Na prahu války

SPRECHEN VERBOTEN Je třeba konstatovat, že je Skrytý život po obrazové stránce dokonale vyrobený film. Kdyby byl jeho tvůrcem kdokoliv jiný než Terrence Malick, nešlo by se vyhnout podezření, že příběh nesložené přísahy věrnosti slouží jen jako záminka pro běhání po viewpointech na alpská údolí. Jenže Malickovi o konsekvence nezlomné křesťanské zásadovosti jde a zvolený způsob natáčení, kombinující v nestřídmých porcích úchvatné výjevy stvoření, rurálního života a inu, i toho ostatního, klade na diváka nemalé nároky nejspíš zcela vědomě. Pro Malicka jde o způsob, jak nechat diváky nést část břemene, které na sebe naložil hlavní hrdina Frantz (výjimečně proti národnímu socialismu naladěný August Diehl, jinak známý především slabostí pro karetní hry a uniformy SS - Hanební pancharti, Spojenci). Přes všechnu tu krásu a působivost schystává Malick těmi 174 minutami, směřujícímu rychlostí božích mlýnů, učiněné martyrium. A má to tak být. Tváří v tvář filmařské prozřetelnosti (včetně té Malickovy), odhodlané v mnoha směrech k autenticitě a k nemilosrdné zážitkové formě, zůstává rozum stát nad rozhodnutím nechat hrát německy hovořící herce z větší části (tedy ne všechny!) anglicky, včetně takových, jako když si "úspěšného světce" Franze Jägerstättera v Berlíně osobně odsoudí Bruno Ganz. Méně iritující, ale majiteli poučeného oka k pousmání jsou výjevy tvrdé rukodělné dřiny, odváděné berlínskými hereckými áčky na zjevně strojově obhospodařovávaných polnostech. Zvonění v uších, navozené nadmořskou výškou a tvrdou angličtinou pomáhají zahnat Bach, Beethoven, Handel, Dvořák, Gorecki, Kilar, Part, Schnitke. When you give up the idea of surviving at any price... a new light floods in. (27.06.2021)

Tříhodinová směs pocitů působící obrovskou gravitací na diváka.Film zobrazující nesmyslnost války a ukazující tu zdánlivou podřízenost vládnoucí společnosti.Vzít vám můžou všechno kromě vlastních myšlenek a přesvědčení ve spravedlnost.Franz žije se svou ženou a dětmi na úpatí hor a této krásné a štěstím naplněné scenérie se nechce vzdát ani po obdržení povolávacího rozkazu do armády,aby šel bojovat za zájmy psychopata Hitlera.Kvůli svému odmítavému postoji na válečnou mašinérii upadne ve vesnici v nemilost a opovržení vesničanů cítí on i jeho rodina na každém kroku.Franz nebyl žádný zbabělec a jeho jedinou "slabostí" bylo,že se nechtěl angažovat v nesmyslném projektu zvaném VÁLKA.Tiše jsem mu při sledování filmu záviděl jeho manželku,která byla obdařena dvěmi nejdůležitějšími vlastnostmi ženy a to VĚRNOSTÍ a OBĚTAVOSTÍ a za každých okolností stála za svým mužem.Franz nemůže nic dělat s tím aby mohl zůstat a tak odjede do boje,ale protože odmítne složit přísahu Hitlerovi tak je zatčen a držen v nějaké pevnosti.Po čase je převezen do Berlína do vězení.Neustoupí ze svého zatvrzelého postoje a je odsouzen k nejvyššímu trestu.Když se to dozví jeho žena odjede za ním,aby se s ním rozloučila.Nejdokonalejší věta z celého filmu:,,RADĚJI PŘETRPĚT NESPRAVEDLNOST NEŽ BÝT JEJÍM VYKONAVATELEM". (28.03.2020)

Jestli se o nějakém režisérovi dá mluvit jako o básníkovi, tak je to Malick. Je jedno, jestli se pohybuje na bojištích Druhé světové války, nebo v nedávno objeveném Novém světě, pokaždé svým filmům dokáže vtisknout ojedinělou poetičnost podpořenou nádhernými exteriéry, které dokáže bezezbytku využít. Nicméně tohle je z mého pohledu Malickův dosavadní vrchol. Vnitřní boj, který hlavní hrdina svádí, vliv jeho konečného rozhodnutí na rodinu a samotný konec, to vše je podáno natolik sugestivně, že má člověk tendence dýchat tím nejtišším možným způsobem, aby vyprávění nějak nenarušil. Postavy jsou podané tak, jak je napsal sám život a k hlavním hrdinům si divák najde cestu na samotném začátku a není to jen díky výbornému podání Augusta Diehla a Valerie Pachner. A nakonec tu je nádherné prostředí Jižního Tyrolska, které sice zavání kýčem, ale v tomto případě mu filmaři dokázali vtisknout neopakovatelné kouzlo. jediná výtka tak míří k faktu, že film nebyl natočen v němčině. Ale to vem čert. Asi si nevzpomenu, kdy naposledy mě něco takhle rozložilo. 100% (21.03.2020)

Emočně devastující freska lidské nezdolnosti, pravé lásky a krutosti, zasazená do nádherných reálií rakouských hor. Snímek A Hidden Life režiséra Terrence Malicka v sobě vyjma těchto atributů snoubí novátorskou kameru, soundtrack a výtečné herecké výkony, což velmi působivě dotváří pochmurnou paletu oněch válečných let. Režisér zde rovněž barvitě vykreslil pokřivené charaktery a nálady vesničanů, jež se v průběhu snímku mění z vřelého přátelství na otevřenou nenávist a pohrdání. Spojte si toto všechno s režisérovým hloubáním nad otázkami víry, dobra a zla či nacismu samotného a vznikne Vám snímek, který i navzdory delší stopáži téměř dokonale uspokojí duši diváka prahnoucího po něčem náročnějším. Skvělá práce! „…...the growing good of the world is partly dependent on unhistoric acts; and that things are not so ill with you and me as they might have been, is half owing to the number who lived faithfully a hidden life, and rest in unvisited tombs.“ (11.02.2020)

Jednu věc prostě nepochopím: Proč poslední sekvence filmu o odpírači vojenské služby a přísahy Hitlerovi, katolickém blahoslaveném Franzi Jägerstätterovi, patří citátu od M. A. Evansové, známé pod pseudonymem George Eliot, která kromě toho, že žila nemravně, odmítala i křesťanskou víru! Jistě režiséra T. Malicka vedla k tomuto rozhodnutí nějaká hluboká myšlenka - třeba velkolepý úmysl, aby film oslovil i bezbožné! - ale můj chabý rozum tohle odmítá přijmout! (05.02.2023)