Ballando ballando
Le Bal
Le Bal
Tančiareň
Režie:
Ettore ScolaKamera:
Ricardo AronovichHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Jean-François Perrier, Marc Berman, Monica Scattini, Jean-Claude Penchenat, Régis Bouquet, Francesco De Rosa, Rossana Di LorenzoObsahy(1)
Snímek Tančírna zprostředkovává divákovi intenzivní pocit míjejícího času a historie, ve kterém se prolíná "malý" osobní život pravidelných návštěvníků jedné typické pařížské, předměstské tančírny s během "velkých" dějin. Film je natočen úplně beze slov. Divákovi ale vše mistrně zprostředkovává pomocí syntézy hudby, tance, pantomimy, masek a kostýmů. V několika epizodách, odehrávajících se v rozpětí takřka padesáti let (1936-83), jsou v Tančírně připomenuty významné momenty z minulosti Francie a spolu s ní vlastně i celé Evropy. K popularitě snímku přispívají četné a charakteristické melodie oněch časů, včetně šansonů Edith Piaf a písniček Beatles. Originální koncepci tanečního vyprávění převzal známý italský režisér Ettore Scola z pantomimického divadelního představení, uváděného pařížským Le Théatre du Campagnol v roce 1981. Do filmových rolí byli obsazeni přímo herci úspěšné divadelní adaptace, neboť sehranost kolektivu byla v tomto případě zárukou celosvětového úspěchu filmu. Mimo jiné inspirovala i vznik představení brněnského Divadla v 7 a půl. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (98)
Je to taková mozaika, zachycující vývoj tance, hudby, módy, dějin i nálad ve společnosti v kostce. Forma bez dialogů klade obrovské nároky na scénář, kterej je v pravdě geniální a stylem kopíruje vizuální stránku filmů té které doby. Na ploše jedné písně Scola dokázal zachytit tolik detailů i vykreslit osudy tanečníků, že mě to až do konce filmu nepřestávalo překvapovat. Prostě se tam na mnoha úrovních pořád něco děje, i když herci jen tancují. Nejvíc mě pobavila diskotéka na konci :-) Naprostej vrchol nevkusu ve všech ohledech. Jen mě mrzí, že jsem moc nechytal souvislosti, protože historie není mou silnou stránkou. To je jedinej důvod, proč u mě tančírna nedosáhla na pátou hvězdičku. A ještě poznámka na závěr. Tančírna není muzikál, ale hudební film. ()
Co to mělo byt čt ze svojí nudnou show bože utrpení. ()
Moc,moc,moc krásný film oslavující moc tance,který dokazuje,jak učinně lze vyprávět a vyjadřovat emoce jen a jen prostřednictvím obrazů a hudby a ve výsledku nakonec řekne víc,než naprostá většina ukecaných filmů.Po čase sice Tančírna začne být nevyhnutelně lehce monotónní,ale způsob,kterým mapuje dějiny,využívá archetypů a navzdory konceptu ani na okamžik nenudí,mě zkrátka naprosto fascinuje. 85 % ()
Tak tenhle snímek si řadím hodně vysoko. Postihnout padesátiletou historii nejen jedné země; představit půlstoletý vývoj populární hudby a tanečních stylů; rozehrát vztahy mezi jedinci; nechat působit lásku, nenávist, sympatie, závist; představit hrdiny, sraby i převlékače kabátů..., a to vše bez jediného slova a v jediném prostředí - klobouk dolů i s parukou. ()
Hudební nádhera bezeslov. ()
Trochu náročnější na sledování, ale úžasné. A nejsmutnější je tančírna, ve které se netančí. ()
Ironické je to, že byl film nominován na oskara za cizojazyčý film ale přitom ve filmu nepadne jediné slovo! :) Film je vyjádřen jen obrazem, tak jak tomu bylo dříve kdy filmaři ještě nedokázali zaznamenat a přehrát zvuk synchronně s obrazem. Každopádně se jedná o velice promyšlené a myšlenkově hluboké dílo, které na diváka sálá svou hloubkou a nenechá ho vydechnout. Po pravdě řečeno, samozřejmě zapůsobil i na mě, ale bohužel ne tak hluboce jak to bylo záměrem. Film znázorňuje v pařížské tančírně rozvoj a úspěchy tanečních stylů od poloviny 20. let 20. století do 80. let 20. století. Každopádně, film rozhodně stojí za zhlédnutí a na tom jestli tančit umíte, či nikoliv už tolik nezáleží. ()
