Radost až do rána

Úpadek V. Párala, kdy se jeho tvorba stává nakonec obhajobou konformismu (a konzumu) let 70. let (přičemž původně tomu bylo zcela naopak), přestože se jeho postmoderní poetika od černé serie 60. let příliš nezměnila. Herecké výkony jsou navíc opravdu příšerné. Body dávám jen za poměrně realistickou evokaci Mostu 70. let (a záběry z lounského vlakového nádraží, neb jsem rodem Louňan). (04.07.2010)

Chtěla bych to zase vidět, protože už si tento film moc dobře nevybavuji - hlavně kvůli záběrům starého Mostu - když nic jiného, alespoň toto se dá považovat za klad filmu, přináší dokumentárně zajímavé záběry...ale jedna věc mi vrtá hlavou - v přehledu účinkujících herců nemůžu nikde najít představitele druhé hlavní role - Josefa SOMRA!?!?! - - - 5.7.2010 - tak Josef Somr již je doplněn...po novém shlédnutí přidávám hvězdičku za ty pamětnické záběry Mostu... (04.05.2008)

Byla to taková hořkosladká symfonie. Na mě to bylo až moc depresivní. Až jsem z toho bezradně nevěděla kudy kam. Taková bezvýchodná situace. V té se přesně ocitli Viola s Kazanem. Tak moc se chtěli odlišovat a nezapadnout do průměru a šedi až tam sletěli rovnou po hlavě, protože jim nic jiného nezbylo. Snění má mnoho podob, ale realita je jiná. Očekávala jsem mnohem hlubší ponor do jejich problémů. Místo toho jsem jela jenom po povrch. Viola mi byla svým chováním až nesympatická. S tou bych společnou řeč nenašla. (04.11.2019)

Normalizované psychologické drama o zhýralých dělnících socialismu. Jak absurdně to zní, tak absurdně to vypadá. Nejlepší je Béda Jiřího Krampola, jinak nemá dohromady smysl cokoliv zmiňovat. Taky mě zklamalo, že přes tématický i herecký potenciál tento film neobsahuje prakticky žádné odhalené scény (kromě pivního mozolu Josefa Somra), které ho mohly aspoň tímto směrem "obohatit"... (23.10.2017)

Páralova tvorba - s jeho stejnojmennou literární předlohou film stojí a padá - se z mnoha důvodů po r. 1970 (zhruba od vydání PROFESIONÁLNÍ ŽENY) zlomila. Snaha publikovat a být čten ho přiměla k hledání kompromisu, který vyústil do postupné adorace konzumu. V RADOSTI došel v tomto směřování zřejmě nejdále. Gulášový socialismus, vrchol normalizace, je hlavním hrdinou severočeského (severozápadočeského) prostředí, v němž je žití vykupováno úmrtným (2400 Kčs ročně), preferovaným zásobováním obchodů všeho druhu a relativně vysokými platy pro horníky a lomníky (značná část hnědého uhlí se dobývá i dnes povrchově). Syžet je zaměnitelný průsečík, centrum orgií anonymní konzumistické průměrnosti, člověk-stroj, jak ho známe např. z Chaplinovy MODERNÍ DOBY nebo Čapkovy TOVÁRNY NA ABSOLUTNO. Film, který zjevně musel být natočen, neměl pod bdělým dohledem cenzury mnoho šancí na původnost a umělecké ztvárnění. Spoluzaložil také tradici uměle vypěstované tzv. severočeské literární školy, která zemřela na úbytě spolu se zánikem režimu, který si ji objednal. (22.03.2008)