Případ pro začínajícího kata

Převedení Platónovy teorie do propracovaného aktualizovaného podobenství:duše světa je nemocná a ztratila krále (boha), což se odráží v nemocné duši, která ztratila lásku a nahradila jí sexem a kapavkou, a to vše se odráží v uspořádání nemocné polis. Jenže když si duše uvědomí nemoc, stává se případem pro začínajícího kata (začínající katy). Na začátku jsem si sice říkal s Cimrmanem "vy tu máte postav jak na orloji", ale Juráček dokazal každou z nich i na malém prostoru charakterizovat a dát ji hloubku i pozadí. Tak propracované splétání rozličných rovin se vidí málokdy. (08.10.2010)

Po prvom zhliadnutí 8/10, no film si pravdepodobne pustím ešte niekoľkokrát, pretože mám pocit, že som ho neuchopila tak komplexne, ako bol zamýšľaný. Každopádne ide o výbornú alegóriu so surreálnymi prvkami, vyšperkovanú niekoľkými skvostnými monológmi a podmanivou atmosférou. Podobnosť s Postavou k podpíraní do očí bijúca, no Postava sa mi zdala ešte o kúsok výraznejšia a prepracovanejšia. Človeku sa až natíska otázka, kde udělali soudrozi z NDR chybu, že kedysi sa u nás točili sofistikované diela, ktoré svojich divákov učili a nútili napraviť si optiku, ak chceli filmu rozumieť. No a teraz...teraz máme tri diely Babovřeskov. (13.03.2016)

Lemuel Gulliver vojde za "pomoci" králika do krajiny Balnibarbi, ktorý nám vďaka sugestívnemu Juráčkovmu podaniu pripomenie fiktívny svet vo Wellesovskom Procese a Godardovom Alphaville. Podobne je aj Prípad pre kata divácky veľmi ťažkým filmom, kde je síce jasné, načo sa snaží byť alegóriou, lenže mnohé je podané značne nezrozumiteľnou formou. Je pravda, že sa táto téma v českej novej vlne dosť často opakuje, niet sa ale čo diviť, režiséri nevedeli, kedy sa situácia u nás zase "zhutní" a voľnosť tvorby bude znova iba vecou minulosti. Na prvý krát asi objektívne nehodnotiteľné, lenže Prípad vo mne nerezonuje takým spôsobom, ako spomenuté dva filmy, z ktorých som sa dokázal vysomáriť trochu viac a chcelo sa mi nad nimi premýšlať viac do hĺbky. VIDENÉ ZNOVA 11/19 Tak na druhý krát sa už divák cíti trochu viac aklimatizovaný, stále však bude mať dojem, že mu ešte niečo málo či viac uniká. A preto si vo svojom voľnom čase v blízkej či ďalekej budúcnosti nechá priestor na tretie, možno definitívne pozretie. (29.11.2013)

Vizionářské absurdní satirické podobenství Pavla Juráčka nemá v československé kinematografii konkurenci a i v trezorových filmech se jedná o zcela jedinečné unikátní dílo. Styl natočení a vyprávění je obdivuhodná groteska, která vykresluje nesmyslnost lidského počínání, což se samozřejmě nemohlo líbit soudruhům a proto film honem uklidili do trezoru. Ve snímku se objevuje neskutečná plejáda herců, byť i jen v sebemenších rolích (zejména je zde zastoupena většina tehdejšího Činoherního klubu). Na kolena mě dostal Jirka Hrzán - jeho role blázna byla geniální. Tahle symbolická kafkovská imaginace má co říci v každé době a v jakémkoliv režimu. Pavel Juráček natočil jedno z nejlepších československých děl. Málem bych zapoměl na jak jinak než výtečný hudební podklad Luboše Fišera a Smíšeného sboru (včetně dětského) Pavla Kuhna. Už úvodní výtvarná titulková sekvence má nehoráznou atmosféru a kouzlo. Zkrátka a dobře - Masterpiece!! A moc mě potěšilo, že byl film vyčištěn a převeden do nejlepší kvality (vysílala ČT Art ). Kéž by tak dopadalo více českých filmů z nenapodopitelných šedesátých let. Dvd obsahuje i vyčerpávající rozhovor o životě Pavla Juráčka z úst filmového historika Pavla Jirase. Je otřesné, jak Juráčkovi komunisti zničili život, protože tenhle jedinečný talentovaný umělec mohl natočit nenapodobitelná a svérázná unikátní díla. Obrovská škoda a hanba všem komoušům a dalším lidem, kteří se na tuhle osobnost vykašlali a odvrátili se od ní, včetně jeho kolegů. Velmi mě zajímá kniha Jana Lukeše, která se jmenuje Deník (1959 - 1974) a obsahuje deníkové zápisy tohoto vyjímečného scenáristy a režiséra Pavla Juráčka. Bohužel kniha už je všude nedostupná a nezbývá, než na ni narazit někde v antikvariátu. (17.10.2015)

Toto pozoruhodné dílo, další z řady děl kinematografie Pražského jara, téměř sdílelo osud Šormova mnohem konkrétnějšího filmu DEN SEDMÝ, OSMÁ NOC. Nejde shlédnout najednou a možná ani ne na jeden zátah. Zmatečnost, až kafkovsky rafinovaná absurdnost a odcizení, které na nás vanou ze stříbrného plátna, vyvolávají zprvu nejednoznačnou, spíše zmatenou reakci. Postižení komunistické reality, jakési podobenství útulného stalinistického pekla, v němž nic nefunguje, začíná nepřipraveného fanouška oslovovat až postupně v druhé polovině díla. Ještě větší škoda je zmařeného Juráčkova mimořádného talentu. ZAČÍNAJÍCÍ KAT je totiž počinem autorsky i lidsky vyzrálým, hlubokým, všeobjímajícím. Zcela jistě náleží do absolutní špičky naší národní tvorby a stejně tak zřejmý je i jeho evropský a světový přesah. (07.02.2014)