Johanka z Arku

Hvězda navíc za perfektní komediální číslo s dobýváním hradu. Útočníci nejprve spořádaně vejdou brankou, pak si ale uvědomí, že tento postup je nedůstojný statečných hochů a málo akční pro oko divákovo, vrátí se toutéž brankou ven a rozsekají plot na třísky. Také způsob zdolání hradního příkopu nepostrádá půvabu. Zcela podle Havlíčkova epigramu (není nad původnost každý po ní touží lidi choděj přes most to já půjdu louží) dobyvatelé nejdřív do příkopu skočí po hlavě, pak dají žebříky k hradbám a až nakonec dávají žebřík na stranu, ze které skákali. (01.11.2012)

Príbeh Johanky z Arku (6.1.1412 - 30.5.1431), Panny Orleánskej, mladej francúzskej hrdinky a udatnej bojovníčky proti Angličanom, ktorá počula Boží hlas, bol už veľa krát prevedený aj do filmovej podoby. Prvý krát sa na to podujal, už v roku 1899, zaslúžilý priekopník svetovej kinematografie Georges Méliés. Spôsob akým to v tom čase zvládol je skutočne obdivuhodný. Toto jeho dielo je jedným z historických miľníkov kreatívnej filmovej tvorby. **** (15.10.2009)

Revolučné dielo po mnohých stránkach. Avšak to prevedenie a dej bolo skôr komické, Méliès podľa mňa bol skôr komikom a tieto filmy preto nemali silný dramatický charakter. Taktiež príbeh o Jane z Arku mi veľmi nesedí, nechce sa mi veriť, žeby sväté bytosti navádzali na agresiu voči nejakému národu, či mocnosti, najmä v Novom Zákone. (25.11.2012)

Vím, je to asi moje ostuda, ale já moc nechápal o co tam jde a co to má společnýho s Johankou z Arku (až na ten konec, samozřejmě). Nicméně i tak dám pět, protože to vypadalo famózně. Nádherná kolorace a k tomu nově dodaná strhující hudba dělají z tohoto snímku z konce 19. století opravdu krásný zážitek. (23.01.2010)

Meliesův historický pokus je sice trochu infantilně pohádkový, ale to je spíš kvůli špatně kolorované a rekonstruované verzi. Johanka z Arcu, vesnická dívka, má vidění Panny Marie. Jde o něm říci králi, zobrazenému silně naivně, trošku pobojují (scéna s obléháním - kulisového - hradu je pojatá velmi dobře). I ve vězení má Johanka vize (revoluční využití dvojexpozice ke zpodobnění snu), odsoudí ji, ač je nevinná, a upálí. Nakonec se dostane do nebe. Teatrální kulisový historický příběh. Nelíbilo se mi to tolik, jako páně Meliesovy adaptace verneovek a trikové hříčky, i kvůli silně infantilnímu pojetí středověku (film byl konečně určen spíš pro dětské diváky), potvrdilo to ovšem můj názor, že Melies byl mistr svého oboru a první velký filmař, který vytvořil film jak ho známe dnes. http://www.youtube.com/watch?v=Oq_7T5IHsgA (07.09.2009)