Režie:
Antonín KachlíkKamera:
Jan KališHudba:
Vladimír SommerHrají:
Jiřina Bohdalová, Josef Langmiler, Jiří Krampol, Jaroslav Nekolný, Miroslav Mokošín, Zdeněk Procházka, Helena Bendová, Pavel Spálený, Milan Draždík (více)Obsahy(1)
Měl to být nešťastnější den jejího života… Úřednice Věra má před sebou velký den plný příprav, nastává totiž její svatba s přítelem Zdeňkem. Během toho má od rána čas přemýšlet, a i drobný úkon, pohled na fotografii či konkrétní slovo, dokáží v její mysli oživit vzpomínky na to, co předcházelo tomuto dnu. Ponořená do sebe se vrací zpátky ke vztahu se Zdeňkem, přemítá nad svou rodinou i nad svými kolegy z traktorového závodu, kde se se Zdeňkem seznámili. Tyto střípky v ní však nevyvolávají pocit štěstí, spíše pochybnosti a hořkost. Stále ale doufá, že dnes jí začíná nový život, že všechno, co bylo řečeno z úst jejího milovaného i ostatních dnešním dnem pomine. Že pomine i pozdvižení, co v práci vyvolala svým poukazováním na problémy v podniku. Dnes musí přijít ten nejšťastnější den jejího života, který by pro ni měl vše změnit. Ale myslí si to samé i Zdeněk? Psychologické melodrama podle předlohy Jana Trefulky natočil v roce 1963 Antonín Kachlík a v roli ústřední dvojice snoubenců stanula Jiřina Bohdalová s Jiřím Krampolem, pro něž se jednalo o jednu z jejich prvních hlavních rolí. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Když jásám nad pouhou hereckou účastí Josefa Langmilera, tak bude asi něco hodně špatně. PsychoRomance Bohdalová/Krampol byl hodně divoký nápad. Kachlíkův film stojí na jediném formálním nápadu a to věru není mnoho... A ostatně, své půvaby Jiřin nabízela skrze průsvitné živůtky později i při Vraždě Ing. Menšíka, kdo ale o to stál? "Komunista jako on by přece nedokázal mlčet, když se děje, co se nemá. Ne, ne, znám ho tolik let." ()
S dvojicí Kachlík/Trefulka jsem se poprvé setkala ve filmu Třiatřicet stříbrných křepelek. Už tehdy mě zasáhla zvláštní ponurá atmosféra, jakou dokáže režisér vytvořit. Zde se opakuje podobné téma vztahu a zklamání v obměněné podobě. Napoprvé působí depresivně ale s přibývajícími lety jsem docenila poselství, které mělo být sděleno. ()
Nahatá Bohdalová, no kde jinde tohle uvidíte?:-) Navíc v mileneckém páru s Jiřím Krampolem, to je taky unikát. I když popisky k filmu zdůrazňují, že jde o první větší Krampolovu roli, nutno dodat, že ten za celou dobu pronese zhruba čtyři věty, i když pro zvýšení účinku v retrospektivách několikrát zopakované. Jinak právě celkové pojetí filmu ve střídání současnosti se vzpomínkami mě trochu odradilo, protože střihy byly rychlé a místy až nepřehledné. Ale zaznělo několik zajímavých na svou dobu odvážných poznámek ve stylu "mě nezajímá, jak se moje děti v komunismu budou mít dobře, já se chci mít dobře teď". Svůj celou dobu nedůvěřivý pocit z filmu jsem nakonec musel korigovat po závěrečné symbolické scéně sklízení svatebního stolu, ta mě fakt dostala. ()
