Noc nevěsty

Vedle SMUTEČNÍ SLAVNOSTI či VŠECH DOBRÝCH RODÁKŮ je NOC dalším skvostem kolektivizačního tématu ve filmové vlně šedesátých let. O precízní práci režie i kamery tu bylo ztraceno již dost dobrých a výstižných slov. Atmosféra Havlíčkova rodišrě, zvoleného pro exteriéry, měla ve své době příchuť protistátní demonstrace stejně jako větší část obsahu tohoto díla. Větrovec či Moučka tehdy byli daleci svých normalizačních figur a v rolích borovských sedláíků minimálně obstojí. Velkým a milým překvapením je výkon Jany Brejchové, svůj standard odvádí jako vždy vynikající Slovák Gustáv Valach, zajímavé obohacení představuje i výborný Mnislav Hofmann. Zhruba ve čtyřech pětinách se však film láme, hlavní dějové linie nejsou uzavírány - i to už tu bylo řečeno - a kvalita díla je tím poněkud srážena. V kontextu své doby však NOC i tak patří k fílmům nadprůměrným a nevšedním. V Kachyňově početné filmografii pak nepochybně k těm nejlepším. (19.12.2010)

Nejartovější z (ne)četných černobílých portrétů slovutné a velkolepé socialistické kolektivizace, kterými Pražské jaro žalovalo přelom čtyřicátých a padesítých let. Bez hlavních postav, bez hrdinů, bez vyložených záporáků. Aby tito lidé viděli svůj naráz pokřivený svět o něco příměji, museli ohnout své myšlení. (28.02.2016)

" Je nám líto, že už dávno nejsměšnější ani nejsmutnější nejsou jenom činy bláznů..." Další geniální trezorový film z období kolektivizace začátkem 50. let! Opět úžasná spolupráce Karla Kachyni s Janem Procházkou. To byly filmy, že je k nevíře, jak byly skvěle natočeny s veškerými detaily. Třeba kamera Josefa Illíka, ta dělá přímo divy, ty nádherné obrazy, detaily a úhly, nebo zabírání jenom půlky obličejů, no prostě to je tak všechno vypiplaný, že dnes už by to nikdo takhle natočit nedokázal!!! Další člen do Kachyňova týmu je hudební skladatel Jan Novák, který předvedl opět precizní a dokonalou práci! Ta hudba tam prostě patří! Obsazení filmu je taktéž nehorázné, Jana Brejchová (dcera statkáře, která se vrací ze zrušeného kláštera), Mnislav Hofman (Picin, odporně zákeřný předseda obce), Gustáv Valach (blázen Ambrož, ten byl naprosto vynikající), Josef Kemr (farář), nebo statkáři Jaroslav Moučka, Čestmír Řanda, Zdeněk Kryzánek a Josef Větrovec (jejich tanečky a hulákání před Picinovým barákem mě naháněly husí kůži). Celkovej dojem z filmu je pro mě neskutečnej zážitek. (10.02.2013)

Na počátku roku 1967 vyšla novela Jana Procházky Svatá noc. Ve stejné době byla ve stádiu dokončovacích prací její filmová podoba - v pořadí již šesté společné dílo tohoto spisovatele a scenáristy a režiséra Karla Kachyni. Film je stejně jako jeho literární předloha příběhem z moravské vesnice z počátku padesátých let, kdy v ovzduší násilné kolektivizace dochází ke střetu dvou fanatických "majitelů pravdy" - komunistického budovatele družstva a mladé jeptišky, které nikdo neřekne jinak než Slečna. Film začíná scénou kolektivizace za pomoci ozbrojené milice. Groteskní a ironické výjevy jakoby se neslučovaly s celkovou žánrovou podobou filmu, která vyniká svou baladičností. Jen znalci Kachyňova díla chápou, že režisér se zde vyrovnává se svou studentskou tvorbou poznamenanou naivním budovatelským nadšením, z níž ironicky cituje. Kachyňův a Procházkův film tak, jako každé umělecké dílo, žije s dobou. Každá doba jej znovu vytváří. Dnes nelze pominout problematické filozofické poselství filmu, nelze přehlédnout určitou schematičnost postav. Tento nedostatek však celkem úspěšně překlenují vynikající herecké výkony Jany Brejchové a Mnislava Hofmanna; ostatně neméně skvělým způsobem je zahrána i řada vedlejších postav, za všechny připomínám alespoň strachem umlčeného Kemrova faráře. Jistě i díky detailní kresbě prostředí je dnes NOC jedním z umělecky nejpřesvědčivějších pohledů na tragické období padesátých let na naší vesnici. Zcela samostatnou kapitolu by zasloužila fenomenální širokoúhlá černobílá fotografie Josefa Illíka. Ta je ovšem ve své bohaté škále odstínů na plochý a nízce definovaný televizní obraz zcela nepřeveditelná. (11.12.2012)