Názorný příklad syntetičnosti filmu, jenž je svým ztvárněním zhmotněním originality a jedinečný v tom, že značně využívá jiných druhů umění (silná hudební složka, tanec jako prostředník vztahu mezi divákem a prostředím vyjádřeným v historickém kontextu) a zřetelně znázorňující proměnlivost nálad společnosti skrze dějinné události. Tančírna je představení atypické narace (beze slov) neboli estetický sen pro náročnějšího diváka hledajícího něco nového a výjimečného. Film, kde se nemluví, ale který říká hodně. ()
Strašná nevýhoda toho je ten zvukový smog. A nebýt těch skvělých herců a kamery, bude to snadno šmíra. ()
Famózna ukážka z dobovej histórie v ekvivalente dejinných škriepok módnej, kultúrnej ako aj civilizačnej evolúcie francúzskej spoločnosti. Ťažisko nekonvenčnosti Tančiarne spočíva práve v reči jej ojedinelého rozprávania (čiže rozprávania nehovorenou formou, tancom) a z ktorej sa z obyčajných gest a dynamiky komunikátov skrz zrak a hmat možno dozvedieť viac, než zo siahodlhých - menej príznačných pre výpovede diváka - kecov. Scolov tím sa cez tieto drastické premeny nazerá z nikdy sa nekončiacej ľudskej túžby pre naplnenie skutočného vydrancovania energie a odstredivého elánu vychádzajúcich z prianí a želaní toho ktorého jednotlivca. Pritom tie existenciálne zásahy, ktorým všetky postavy čelia zároveň a bez výnimky, sú taktiež spoločné, ale narozdiel do jednotlivých potrieb jednotlivca maskujúceho sa v rôznych odtieňových spletiach za jeho skutočným zámerom, tieto majú za cieľ ďaleko súdržnejší charakter (nálety z 2 svetovej vojny). No a keď pominú, kultúrna evolúcia pobehá novými schodíkmi a syntézami pokojného rytmu doby naďalej a otvára brány k ďalším mystériám neverbálnej komunikácie, ktoré už toľko nebrzdia tie nepredvídateľné vplyvy, napríklad existenciálneho charakteru. ()
Je jedno, co od Tančírny očekáváte, na tuhle skoro dvouhodinovou němou (ale výmluvnou) historii jedné francouzské tančírny, do které po několik dekád chodí různí, ale vlastně docela stejní lidé (pardon, dojemní trotlové), vás nikdo nepřekvapí. Je to vtipné, když se to snaží být vtipné a dojemné, když to chce dojmout, v první dvacetiminutovce a někde mezi 60. a 75 minutou je to naprosto geniální, ale až moc často je to saaaaaaaaaaaaaaaaaaaakra nudné. ()
Zvláštní film. Beze slova, komický, milý, báječný no zkrátka je to nutné vidět. Popisovat něco, kde dějem je tanec, může jen učitel tance....a to já nejsem. ()
Sorry, na typologie jsem alergická. ()
Snímek beru jako zajímavý pokus a jako ukázku toho, jak i hudbou a tancem je možné vyjádřit určitou část dějin, popsat je a ukázat, jak se současnost mění a vyvíjí. Přesto absence slov trochu zamrzí a na snímek se nekouká až tak dobře. Chvílemi i budete mít pocit, že jen jako soundtrack by to stačilo. ()
Tancem, hudbou, gesty, mimikou a v neposlední řadě kostýmy na jednom místě jakési tančírny vyjádřené takřka půlstoletí nejenom Francie, ale vlastně celé Evropy... ()
Film je to svým způsobem bezpochyby originální, to se musí uznat. Ale spíš mě zaujaly jednotlivosti než dílo jako celek. ()
"....točí se svět, svět kabaret - nevidíš hned, kde je tu ráj, kde lazaret......" Obava se nevyplnila. Neusnula jsem a ani chvíli jsem se nenudila, což dává tomuto filmu, který hovoří jen tancem, hudbou a výrazy obličejů, punc geniality. Malou výtku mám právě k té hudbě, která mohla být - stejně jako tanec a kostýmy - trochu různorodější. ()
ocenenia : Oscar 1984 - Nominácia na najlepší zahraničný film ()
To je prostě pocitový a taneční film, buď vás chytne od začátku nebo už nemáte šanci. Je to hodně divadelní, což mi vůbec nevadí, a vždy si užívám ty geniálně vybrané originální týpky, co tam hrají. Pro tenhle film mám slabost, je humorný, nostalgický, dramatický, podle jednotlivých historických období. Celkově i s hudbou opravdu jedinečný. ()
Je tu teprve říjen 010 ,ale o letošním filmu roku je pro mě rozhodnuto. ()