Řekl bych, že je to páně režisérův velice osobní film, velice osobní výpověď o ztrátě víry. Neboť komunismus byl v podstatě náboženským hnutím, ač sám sebe prezentoval jako vědecký světový názor. Už jen ten důraz na spisy klasiků (Písmo), které byly používány jako univerzální fetiš, ten kult mučedníků (třeba oficiální kult Fučíkův a též symbol rudého praporu, rudého krví mučedníků, jak to bylo často prezentováno) a nakonec ten apokalyptismus (Poslední bitva vzplála). Pan Kachlík, jak je z jeho životopisu zjevné, byl oddaným věřícím, a jak mi připadá, zde se svou vírou účtuje. Ta totiž, po té, co se dostala k moci, rychle zdegenerovala v pouhý politický provoz, jehož stěžejní částí byl ekonomismus („…když plníme plán, jsou všechny naše chyby drobné nedostatky…“). Sledujeme hrdinku (zjevně režisérovo alter ego) jak se připravuje na svadbu. Do libých pocitů a vzpomínek se jí však neustále vnucují vzpomínky a pocity jiné, ty které rozrušují oficiální obraz společnosti (podávaný ve skvěle pokleslé podobě na slavnostní schůzi při přejímání vyznamenání pro podnik) i jí samou vykonstruovaný obraz milostného vztahu s povrchním mládencem (J. Krampol). Obojí jí nakonec splývá do společného obrazu lži a pokrytectví. Pak se nelze divit ráznému kroku, který symbolicky končí vyčistěním stolu prostřeného k svatební hostině. Konec je otevřený, i když už potemnělost obrazu neslibuje zářné zítřky. Film též připomíná, že J. Bohdalová dokázala být Herečkou, ale pan Krampol jen hercem do lehčích žánrů. ()
Opět jsem se přesvědčila jak strašně moc záleží na momentální náladě a chuti přijmout co se v TV nabízí. Že jsem film viděla a nelíbil, se mi vypařilo z hlavy (naštěstí). Námět a hlavně výkon Jiřiny Bohdalové mě tentokrát zaujal. Kachlíkovo zpracování se může zdát těžkopádně zmatené, ale v podstatě to nebylo vůbec špatné a stojí za to dát filmu šanci. ()
Pršela mi nuda. 1) Vyprávění prostřednictvím střípkovitých flashbacků moc nemusím._____ 2) Dobré ale nikoli uchvacující herectví 32leté Jiřiny Bohdalové a ošuntělé reálie dobového bytu považuji za největší plusy snímku._____ 3) Zajímavě objevný koment: fragre****. ()
Reziser kachlik ma dnes uz po 90 -ke a nic netoci. Kazdopadne som videl Třiatřicet stříbrných křepelek. To bol u mna len priemer s pani Vranovou. Tuto je to uz o cosi lepsie, ona si pred svadbou vybavuje kadejake spomienky, divak sa z filmu napokon aj dozvie ci sa ta svadba odohrala alebo nie. ja prezradzat nebudem, rezisersky je film na urovni, nuda bola len v strede, dialogy ale na urovni . 70 % ()
"Co po mě chceš? Se mnou nepočítej, rozumíš, já na to všechno kašlu!" ()
ani nevim presne proč mě tento film uchvátil. ale asi jak tam krasne vystihuji nevestiny myslenkove pochody. pro milovniky psychologickych dramatu - doporučiji! ()
Jak si psedudointelektuál představuje psychlogický film.... ()
"Co po mě chceš? Se mnu nepočítej, já na to všechno kašlu..." Tahle opakovaně ve filmu znějící slova Zdeňka (Jiří Krampol), jako by přesně vyjadřovala i mé dojmy z tohoto "psycho" divného filmu. Pozorovat Jiřinu Bohdalovou, jak nejprve dělá snídani, pak jak se koupe či sprchuje a nakonec jak se líčí, češe a obléká do svatebního (aniž by u toho skoro promluvila), přičemž to celé je prokládáno (v rychlé střihu) flashbacky nejen s některými výjevy z doby chození nevěsty Věry s jejím přítelem Zdeňkem, ale i z jejího pracovního života, to mě ani za mák nebavilo. Za zmínku snad stojí právě jen několik poměrně kritických výroků pronesených Věrou či některými jejími kolegy na adresu budování socialismus ("Kecá, pořád jenem kecá, fráze na frázi, ale že se u nás plní plán jen tužkou na papíře, o tom mlčí...." "Když to budeme takto dělat, tak nám lidi přestanou věřit, co jim pak zbyde, jenom lhostejnost..."). Jenže toto zde nějak čnělo, jako by to bylo z nějakého úplně jiného filmu. ()
