Šakalí léta

Natočit muzikál je ošemetná věc...a Janu Hřebejkovi se to bezezbytku podařilo... Sice tomu mnohé chybí k dokonalosti, ale na svou dobu a poměry v naší kinematografii je to malý zázrak... (Od Starců na chmelu už uplynulo opravdu hodně času...) Navíc Josef Abrhám tu předvádí jednu ze svých nejlepších komických kreací... Velmi silný režisérský debut... (16.01.2007)

Když jsem poprvé viděl tenhle film bylo mi přibližně devět. Lítal jsem po pokoji a zpíval na kolena na kolena jeee jeee jeee. Ty časy, kdy mi bylo devět jsou sice pryč, ale občas není na škodu se jen tak proběhnout a dát si na kolena. Těžko říct, jak by to tvůrci pojali nikoli jako muzikál, ale to nemá cenu řešit. Hudbu si člověk rád užije, příběh sám mi přišel trošku slabší. V mých očích je to tak na 3 1/2* (25.01.2011)

Po letech nečekaně zjišťuju, jak dojemně neohrabaně, ale zároveň neodvozeně, dychtivě a nepoplatně, nešablonovitě, promyšleně a nesměle natočený snímek plný odvážných a milých nápadů a nakažlivé nálady to je, a dostává mě křehounkou krásou, která z něj emanuje i skrze to všechno úsměvné, co plyne ze způsobu, jak to asi na koleně a za pár dní a korun asi museli natočit. Jsem překvapená a usmátá. (15.02.2015)

První půle devadesátých let v Česku se z filmového hlediska vyznačovala vzestupem vizuálně výrazných snímků s velkými rozpočty od mladých nadšených režisérů, které však bohužel neměly v náhlé záplavě západních, doposud nedostupných titulů, kdovíjaký divácký úspěch (dále viz třeba Kouř, Akumulátor 1, první Renčové). Zároveň na nich bylo vidět okouzlení tvůrců právě západními tématy a přístupy, které nadšeně švédovali. Proto vznikly možná trochu mimoděk zvláštní zeitgeist filmy, které fungují daleko více pocitově a povrchově než že by měly nějakou hloubku, ale zároveň z nich prýští strašné nasazení, energie a radost tvořit, přičemž se stále odehrávají v zešedlých socialistických kulisách. Šakalí léta jsou filmem, který nijak zvlášť dobře vypráví příběh o něčem, co tu nikdy nebylo způsobem, jaký tu nikdo doposud nedělal. Vzniká tak mimoděk nějaké zvláštní universum, kterému se lze racionálně v pohodě ubránit, ale které jinak díky vynikající kameře, výpravě a scénografii (aka "úvod do hřebejkovské komunistické hnědi") lze zase nakrásně propadnout na té pocitové úrovni. S čímž my, bývalí kluci z pod Julišky, rozhodně nemáme problém. (22.06.2022)

Jako malý kluk jsem tenhle film ocenil mnohem víc, ta hudba byla super, rebel Dejdar byl boží. No, je pravda, že už nějaké kvality odvanuli s tím, jak člověk dospívá a všímá si toho, co jako dítě nikdy neviděl. Jenže ta hudba má ale pořád svoje a má tu správnou energii. Asi je to pořád jeden z nejlepších Hřebejkových filmů, hlavně co se týká toho, že dokázal naprosto vtáhnout diváka. (18.04.2014)