Mrtvý muž

Tenhle film jsem měl na HDD už třetím rokem a pořád jsem se k němu nemohl dostat, vždy jsem měl něco, co jsem si pustil raději. A ani nevím proč. Neslyšel jsem totiž o tomto filmu nic, natož nějaké negativa. Takže po téměř třech letech, kdy jsem si konečně tento film pustil, jsem jen zíral, co se to vlastně děje a o čem že tenhle film je. Tenhle snímek je pomalý, ale to tak, že ukrutně. Mám rád poetické filmy (koneckonců Jarmuschův film Broken Flowers se mi dost líbil) ale tohle mě prostě nevtáhlo do děje. No a pak to jde vše z kopce, když u filmu, kde není akce, či nějaký ucelený příběh, vám je jedno, co ty postavy, které prakticky neslezou z plátna, zažívají a o čem si povídají. Tenhle film mě minul velkým obloukem a dávám ještě hodně mírné hodnocení 40 %, za začátek, který vypadal ještě nadějně a za Johnnyho Deppa, který se tak nějak snažil tento film zachránit. (08.07.2014)

Tohle bylo moje úplně první setkání s Jimem Jarmuschem a nedopadlo to zle, i když to mohlo dopadnout i daleko líp. Podle mě největším problémem filmu je,že se všechno děje v hrozným klídku, až to někdy skoro uspává, taky filmu moc nepřidá, že když se tam střílí tak to vypadá jako kdyby stříleli kapslíkovkama, to byla fakt hrůza. Ale tohle všechno naštěstí zachraňuje naprosto vynikající atmosféra a hlavně herci, Johnny depp opět vynikající a ostatní herci, ač mělo většinou malý role, tak taky super, hlavně B.B. Thornton má skvělou roli, ale i pekelně drsnej Henriksen stojí za to. Ale i tak tomu prostě něco chybí a debilní konec to zazdil úplně (26.02.2007)

Dead Man je zvláštní, existencionálně-přemýšlivý a ne zrovna lehce stravitelný film na pokraji života a smrti... A dá vám to najevo pěkně hned odpočátku scénou ve vlaku, která více méně charakterizuje celý film - Johnny Depp jede vlakem, čte si, popř. hraje karty sám se sebou, tedy věnuje se své osobnosti a záběry jsou prostříhávány zajímavým pohledem ven, či na kola lokomotivy za zvuku netradičních rifů elektrické kytary, které naprosto neladí s dobou, avšak za to velmi dobře s atmosférou (platí i po zbytek filmu). Dead man je také žánrově dost dobře nezařaditelný, není to western, kde parta tvrdých chlapů nosí kolty proklatě nízko, Johnny Depp jen tak putuje krajinou za doprovodu "Nikoho" a vypracovává se doslova z usmrkance až na... Mrtvého muže. Herecký výkon to byl velmi dobrý, ale o životní roli bych zde určitě nemluvil. Film dokáže vybídnout k zamyšlení, ale stejně mi vadila jistá bezdějovost a tím pádem i zdlouhavost až nuda. Bylo to prostě... zvláštní. "Some are born to sweet delight. Some are born to endless night." 7/10 (13.09.2008)

(1001) Už se těším, až mi do hlavy voperují Newtonův mozek. Protože potom bude všechno vypadat takhle a ještě si v takovém světe budu moct dělat co chci, třeba šplhat po stromech nebo skákat do kaluží. Záporáci mě nebavili. Před druhou projekcí jsem si poslechla dlouhou promluvu pana Dufka, který tento film ctí, a hned se zážitek úplně proměnil. Někdy je to o tom zasvěceném úvodu pravda. -"Do you know my poetry?" (15.04.2010)

Výjimečný až unikátní film Jima Jarmusche. Zejména je potřeba vyzdvihnout jeho novátorství, vizuální uhrančivost, stylovou čistotu a myšlenkovou hloubku. Jarmusch tímhle filmem vlastně vytvořil zcela nový žánr - mýtický (i mystický) western s psychologickým přesahem. V něm vyniká zejména magický realismus narativního světa postavy indiána Nobodyho, který jakoby vypadl z knih Marquézových či některých jiných latinskoamerických spisovatelů. Přičteme-li k tomu geniální hudbu Neila Younga, jehož úsporný minimalistický kytarový rif přesně sedí k existenciálnímu zmítání hlavních hrdinů a samotná hudba dost dobře obstojí i bez spojení s obrazem filmového plátna, v kombinaci s ním však vytváří zcela novou kognitivní kvalitu, skrze ní totiž může vnímavý divák dojít směrem k smyslu samého filmu; plus dokonalá kamera - černobílý, jakoby statický, tolik typický obraz pro filmy Jima Jarmusche, kde film vzniká sledem, řetězením téměř statických ,,živých obrazů", s velmi pozvolnou dynamikou (i když vůči předchozím Jarmuschovým filmům s ,,výrazným" nárůstem střihu), v níž je čas na mnohé odkazy k éře klasického filmu (zatmívačky, roztmívačky ...) a na sémantické významy filmu samotného... Western o předem mrtvém hrdinovi jako nadčasová metafora o smrtelnosti každého z nás, o smrti zakódované v samotném prazákladu bytí, western o fatálním míjení agresivního evolujícího hmotného světa naší nejen moderní doby s duchovním světem lidí s tak návodným ,,intelektuálním" jménem jako je William Blake, western o mýtickém obraze naší do sebe uzavřené, neempatické, zaslepené a přesto misionářské západní kultury, western o předem mrtvém indiánském lidu jakož o lidstvu samotném, v jehož genomu je zakódována rovněž jeho omezenost, konečnost a ohraničenost jeho existence... western o nás... Naprostý film... (23.11.2006)