Ze vzpomínek a představ hlavní postavy je utkán příběh. Trochu nezáživné... ()
Strašně depresivní podívaná. Nebylo to snad ani tak psychologický jako psycho samo o sobě. Ještě že jsem to nedokoukal, jinak bych určitě začal řádit jako Nicholson v Osvícení. Škaredý černobílák, kde se skoro vůbec nemluví...děs. ()
Netradičně pojatý a celkově zvláštní film, který ovšem překvapí poměrně silnou kritikou, tehdejšího komunistického zřízení. Za pozornost určitě i stojí mladá a krásná Jiřina Bohdalová. ()
Silně kritický příběh, který je na svou dobu vcelku překvapením. Ukazuje, že i za komunistického režimu vést podnik nebylo peříčko. Aby se splnil plán, tak hold se musel přehlédnout kdejaký švindl, kdejaká zlodějna. A běda tomu kdo na to poukázal. A to právě udělala hlavní hrdinka tohoto příběhu v podání Jiřiny Bohdalové, která na tyto události vzpomíná při přípravě na svatbu s mužem (první větší role Jiřího Krampola), který byl dělníkem ve stejném podniku a který byl využíván k nenávisti k ní. Každý věděl, že měli k sobě velmi blízký vztah. Námět to není špatný, psychologické ztvárnění taktéž, jen styl vyprávění je poněkud zvláštní. Nemusí sednout každému a může vypadat zmatečně. Kvůli častým a vcelku rychlým střihům není poznat, co je vlastně hlavní dějová linka. Ona svatba, která se nakonec nekonala, anebo dohady v podniku? A to se do toho ještě pletou vzpomínky na opovrhování všemožného od onoho muže (J. Krampol), kterého si měla brát. Inu divák musí být při sledování tohoto filmu velice pozorný, jinak stačí málo a už nezná souvislosti a je v příběhu ztracen. Za pozornost však tento snímek stojí. Jiřina Bohdalová se v psychologické filmové roli zase až tak moc nevidí. ()
Nejbizarnější film o svatebním veselí v historii. Proč si zve na svatbu soudruhy z práce? Bohdalová nejsvéráznější bojovnice za spravedlnost v dějinách. Na uvolněná šedesátá léta odvážné hlášky: „Já myslela, že komunista má bejt především čestnej člověk.“ „Co si vlastně myslíš? Že seš tady jedinej a největší komunista?“ „Vybudování blahobytu všeho našeho pracujícího lidu.“ atd. ()
Temný obraz krise společnosti a socialismu na příběhu vzdorovité ženy a jejího milence, lterého si musí brát.(50%) ()
Velmi dobře natočený film, který náramně sednul do právě probíhající nové vlny. Současnost je prostá - nevěsta se chystá na svatbu, vše ostatní se postupně dozvídáme pomocí vzpomínek. Ty se krásně prolínají s přítomností. Režiséra Kachlíka skoro neznám, ale zde mě o svých kvalitách jasně přesvědčil. Snímek je natočen z pohledu nevěsty, doslova se ocitáme v její hlavě (včetně drobností typu kamera zastřená závojem, ohlížející se vlevo a vpravo na ulici atd.). Dále jsou zde chytré věci jako oživlé fotografie Krampola na zrcadle, či úvodní hitchcockovský záběr, který nás uvádí do příběhu. Snad jedinou výtku mám k šeredné Bohdalce, která zde jako bonus ukáže chlupaté nohy a podpaží... Celkově velmi kvalitní snímek, nenechte se zmást zdejším hodnocením. ()
Zajímavý snímek a rozhodně zajímavě a dobře natočený. Musím pochválit krásně "depresivní" náladu a svatební obřad s koncem je nepochybně vrcholem filmu. Já jsem spokojený. Co jsem se dozvěděl... "Cena účesu je 10 korun" - sen to všech současných manželů. V rámci žánru za 3,5. ()
Srdcervoucí osobní tragedie, ve které se zrcadlí doba. Skvělé herecké výkony. Originální pojetí, věrohodná atmosféra. Malý nedoceněný klenot. ()