Diabolik

Při popisování "Diabolika" se hojně sahá k aluzím na "Fantomase" či dobového "Batmana" i "Barbarellu", ale jestli k něčemu má tento skvostně naivní a vizuálně vyňuňaný film nejblíže, jsou to komiksy Káji Saudka. Některé záběry jako by rámováním, mizanscénou  i konkrétními artefakty výzdoby přímo evokovaly jednotlivé panely popartového mistra, a to nemluvě o castingu ústřední dvojice, která jako by svou nadpozemskou sošností přímo oživla z jeho kreseb. Na rozdíl od odvázané rozvernosti a humorné nadsázky výše zmíněných filmů naopak "Diabolik" pracuje s přiznanou naivitou, umělostí i absurdní (anti)logikou brakových komiksů, kterou požitkářsky vykresluje a libuje si právě v tom, že chce být komiksovější, respektive nerealističtější než jeho předloha. (09.12.2021)

Paráda!!! Sice je to laciná "braková" vykrádačka Fantomase a Bonda, ale má to neuvěřitelný kouzlo a náboj. Diabolik je něco jako Fantomas, frajer s maskou v koženým černým oblečku, pro kterýho není nic problém, ukradne cokoliv kdekoliv, na všechno má plán a vychytávky. K tomu vlastní výborný podzemní sídlo v pseudo-futuristickým stylu a chodí s překrásnou kočičkou (Marisa Mell). Prostě frajer jak má být. Samozřejmě si na něj brousí zuby policie i mafie. Celé to má úžasnou italskou atmosféru, nádherný vizual, hudbu, dnes vtipné triky a celý je to prostě "cool"!!! Pro milovníky italské produkce přelomu 60. a 70. let povinnost. (23.06.2011)

Fantomas po italsku, bohužel bez děje. John Phillip Law se skoro neukáže bez masky, a nemám jasno, jestli měl být padouchem nebo hrdinou, stejně jako jeho protivník Michel Piccoli. Marisa Mell je kočka, dekorace Diabolikovy skrýše jsou velkolepé, Morriconeho hudba sedí, ale ústřední děj tomu sakra schází. Navíc je poznat, že tohle nebyl Bavův žánr. (02.09.2017)

Komiks Diabolik založil Fumetti neri, neboli italský černý komiks s antihrdiny, sexem, a násilím. Proto ani nevadí, že ústřední pár nemá skoro žádné charisma. Mell je toporná, krásná a spoře oděná, Law toporný a svalnatý, a jejich úkolem je sprchovat se, líbat se, a občas vyrazit na nějakou akci. Piccoli nehraje a jenom inkasuje šek za účast, a Adolfo Celi je prostě znovu ten padouch z Bonda. Naštěstí si režisér nic nevymýšlí a prostě jen převádí komiksové stripy do filmu. A ono to funguje. Snad do nové verze Diabolika nebudou cpát psychologii a zůstanou u toho, co dělá tento druh komiksu zajímavým. (18.04.2021)

To je film u něhož je našinec na roztrhání, neb na jednu stranu musí obdivovat nádherně šedesátkovou pop-psychedelickou vizuální stránku - s tím architektonicky avantgardním doupětem, s úžasně sexy působící Marisou Mell a se skvělou Morriconeho hudbou, leč na druhou stranu ho prudí samotný děj, kterému schází nadhled a ironie jiných podobných zpracování takových brakových příběhů, a který je svou „opravdovostí“ doveden až k nechtěné parodii, a to nakonec více trapné než směšné. Tvůrci dobových bondovek tenhle problém zvládli lépe. (22.01.2013)