Noc na Zemi

Jemná lahodná řeč pěti různých, ale silným režijním i scénáristickým rukopisem do jednoho celku spojených filmových povídek osobitě a silně navazuje na tuto oblíbenou formu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Pověstná hrabalovská "perlička na dně" se tu blýskne jako sice zrníčko, ale zrníčko, které je současně vzácným jinde nenalezitelným klenotem. Pábitelská taxikářka, která se chce stát automechaničkou, slepá, která vidí víc než vidoucí, nepoměrnost umělého a skutečného neštěstí nebo orgie samčího samolibého a současně zbabělého egoncetrismu jsou existenciálními ploškami, jež se sice odehrávají v různých světových velkoměstech, ale ve skutečnosti se mohly stát komukoliv kdekoliv kdykoliv. Záměnná forma tak skrývá totožný obsah. Lidství je všudypřítomné: i za dne, i v hluboké noci, i v předjitřních hodinách, kdy únava zmáhá tělo toužící po spánku. A tak i nejodlehlejší část lidského dne skrývá lidský obsah a hluboký příběh. Dnes právě tak jako na počátku devadesátých let minulého století, do nichž je zasazen děj tohoto nevšedního šperku stříbrného plátna. (25.09.2009)

Osobně mi bohužel námět tohoto filmu přijde zajímavější než jeho samotné zrealizování. Použitý humor mě moc nebavil, někteří herci mi strašně vadili (och, existuje něco ohavnějšího než Béatrice Dalle?), nesedl mi ani hudební doprovod Toma Waitse, jehož muzika mě nikdy nebrala, a z některých povídek na mě šla spíš nepříjemná tíseň nebo pro změnu trapnost, což na výsledném dojmu taky dvakrát nepřidá. Nemluvě o tom, že povídkové filmy vlastně nemám rád (stejně jako nemám rád žánr povídky ani v literatuře), a je mi to prostě cizí. Tohle není můj cup of tea, bohužel. Objektivně 4 hvězdy, subjektivně o jednu míň. P. S. Nejvíc se mi na tomto filmu líbila Winona Ryder, která je zde vrcholně roztomilá - bože, její postavu nenápadné holky ve vytahané košili s věčně hořícím cigárem v puse si v jejím provedení nešlo nezamilovat! (16.11.2012)

Když nebudu počítat neuvěřitelně temperamentního italskýho taxikáře (Roberto Benigni), kterej vykládá biskupovi svoje historky o tom, jak šukal s dýněma, s ovcí a se švagrovou, tak mě žádná jiná povídka nijak výrazněji neoslovila. Sice všechny povídky maj nějakou pointu, nejsou nudný, ale neni to nic, co bych musel vidět znovu. (20.07.2010)

Tak tu mame pet povidek, kazda se odehrava v taxiku, kazda v jinym meste a s jinejma lidma a vlastne se tu jen mluvi. Prvni v Los Angeles neni spatna, ale ani nijak extrovni a cela stoji na perfektni Winone Ryder, ktera vypada jak patnactileta holka vytazena z popelnice a i se tak chova a mluvi. Plus tu je fajnovej, i kdyz predvidatelnej konec. Druha povidka z New Yorku je vrchol celyho filmu, nehoraznej komedialni naklad o chlapkovi a zensky, co se furt hadaj a "veze" je Armin Mueller-Stahl, coby nemeckej taxikar, kterej moc nerozumi anglicky, neumi ridit a nevyzna se ve meste. Treti povidka z Parize je nejslabsi. Zacatek s dvojkou taxikare urazejicich kravataku je sice docela vtipnej, ale ty za chvily vypadnou a nahradi je slepa zenska, jejiz oci by obstali i na nejaky potvore z pekla a od ty chvile to je opruz. Nastesti je to taky nejkratsi povidka. Dalsi z Rima je ze zacatku priserna, Benigni jede sam v taxiku a mele naprosto neskutecny sracky, ale nastesti nekdy po peti minutach nalozi kneze v podani Bonacelliho, kterej vypada, jak kdyz mu nekdo poradne nalozil a zacne se mu zpovidat, co vsechno v zivote osukal (a zensky to vzdycky nebyly). No a nakonec je z toho druha nejlepsi povidka. Posledni povidka pusobi, jak kdyby sem vubec nepatrila. Odehrava se v Helsinkach a ctyri chlapci v aute si povi dva dojemny pribehy, jak ten zivot neni fer a spolecne si poplacou. Nic extra, ale da se. Takze celkove dve perfektni, dve slusny a jedna debilni, celkove 4*. (04.04.2009)

Noc na zemi je skutečně éterický film. 5 povídek, dvě severoamerické, tři evropské, natočené jedním zajímavým režisérem, který nechává rozehrát domovské charaktery vždy ve stejně omezené době, na jiném konci světa (hovořící svým jazykem), vždy kolem jízdy v taxíku. Sem tam to jsou situace jemně humorné, občas smutné, občas perfektně vypointované, ve výsledku hřejivě lidské. Herečtí kolegové z různých zemí jsou přesvědčiví. Vybočuje v podsatě jen exhibice Roberta Benigniho v povídce italské, která společně s tou New Yorskou reprezentují spíš humornější část dílka. Některé situace a dialogy jsou jedním slovem nezapomenutelné a patří k nim třeba slepá Francouzska nebo klaun Helmu(e)t. A přičtu-li k tomu typicky Waitsovskou hudbičku, která nevtíravě hraje pod uši, musí Noc na zemi prostě svých 5 dostat. (16.10.2006)