Volný den Ferrise Buellera

Až dekadentně bezproblémová happy-go-lucky záškolácká pohodovka, jejíž všeobjímající optimismus by mohl být veleprotivný, kdyby nebyl tak nakažlivý a kdyby to nebylo napsané, zahrané a natočené s vkusem a stylem, o jakém si 99 procent teenage komedií může nechat jenom zdát. Jít to tenkrát u nás… no, vlastně nevím, jestli bych tím byl morálně otřesen (byl jsem dost zaprděný osmdesátkový puberťák) nebo by mi to změnilo život; s odstupem tří dekád už mi to „jenom“ na pár dní značně vylepšilo náladu. (08.02.2019)

Sympaticke postavy a dobre vychytavky zaskolaka Ferrise:-). Ac se jedna jen o repliku, tak myslim, ze kazdeho bez rozdilu pohlavi musi zaujmout to Ferrari 250GT... Jinak si ale nemyslim, ze se jedna o nejak zvlastni komedii a zarazeni mezi 500 nejvetsich filmu vsech dob podle casopisu Empire, se mi zda mirne receno, prehnane. John Hughes svuj skutecny smysl pro humor predvedl az o par let pozdeji... (07.04.2013)

To, co takový Bart Simpson téměř denně činní s grácií a s obrovskou mírou vtipu a nadsázky, dělá Ferris Bueller tak upoceně a nudně, že je na pováženou, zda raději neměl jít ten den normálně do školy. Kdybychom totiž sledovali jeho běžný školní den a třeba i nezkrácený záznam celého jeho školního rozvrhu a výuky ve třídě, bylo by to celé mnohem zábavnější a komediálnější, jak jen může takový statický osmihodinový snímek být. Takhle je to jen zpackaný filmový pokus mající oslavovat americký způsob života. (14.05.2011)

Kultovnost tohoto kousku lze skutečně pochopit až po jeho zhlédnutí. Zatímco většina středoškolských filmů vypráví o outsiderech, pro které je toto období téměř k nepřežití, Ferris Bueller je ten největší borec s nejlepší holkou, kterým by chtěl každý být. A skvěle se na to kouká a dodnes se na Hughese v nejlepší formě odkazuje. 80% (04.03.2021)

Nevěřil jsem, že se mi podaří snímek dokoukat na jeden souvislý zátah, protože se mi několikrát chtělo ho přetočit na začátek a užívat si ho znovu a znovu. Zároveň má ještě větší výpovědní hodnotu nejen o své době, než je tomu v případě Amerického graffiti. A pro Američany musí být nemálo důležitý, protože se na něho odkazuje v nejednom pozdějším díle. Ale funguje to i obráceně, jelikož film o Ferrisy Buellerovi také dost referuje, tu nápadněji a nápaditěji, tu zas méně, ale přesto si ponechává dostatek vlastní osobitosti i elegance a klidně si může uprostřed děje dovolit i muzikálové číslo a dále třeba i předpovídající perličku ohledně Charlieho Sheena. A jsem zvědavý, jak budu snímek vnímat za deset, dvacet let... (Netflix) (10.03.2017)