Krvavá svatba

Ve Španělsku jsem nikdy nebyla, španělsky neumím, ale flamenco miluji ... Tímto temperamentním a ohnivým tancem se dá vyjádřit tolik!! emocí. Ten rytmus mi rozbuší srdce a já zůstávám fascinovaně hledět jak pouhým tleskáním vygraduje síla pohybu v gejzír strhující vášně. Vynikající Carlos Saura dokázal stvořit jedinečný filmový počin o tanečním souboru nacvičující nádherné představení zajatého ve víru španělského flamenca ... alespoň pro mě. Všechno to vypadalo jako zkouška - trénink, kdy se herci - tanečníci poctivě nalíčili, oblékli do kostýmů a po úvodním rozcvičení se pustili do příběhu. Člověk nemusí rozumět řeči, stačí k tomu poslouchat hudbu a vnímat drama nešťastné lásky ztvárněné živelným a nespoutaným tancem. (20.07.2014)

Absolutně kompaktní kousek, strhujícím způsobem adaptující Lorcovu dramatickou klasiku. Na první pohled zcizující podání příběhu jakoby až z druhé ruky pomůže zároveň s velmi účinným minimalistickým projevem a pečlivým navozením dokumentární atmosféry rozpoutat stále gradující hody vášně, žárlivosti a nefalšované tragédie. To nejlepší ze španělského tance, hudby, dramatu i filmu v nádherném baletním snímku. (19.12.2008)

Krvavá svadba je už siedmym filmom, ktorý od Carlosa Sauru poznám. To slovíčko "už" vyjadruje paradox medzi počtom filmov a mojou neobľúbenosťou režiséra a v podstate aj žánru, ktorý reprezentuje. Napriek tomu sa k menej ako trom hviezdičkám aj v jeho prípade uchyľujem iba zriedka, pretože som presvedčený, že pri filmoch, pri ktorých sledujem pomaly plynúci čas si množstvo iných divákov spokojne vrní. (24.04.2023)

Jen hrstka uživatelů zde netančí flamenco, jak vidno... nu, ani já se po tomto kousku nezačnu poohlížet po podobně zaměřeném tanečním kurzu, a nejen proto, že se mi nechce vyhledávat služby chiropraktika, leda bych trénovala pouze slow motion figury :-). A přiznejme si, že ani příběhově není Krvavá svatba žádné přetrhdílo.... Ještě mohu být nakonec ráda, že nedošlo na "duende", což je, cituji: ...syrový citový prožitek. Týká se především výkonu zpěváka, který se v tradičnějším pojetí pokouší o výkřiky na hranici lidských možností... Bože! (13.02.2015)

Profesionální choreografie, procítěný tanec... To mě upoutalo jen na pár okamžiků a pak jsem jen čekala, kdy vše vygraduje do strhující scény. Ta ale nepřišla. Mě tam chyběla návnada, na kterou by se dal divák chytit. A pak jen škub! A propadl by filmu. Já jsem to vnímala jako surový materiál, jako neotesané dřevo, na kterém je ještě moc práce. Nudilo mě to. (10.12.2010)