Déšť padá na naše duše

Je na tom filmu něco zajímavého. Asi to bude jeho svým způsobem zvláštní atmosféra. A navíc ho povyšují dvě složky: hudba od Pehy promlouvající krásným hlasem Kataríny Knechtové a především pak malá, leč dokonalá, Kristína Svarinská. A tak jsem jej viděl už dvakrát a kouknul bych se klidně i potřetí. (14.12.2013)

Film plný specifické poetické krásy, žel výsledný dojem stahuje dolů řada nepovedených momentů (nepříliš původní námět, rozpačitá režie, některé herecké výkony jsou vyloženě děsivé, a celkové vyznění snímku působí spíše vyprázdněně). Přesto si myslím, že srovnání s filmem Leon, které zde zaznělo v jednom z komentářů, není zas tak od věci, protože napadlo i mě - úchvatná mladičká Kristína Svarinská je ve své roli neméně skvostná než Natalie Portman, a především ona je tím hlavním důvodem, proč ten film i po letech od své premiéry pořád stojí za vidění. Lze se jen podivovat, kde to ČT vyhrabala, ale osobně jsem za to rád, a film jsem zhlédl s nemalým zájmem, navzdory tomu, jak amatérsky a "devadesátkově" občas působí. Pro mě - coby člověka vyloženě vysazeného poslední dobou na zvuk mluvené slovenštiny - to bylo velmi příjemných 80 minut, které mě mj. naplnily obdivem k herectví té slovenské krásky - každému, komu se líbila v komedii 10 pravidel jak sbalit holku, bych přál vidět aspoň kousek z tohoto slovenského filmu, protože je velmi zábavné vidět ji zde v jejích 13 letech - už tenkrát to v ní všechno bylo (ba co víc - rouhavá myšlenka- možná byla tehdy dokonce herecky suverénnější a zábavnější než v současnosti). (11.10.2016)

Hodili nás do deja a hneď sa to rozbehlo, presne ako to mám rád. Kristína Svarinská ešte ako dieťa s nezameniteľnou medzierkou medzi zubami a s veľmi prirodzeným prejavom prednáša dospelé hlášky na svojej začínajúcej kriminálnej kariére. Nedá sa neporovnávať s Nataliou v Leonovi (ešte aj ten obojok okolo krku), len motivácie sú iné a tento Dážď je viac artový ako akčný. Veľmi aktuálna je téma utečencov a pohľad do skriňovej Avie s osemnástimi ubiedenými ľuďmi má dnes celkom inú silu. Aj ďalšie vážne témy sa dnes nestratia, polícia jedna ruka s mafiou, problémová matka, otec, čo si nechá dieťa ukradnúť... Takto podcenenému filmu by som dal aj päť hviezd, keby nebolo niekoľkých scenáristických kotrmelcov, ktoré ma občas rozladili. –––– Utečenci. – A prečo utekajú? – Chcú žiť lepšie. – Ako MY? –––– Ty Joko, keby nám Boh znova poslal Krista, myslíš, že by ho dal do ženy? –––– Dávam ti slobodu v mene Joka a Kiky. (01.12.2015)

Co nám chtěl básník říci tímto "příběhem" mi zůstalo ukryto tak dokonale jako Natascha Kampuschová rakouským policistům pod Priklopilovou garáží. I pokud bych přijmula za svého kriminálníka lidumila a školačku s dobrodružnou duší, nepodařilo se mi ani k jednomu najít vztah či snad dokonce náznak sympatií. Má to hezkou kameru i občasné vizuální nápady, ale scénáristicky a režijně je to dokonalý paskvil, kterému chybí jakékoliv poselství. (06.05.2015)

Po řemeslné stránce nepovedený film? Krčím rameny. Já nevím. Já jsem jím totiž jen procházel. Nebo spíš spolu s nimi před něčím utíkal. „Bolí umírání? Když tě operují, tak tě uspí. Ale při umírání? ... Já bych chtěla umrznout. Při tom slyšíš znít zvony...“ Stejně není kam utéct. Ne před životem. Ale znamení, že Bůh je přece jen s ní, ta malá rudá kapka na dopise, to znamení nakonec přece jen přichází. Jedno nepatrné říznutí při holení, jen jediná krůpěj krve... a tolik víry zaseté do dětské duše! (02.06.2013)