Už zase skáču přes kaluže

♪''...taken my arms, taken my legs, taken my soul...''♪ (pardon, ale na skladbu One jsem si v souvislosti s tímhle filmem tak nějak vzpomněl). Moc krásný český film, který vlastně dokáže i rozplakat, což je u českých rodinných filmů téměř nezvykem. Tedy, zaboha si nemohu vzpomenout na jediný český rodinný film, co by mě dojal k nějakým těm slzám. Což tedy zde se taky nestalo, ale nebyl jsem daleko od toho. od začátku se zde přemýšlí nad každým záběrem, protože vše tady posouvá psychiku mladého Adama na vyšší úroveň... což skvěle předpřipraví půdu pro následná dojetí diváka. Mladý Vladimír Dlouhý předvedl excelentní výkon, ze kterého by se mohl lecco přiučit i někteří současní herci. Následná nehoda ve filmu funguje opravdu skvěle, člověka dokáže skvěle rozněžnit. Scény v nemocnici fungují kupříkladu dokonale. Moc krásný film. A sestry Adama jsou strašný MPCíčka :-)  ,,Proč brečíš mami, vždyť já se přeci uzdravím. A zase budu skákat přes třeba takovýhle kaluže.'' (10.12.2022)

Tohle mě hodně mile překvapilo. Nejen, že to na svůj žánr dost dobře funguje, ale ono to má obecně dost promyšlený scénář. Ať už citem pro tempo jednotlivých záběrů, tak i vedením příběhu, ale co mě dostalo úplně nejvíc je to, jak chytře se tu pracuje se symboly a určitými předměty a scénami na začátku, které postupem času dostanou další význam. Ať už ta barevná sklíčka, skok na ohradu, dokonce i ten orchestr a bylo tam toho i víc. Navíc se na to dost příjemně kouká (dokonce i ta část v nemocnici taková je, a to prostory nemocnice vyloženě nesnáším a vždycky z nich mám depku i když se v nich odehrává komedie), hodně mi sedla i ta poetika v tom, je tam krásná příroda, ten příběh má určitou sílu a je i fascinující sledovat touhu a odvahu toho kluka jít si i přes svoje postižení neustále za svým uskutečnitelným snem, ačkoli je ta cesta dlážděná spoustou bolesti a smutných chvil. Hodně se mi líbily i herecké výkony, hudba a hlavně kamera, která z toho námětu dostala maximum a nejeden záběr je úžasně natočený. Vlastně tomu ani nemám co vyčítat - snad jen to, že ten závěr trvá krapet déle než by měl, protože se v něm vlastně odehrává pořád to samé dokola. Plus možná ještě ty ne zrovna přesvědčivě udělané noční scény, ale to mi vadí skutečně minimálně. I tak se tohle Kachyňovi fakt hodně povedlo a poslední záběr mě vyloženě dostal. Slabých 5* (08.01.2022)

3,5 Melodramatický príbeh oplývajúci poetikou, plný ľudskosti. Tentokrát Kuchyňa obsadil radu menej známych hercov, takže Zdena  Hadrbolcova si mohla zahrať jednu z hlavných postáv. Vyzdvihujem výborný výkon Vladimíra Dlouheho v jeho prvej filmovej roli, príjemne ma prekvapil aj mne úplne neznámy Karel Hlušička. Čo ale pochváliť nemôžem, je sprievodná hudba Zdeňka Líšku. Ten jeden dookola sa opakujúci cirkusovo-kolotočový motív lezie poriadne na nervy a kazí celkový dojem z filmu a tiež moje finálne hodnotenie. Mimochodom, čo majú českí filmoví tvorcovia s tou dychovkou, že ju musia všade pchať? (15.08.2021)

Bylo by to pěkné. Oceňuji zejména zajímavé herecké výkony a nečasté ztvárnění závažného dětského onemocnění. Co mě však vyloženě rušilo, byly ty mažoretky v mužském podání a monotematická hudba s nimi spojená a různé důrazy tu na detail, tu na monolog vypravěče, jež tříštily celou kompozici. Celou dobu jsem si ale říkala, koho mi ten chlapec připomíná a pak mi došlo, který herec z něj vyrostl. Ať odpočívá v pokoji. (06.02.2018)

Ach jo, Vláďo, Vláďo... Ten malý, ušatý, černovlasý chlapec měl v sobě už tehdy tolik křehkosti, jemnosti a dospělosti zároveň. Jeho mluvený projev je zde, stejně jako i ten herecký, velmi skromný, přirozený a citlivý. A ač toho příliš nenamluví, tak i jen pouhým svým pohybem, pohledem či gestem mě dokázal téměř hypnoticky přimrazit k obrazovce. Příroda, koně, barevná sklíčka, nádherná hudební melodie (která se sice možná až příliš často opakuje dokola, ale i tak je úchvatná:) a krásné ženské zpěvy, v nichž jsem rozeznala podobné tóniny, jako v o dva roky starším legendárním, temném díle, k němuž Zdeněk Liška též komponoval hudbu. Nikdy jsem ve filmu neviděla, aby někdo dokázal tak obyčejné slovo jako "vajíčko" pronést s takovým citem a krásou, jako to udělal Adam, když ležel na lůžku. To, jak to řekl, prostě nádhera. Myslím, že nikdo by toto slovo nedokázal vyslovit tak, jako on. Vím, je to detail, ale jsou to právě ony, kdo mnohdy ve filmu vytvářejí jedinečný celek. (28.12.2011)