Richard Jewell

Clint Eastwood tyhle příběhy umí nádherně odvyprávět, prakticky nemám co vytknout, dotklo se mě to velmi. Jen trošičku jsem nevěřil třeba té novinářce co hrála Olivia Wilde, jako je to sexy holka, ale na té tiskovce jsem jí ty slzy fakt nevěřil a právě to bere Clintovi tu pátou, on zbytečně moc někdy přitlačí, kdyby to nechal volnější bylo by to ještě lepší, ale to je opravdu jediná výtka co mám. Ovšem jsem si jist, že pokud by režisér chtěl, aby jste v Richard Jewellovi viděli viníka dokázal by to v pohodě. A ještě jedna věc Sam Rockwell už potřetí těžkej pohodář a sympaťák, ještě jednou nějaká taková postava a já se do Sama asi zabouchnu, jdou mu totiž skvěle. (21.01.2020)

Když napíšu, že Clint Eastwood je pro mě nejobdivuhodnější filmař současnosti, možná si budete myslet, že obdivuji hlavně to, že na prahu devadesátky pořád točí. A navíc tak skvěle. To je určitě pravda, ale já ho ještě víc obdivuji za to, jaká témata si vybírá a jak je dokáže zpracovat. Richard Jewell je další z jeho „obyčejných hrdinů“, který prožil něco, čemu by se tak úplně nechtělo věřit, kdyby se to doopravdy nestalo. Ovšem na rozdíl od Sullyho Sullenbergera, jemuž hrozila „jen“ ztráta kariéry, Richard Jewell stojí před elektrickým křeslem a díky tomu, že je vlastně přerostlým zásadovým dítětem a bezmezně vzhlíží k představitelům zákona, si do toho křesla navíc sám pomalu a ochotně sedá. Ten příběh je úžasně děsivý. Bez výjimky skvěle zahraný (kdybych měl někoho vyzdvihnout, bude to kromě P. W. Hausera můj oblíbený chameleon Sam Rockwell) a hlavně tak krásně vyprávěný, pomalým baladickým způsobem s občasným odlehčením v podobě citlivého humoru, který divákovi uleví a zároveň podtrhne absurditu celé té situace. Nádhera. (17.01.2020)

Díky Walteru Hauserovi překvapivě podkožní podívaná! Tomu tlouštíkovi jsem VĚŘIL všecko. Můj oblíbenec Rockwell se jím nechal dobrovolně zastínit, Kathy Bates obsadila druhou příčku hned po svém synáčkovi, bohužel Olivii Wilde tu její druhou polohu se slzami nevěřím - a vlastně ani ne moc tu první. Film, ve kterém dýcháte a bulíte s hlavním HRDINOU. (26.04.2020)

Další pečlivě odvyprávěné, napínavé a dojemné eastwoodovské drámo podle skutečných událostí, tentokrát se zajímavě nejednoznačným hlavním hrdinou. Aspoň já si až do konce filmu nebyl jistý, jestli Jewell je nebo není vinnen, což tomu dodávalo napětí. Jewell - kombinující v sobě dětskou naivitu a neškodnost s lehce zlověstnou chytrostí, ambicemi a frustrací - je plastický charakter a neznámý Hauser ho zahrál skvěle. A s prostořekým Rockwellovým právníkem jsou dobře kontrastující a sympatickou dvojkou. Zaujalo mě, že frustrující pocit "mám na víc" tu neměl jen Jewell, ale vlastně všechny postavy. (16.05.2020)

Ani ne po hodině už ten film nemá čím překvapit a jede dokola totéž až do konce. Taky mi moc nesedla ta žánrová nevyhraněnost - tlačit to víc do sugestivního dramatu (jako třeba u Výměny) nebo do sociální satiry o neschopnosti federálních vyšetřovatelů a tlaku a sviňáctví médií, asi by mě to chytlo víc. V téhle usedle-sladkobolné podobě je to pro mě jen takový lepší hallmark, u nějž moc nevím, co jím chtěl Eastwood vlastně sdělit. Že mezi námi (cyniky, oportunisty a nebezpečnými psychopaty) existují i hodní hloupí lidé, jimž někdy bývá křivděno? Come on... 60 % (15.01.2020)