhle mi to často připomínalo Men, Women and Children nebo Disconnect - až na to, že Semestr si vystačil s nepoměrnejma možnostma a prostředkama. Mrazivej a autentickej obsah bez konvenčního děje plnej náznaků, těkání a odboček, vyprávěnej prostřednictvím obrazovek komunikačních platforem, je silnou formou i na papíře, pokud se ale zvládne dobře nebo snad skvěle, pak je to prostě rána jako prase. Jak to, že stačí životy, vztah, nejistoty, strachy a nerozhodnosti života dnešní mladý generace bez nějaký větší deformace shrnout a odvyprávět pomocí počítačů a mobilů? Dyť to je strašně děsivý. Jasně, život je trochu širší, než co se vejde na displeje, ale jak nám tvůrci Semestru ukázali, tak ne vždycky je ten rozměr širší nějak významně. Ne tim, že by lidi přestali žít, ale tim, že začali žít úplně jinak, než jak žily stovky generací před náma - a přesně v tomhle momentě mi Semestr přijde neuvěřitelně silnej: dokáže realisticky a nepřikrášlovaně vypovídat o způsobu, jakym mladý generace začínaj žít, jakym si mezi sebou udržujou vztahy, jak spolu komunikujou. Na mě každej z dílů působil maximálně a neměl jsem pocit nějakejch hluchejch míst (jasně, řešej tam blbosti, klikaj na nesmysly, bavěj se o ničem - jenž dyť přesně o tomhle 90% internetový komunikace je), naopak ve mně rostl pocit zmaru, marnosti a deprese - protože jak z tohodle ven? Možností je nekonečně, odboček je taky nekonečně, všichni maj k sobě oficiálně strašně blízko, prakticky jsou si ale dál a dál, jsme zavalený balastem a zbytečnostma a nějakej pevnej bod v tom všem vidět neni - a záchranná brzda nebo tlačítko stop taky ne. Všichni věděj o všem, ale nikdo o ničem; nikdo nejde do hloubky, nikdo nedělá věci pořádně, nikdo nehledá to, co je opravdu důležitý, i když přesně to všem chybí nejvíc. Ale přesně jak psala Amálie v tom mailu z budoucna - je to jako s tou Dvorakovou klávesnicí: víme, že existuje lepší aletrnativa, ale ta změna stojí hrozně moc úsilí a námahy, takže ve výsledku jedodušší a pohodlnější je zůstat u toho, na co jsme zvyklí. A ten konec? Že byl moc neuzavřenej, nebo že kvůli němu zbytečně porušili formu/koncept? Ani jedno mi ani trochu nevadilo. Naopak - silnější závěr by klidně moh bejt spíš prvoplánovej, a pokud něco, tak to celý spíš směřovalo k závěru nijakýmu. Jako v životě. To, co s tim ale tvůrci udělali, pro mě jen podtrhlo kvalitu celýho seriálu, protože mně tim dokázali, že od začátku věděli, co chtěj říct, a to taky řekli - že nešlo o nic, co by si nazdařbůh splácávali někde na koleni. Tenhleten konec, společně ještě se skvěle vybranou hudbou (což se týkalo celýho seriálu, nejen konce) mi upřímně řečeno úplně vzal vítr z plachet. // Bohužel se jen potvrzuje, že FAMU apod. sice může dát schopnejm lidem (jako jsou třeba tvůrci Semestru) vystudovat, platforma pro jejich následnou realizaci a pro uplatnění toho, co dneska má smysl točit a co neni dvacet let přežitý, ta už ale prostě leží někde jinde - paradoxně ne na akademický půdě univerzity, paradoxně ne ve veřojnoprávnim médiu, ale ve sprostou reklamou živenym a soukromym internetovym projektu. () (méně) (více)