Noc nevěsty

"My dáme do kolchozu dobytek a co dáš ty kromě svý velký huby?..." Film Noc nevěsty skvelo ukazuje ako sa v bývalom Československu vo veľkom znárodňovalo. Podobne "ochotne" odovzdávali svoj dobytok vo väčšine dedín jk v Čechách tak i na Morave a Slovensku. Čiernobiely film má skvelú atmosféru, ale mňa okrem mena režiséra Kachyňu prilákalo meno Gustáv Valach. Ten sa z častých rolí tvrdých a rozvážnych chlapov zrazu objaví v roli miestneho blázna a to ma lákalo. Zahral na výbornú, všetka česť. Prvú polovicu filmu sa zdá, že jeho postava bude mať ešte v závere silné slovo, ale napokon sa tak nestalo. Po príchode mníšky sa dej postupne sústreďuje hlavne na ňu a postava blázna je postupne vytlačená na okraj. To je jediné, čo by som filmu vytkol, inak super a navyše je tu presvedčivo obsadený komunistický hajzlík. 80%. (13.09.2015)

Odpor, nebo naopak úslužnost při procesu kolektivizace, postavy na vesnici si navzájem dobře známé, dříve malí, pak díky Straně velcí soudruzi a dvě verze křesťanského přístupu. Popravdě řečeno, je to jen můj osobní problém, ale těžko se mi skousává to náboženství jako stmelující prvek vzdoru, přijde mi to jako přechod od jednoho fanatismu k druhému, proto pouze solidní 4* pro tento snímek trefně popisující svoji dobu a poměry. (16.12.2012)

Dobře napsané i natočené syrové drama s Janou Brejchovou v roli silné ženy, kterou soudruzi kolektivizátoři hrubě podcenili. Kamera stojí na kontrastu černé a bílé a režisér střihovou skladbu ozvláštnil rychlými prostřihy, které tomuto střetu fanatiků dávají větší hloubku i důraz. Lepší čtyři hvězdičky. (23.03.2015)

Film, který mě spíše uhranul svou neopakovatelnou atmosférou a baladičností, než politicko-filosofickým zaměřením. Brejchová je přímo mrazivá a Gustáv Valach bravurně vzládl dojímavou roli vesnického blázna. Škoda jen toho velmi rychlého konce, nějak mi do pomalu stavěného příběhu nezapadl. Tento film je zajímavý i velmi odvážnou scénou obnažené V. Kaplanové v samém závěru - tohle se musí vidět, kdo neuvidí, neuvěří tomu, ajk vypadají skutečné nulky :) (07.02.2008)

Neuvěřitelné, jaké se točily snímky v těch několika málo letech tvůrčí svobody, maličkém ostrůvku mezi schematismem 50. a první půle 60. let a osudově se blížící normalizací let sedmdesátých. K jednomu z nejzásadnějších a nejtraumatičtějších témat novodobé české (a obecně československé) historie, totiž k násilné kolektivizaci českého venkova počátkem 50. let, se ale stačilo vyjádřit jen nepatrné množství filmů (mimo Noci nevěsty ještě fenomenální Všichni dobří rodáci Vojtěcha Jasného a Smuteční slavnost Zdeňka Sirového...) a po sametové revoluci se jejich počet hrubě nerozšiřoval (snad jen Tichá bolest Martina Hollého byla důstojným pokračovatelem této bolestné reflexe, přičemž silných literárních námětů se nabízelo hned několik, kupříkladu mne napadá působivý soubor povídek Čas kopřiv od Josefa Knapa...), takže tvůrčí plod osvědčeného uměleckého tandemu Karel Kachyňa (režie, spolupráce na scénáři) - Jan Procházka (námět - próza Svatá noc, scénář) je společensky navýsost potřebným a nedocenitelným projektem. Syrový černobílý baladický příběh, který je ozvláštněn ještě snahou obou tvůrců pojmenovat a demaskovat nejen fanatismus pohůnků totalitní moci represivního komunistického režimu (sedlák Picin a jeho metafyzický ,,trest", motiv autobusu plného ozbrojených milicionářů je však velmi mrazivý a dané anuluje...), ale zároveň také další totalitu náboženského fanatismu. Obé dohromady pak vyznívá naprosto katastrofálně, motiv rozvratu starého řádu vykresluje nadějeprostý obraz vesnice, kdy komunismus selhal, ale rovněž již zmizela pokora a tradiční víra v Boha, která předtím tvořila rámec tamních životů. Co zůstalo? Neodčinitelná vina a neexistence katarze... Největším kladem Noci nevěsty, mimo nesporné umělecké kvality, je pak fakt, že tvůrci jednoznačně pojmenovali věci pravými jmény, tedy 50. léta 20. století v ČSR jako dobu morální i hmotné devastace... (13.01.2012)