Tam na konečné

Kvalita filmu vynikne na pozadí doby, v ktorej bol nakrútený a pri porovnaní s filmami, ktoré boli v tých rokoch dokončené. Pohľad dnešného diváka, bez nostalgickej veľkodušnosti pre pamätnícke filmy, bez akceptovania doby a podmienok ich vzniku, odhalí schématickosť scenára, nedotiahnutosť pri realizácii a množstvo ďalších nedostatkov, ktoré neprekryjú ani niektoré výborné herecké výkony. Slabšie tri hviezdičky vyjadrujú celkový dojem, ktorý som z filmu mal. (09.03.2010)

Nesmyslně předabovanými hlasy vykolejený snímek o smyčkách ze „smyčky“ mě nemohl nezasáhnout již periferním světem, který zobrazil. Mám slabost pro ta místa, kam se ještě ta podivná prkna s tolika zrádnými propadly, která znamenají svět, nerozšířila a kde je život nadále autentickým, plným všech divoce rozbujených pocitů, ať slastných či bolestných. Spleť intimních dramat, soustředěných k horoucímu ohnisku (ohništi) domova, rodiny, mi však přišla poněkud názorně edukativní: sonda do přirozeného nešlechtěného bytí převažovala v moralitu. Komorně podaná polarita ženství a mužství, poněkud vyhrocená, tento osten ještě zesílila: proti charakterním ženám stojí bezvýjimečně slabí muži, podléhající svým slabostem, kterým obětují život svůj i svých bližních – a zvláště žen… Postrádal jsem hlubší vhled do těch elipticky podaných osudů, které mě čímsi – snad příbuznou slabostí – přitahovaly. Byl bych rád z těch nezachycených stop odečetl i cosi z toho, co jsem sám zapomněl, ale dostal jsem jen nepsychologické mnohomluvné repliky či kultivovanou hysterii ženského rodu. To vychýlilo a zkreslilo celek a přišlo mi, že si jen listuji v sešitku s mravoličnými historkami, místo abych se střetl s někým, koho bych mohl znát ze tmy ranního zrcadla… (27.01.2018)

Jeden z důkazů, že zlatá šedesátá v našem filmu nepřišla po období temna, ale měla na co navazovat. Lyrizující snímek ovlivněný italským neorealismem vypráví obyčejné příběhy lidí žijících v jednom domě na pražské periferii. Přitom sám dům je natolik pozoruhodný, že posloužil jako ideální filmová lokace. Ludvík Aškenazy dodal citlivě napsaný scénář, Ján Kadár dobře zvládal práci s herci, neherci i dětmi a u hraného filmu začínající Zdeněk Liška začal odkrývat svůj potenciál. Z období 50. let je to takový malý nenápadný klenot. (22.12.2019)

Uživatel Mylouch to vystihl přesně. Tam na konečné opravdu nejvíce zaujme tím, jak oproti jiným tehdejším filmům v něm působí všichni vykořeněně, osamoceně a zapomenutě, což v době kolektivizování a organizování téměř jakéhokoli aspektu života muselo působit dost nezvykle. Dialogy jsou sice opravdu šíleně papírové a na pankrácké westernové městečko s tramvajovou konečnou, hospodou a mlékárnou (které je nyní mimochodem transformováno v bezpečně nejodpornější část Prahy) bych se dokázal pást očima určitě častěji a déle, nicméně ten tehdy unikátně zpracovaný emancipační a individualistický rozměr filmu je na svou dobu opravdu unikátní. (03.04.2023)

"Nevytahujte se, optimisti!" Nadherne socialni drama z dilny Kadar-Klos o obycejnych lidech z obycejneho domu na konci Prahy. Krasna kamera, celkove po technicke strance je film bezchybny. Dobry scenar a velice dobre sepsane dialogy. Herecke vykony na vysoke urovni, za vsechny Ruzek, Raz a teprve dvaadvacetileta Eva Ocenasova, ktera podala velmi vyzraly vykon a jeji postava byla vice nez sympaticka. Jen nevim, proc ji Alena Kreuzmannova predabovala, snad pro jeji ostravstinu... "A ted uz bez, tatinek ma zizen". (02.06.2014)