Lidé z metra

Úlet ze sedmdesátejch, jehož jediným kladem je možnost podívat se jak se budovalo Céčko. Nic proti inženýrům co metro prodloužili o další stanice. Klobouk dolů před těmi všemi, ale bohužel tohle dílko mělo sloužit hlavně jako ovace režimu co dokázal.. Snímek je složen ze tří povídek a vše už tu bylo řečeno. V první pubescentně knírkatý Vyskočil ukecává mladou Molavcovou aby se k němu vrátila po rozvodu a mezitím svařuje cosi v tunelech, ve druhé Záhorský když stavba nejede podle plánu vymyslí s Peškem a Řehořem zlepšovák, že razící štít který se běžně před vytažením rozebírá nerozeberou, ale vyndaj v celku čímž ušetří měsíc a doženou plán. To se jim povede, ale Záhorského z uspokojení klepne pepka a tak se na převoz razícího štítu dívá z připíchnutého parte na stavební buňce... Ve třetí flákač bagrista Hanzlík honí baby tak dlouho až okouzlí jednu ze Spořky. Přitom ale nasere mistra, které ho pak taky okouzlí a on jej po vyhazovu znovu pustí k Poclainu..... Nakonec se oba mladí hrdinové (Vyskočil a Hanzlík) svezou i se svými slečnami při zkušební jízdě, kde jsou Pešek, Řehoř a další hrdinové z filmu. Cestuje se z Vyšehradu (Gottwaldova) na Florenc (Sokolovskou), hraje dechovka atd... a rovnou říkám pche už vidím jak nějakej bagrák a svářeč jsou puštěni na papalášskou akcičku i s jejich drahými polovičkami.... Na Záhorského se nezapomnělo, opět je mu věnován záběr na jeho parte (teď již ošplíchané blátem dále se ženoucí stavby)... Někoho z komentujících možná dojal zvuk symfonického orchestru při ražbě tunelů či dunivé tympány při převozu štítu a pohledu na staveniště... Mně ta hudba přišla dost psycho, čemuž kralovaly elektrické tóny synťáku při začátku filmu v úvodním pohledu na oranžové světlo blikajícího semaforu. Mně zbývá než si povzdechnout... tak tohle natočil režisér Valérie a týdne divů (1970). Nutno dodat, že jistě ne s nadšením a jistě né dobrovolně..... Dva Feniky. * * (30.09.2012)

Povídkový snímek z prostředí výstavby pražského metra se svým zaměřením řadí mezi snímky s výrobní tématikou a je činem režiséra Jaromíra Jireše, kterému byl mimo jiné stranickou cenzurou zakázán dramatický počin ´Žert´ (1968). Tímto se tzv. vykoupil, neb film splňuje všechny atributy tehdejšího režimu. Povídky poukazují na různé osudy lidí jak při stavbě metra, tak i v soukromém životě. Na pozadí pracovní náplně, ohledně demolice, domu, dá opět dohromady mladého svářeče se svou bývalou ženou, starý dělník přispěje svým nápadem ke splnění plánu, čehož se však nakonec nedožije a krapet suverénní polský dělník přehodnotí svůj způsob života po nalezení staré mince. A všechny nakonec spojí slavnostní otevření metra ve stanici Gottwaldova (dnes Vyšehrad) a první jízda. A když všechny, tak i onoho starého dělníka, byť poetickou formou. Film obyčejný a hlavně oslavující dělnickou třídu a budování lepších zítřků, což dnes nemusí vypadat nijak zajímavě, ale v jistém smyslu to všechno přeci jen v sobě určité kouzlo má. Dnes se také politicky buduje, byť pomaleji a bez oslav. Jen se kritizuje, když to nejde. Vznikl ve své době za daných politických podmínek, a tak podle toho prostě vypadá tak, jak vypadá. Plejáda známých herců povznáší kvalitu snímku jako celku. Film dnes nijak neškodný a tak je podiv, že se stal pozapomenutým. (04.12.2021)

Tři naivní budovatelské příběhy, které dokážou zaujmout nejvíce asi historickými záběry ze stavby metra. Nicméně Jirešovi se podařilo vykouzlit i pár obyčejných hezkých záběrů, které nevyznívají absurdně (oproti třeba vypjaté psychologické scéně u bagru) a ačkoliv závěrečné titulky podbarvuje vznosná hudba, jako by končilo velkolepé historické drama ze starého Říma, dá se to přehlédnout a bez újmy strávit. (28.01.2009)

"Vono to jede..." Metro na trase C možná jede, do toho hřmí a burácí Fišerova hudba, ale jinak tedy fakt nevím... Ještě zajímavá je Jitka Molavcová v první povídce "Privátní demolice" a Jaromír Hanzlík ve své tehdy asi typické poloze jakéhosi "Don Juana v povídce třetí "Chebský fenik". Ale jinak je to celé takové šedivé, jak z nějakých budovatelských filmů z padesátých let. Výbornou kulisu tomu ale dává Fišerova hudba se zajímavými  kontrasty mezi hudbou s údery tympánů při "budovatelských" scénách ze stavby metra a jímavou hudbou z "romantických" scén. (24.02.2023)

Obrovská stavba v centru města, která přinesla změny do života nejen Pražanů, ale i lidí, kteří na ní pracovali. 3 povídky: 1. Privátní demolice – bývalí manželé, kteří se mladí brali i rozešli. Po letech je svedla dohromady demolice domu, ve kterém bydleli. Začali si povídat, protože měli téma. A jejich dialog snad opět pokračoval. 2. Balada o Bulfasovi – starý pán, který prošel velkostavbami po celém Československu. Vždy se zajímal o svoji práci a snažil se o technická zlepšení strojů kolem sebe. Poslední roky se cítí mimo kolektiv, nepotřebný. Jeho vrstevníci jsou už v důchodu a snad mu i závidí jeho zájem o život. Bulfas vidí příležitost přijít s lepšovákem, být opět užitečný a pomoci kolegům s dovolenými. A jako vždy, opět ji nepromarnil. 3. Chebský fenik – mladý dělník je v období, kdy se rozhoduje, jakým směrem se jeho život bude ubírat. Láká ho parta a hlavně jedna dívka. Naštěstí si včas uvědomí, co je pro něho v životě důležité. Film se snaží vnést poetiku do každodenního života dělníků na stavbě metra. Na dnešní dobu je vyprávění pomalé a lyrické. Kdo si však chce vychutnat přemýšlení o životě a herectví známých herců, má příležitost. (02.04.2015)