V kůži Johna Malkoviche

OK... sice mi prvních 15 minut lezlo značně na nervy a také později občas došlo na nějaký ten drobný výpadek s chvilkovým míjením, hlavně ten loutkař mi byl strašně nesympatický a Malkovich aspoň tady působí jako hroznej slizoun ;o), ale tyto a podobné ryze subjektivní výhrady časem upadaly, když se z prvního filmu dle námětu Charlieho Kaufmana pro mě vyklubal hodně osobitý zážitek, s nejednou vyloženě nezapomenutelnou scénou (včetně proslavené noční můry z kavárny, zobrazující Malkovichovu návštěvu mysle sebe sama). Nápadů nejen v rámci rozvinutí toho ústředního je tu hromada, už samotné prostředí úřadu i se zásadní chodbou a kanceláří s hodně nízkou zdí, kde se všichni přítomní musí krčit, vytváří atmosféru téměř jiné dimenze. Ta se pak už jen prohloubuje tím, co následuje po vstupu do objevené „králičí nory“ skryté za náhodně ukrytým regálem se šuplíky a co je při pohledu z mysle cizí postavy snímáno „oválovitě“ rámovanou kamerou. Během sledování ve mně vyvstávaly různé otázky a očekávání kolem ústředního fantaskního prvku a ač Kaufman není ve vysvětlování zdaleka podrobný a doslovný, mozaikově do sebe zapadající vysvětlující střípky spolu s vývojem příběhu mi k ozřejmění i podnětům k přemýšlení postačily... stejně jako pro cestu k přímo nevyřčené, ale s náhledem do vnitřní říše implicitně vnímáné myšlence, že v realitě se lidé v jisté formě stávají nesmrtelnými právě díky tomu, že navždy vejdou do mysle jiných lidí a že tyto „vstupy“ do myslí budou pokračovat nadále z generaci na generaci. Z fantaskních komedií s přesahem do liského podvědomí se mi V kůži Johna Malkoviche nakonec líbilo víc než loňské To se mi snad zdá! [75%] (21.04.2024)

Tak pravil Charlie Sheen: Nadržená lesbická čarodějnice, zamysli se nad tím. Je to geniální! Být, či nebýt Johnem Malkovichem – to je, oč v této nenormální komedii mimo jiné běží. Mimo jiné v něm John Malkovich zavítá do Johna Malkoviche, mimo jiné v něm žena oplodní jinou ženu (či něco na ten způsob v rovině ryze psychologické), mimo jiné v něm loutkař v podání Johna Cusacka, který je tak „necusackovský“, že jsem ho vůbec nepoznal, zavře Cameron Diaz do klece, aby mohl(a) souložit s Catherine Keener. Velice vtipná, kaufmanovsky lidská anomálie je evidentně obeznámena s Kafkou i Carrollem, aniž by (byť na sekundu) přestala být svá, tzn. úžasně originální. Apendix: Adept na scénu dekády, „Malkovich, Malkovich…“, mě utvrdil v tom, že je možná lepší sám sebe zas tak moc dobře neznat. 90% Zajímavé komentáře: Melies, MIMIC, curunir, twinpeaks, TotalFilm (19.07.2009)

Téměř macourkovská sci-fi komedie, oplývající mnoha originálními režijními i scénáristickými nápady, ale podle mě není tak dokonalá, jak se říká. Zpočátku se to celé jeví jako absurdní crazy komedie á la Monty Python a sv. Grál, později to přechází v černou komedii, satiru a skoro i thriller a to je na jeden (jakkoli zajímavý) film až až. Navíc John Malkovich mi nikdy k srdci nepřirostl, je příliš fádní a patetický, pro komedii tedy zcela nevhodný. Zato Catherine Keenerová je zde vynikající. Ale hlavní problém vidím v tom, že motiv člověka ovládaného jiným člověkem se dá v komedii využít tisícinásobně líp (viz třeba "Pane, vy jste vdova!" nebo "Křeček v noční košili"). (11.04.2003)

No páni, nevěřil jsem, že ještě někdy narazím na tak originální film. Svým zpracováním mi hodně připomínal Věcný svit neposkvrněné mysli. S tím rozdílem, že tady jsem se dost nasmál. Už jen ten nápad se 7 1/5 patrem je neskutečný. No a samozřejmě všichni herci do svých rolí sedí jak poklička na hrnec. (08.11.2010)

V kůži Johna Malkowiche bych chtěl být pouze v případě, že by mi společnici dělala Catherine Keener, kterážto pro mě byla tím nejlepší (a zároveň pochopitelně i nejhezčím), co film nabídl. Držela mou pozornost, protože zbylá směs černé komedie, parodie, sci-fi a mysteriózního thrilleru kříženého s romantickou love story mi pro svou přeplácanost příliš nevoněla. Nepodařilo se ji totiž namíchat tak, aby bylo v každém jednotlivém okamžiku jasně patrné, jak je skutečně zamýšlena. Ono je pěkné si lecos domýšlet podle svého uvážení, ale to není dost dobře možné, přeskakuje-li mysl mezi tolika žánry. Přitom námět se mi více než zamlouvá. Proto pevně věřím, že se někdy v budoucnu podaří ještě někomu jinému zpracovat jej do vyváženější podoby. (24.07.2011)