Tlumočník

Přál bych si, aby se Jiří Menzel stihl podílet ještě na řadě dobrých filmů, ovšem s Tlumočníkem to tak úplně nevyšlo. Na vině je především scénář, kvůli kterému vyprávění plyne tak pomalu, že skoro doufáte, že to budete mít za sebou. Jako úplně. Road movie se starými lidmi by mohla chytnout i ty mladé, ovšem myšlenkově klouže po povrchu a filmařsky nemá čím zaujmout. Nebo alespoň pobavit. Peter Simonischek jako (ne)stárnoucí bonviván dává vzpomenout na svou předloňskou hvězdnou úlohu Toniho Erdmanna, jako protipól mu Menzel funguje dobře. Alespoň mezinárodní koprodukce je na snímku vidět, díky čemuž se tvůrci nemusejí stydět, ale mohlo to tedy dopadnout mnohem, mnohem lépe. (04.07.2018)

Po loňské animální hemoroidiádě beznadějného polského nudila s příznačným názvem Zvířata, vsadilo tentokrát letos nadmíru útulné Kino na granicy téměř na jistotu a zvolilo otvírák, u kterého se divák samým dokonalým rozptýlením nemusel soustředit výhradně na mimořádně rektohostilní sedačky Miczkiewiczovy pomsty dojebaným zádům aka v dalších bezohledech důstojného kulturního svatostánku polského Cieszyna. Geriatrický cestovýlet sanavažida a sanavaeses centrálním Maďarskem za účelem vyrovnání se s Hlinkovými gardami úchvatně pohání koncert naprosto famózního Arnoštka, jemuž neméně zdatně kunduje sympatický naviagrovaný Rakušák, který se ho urputně snaží nadrobit do každé ovce, na níž cestou kluci narazí. Z počátku je to výlet roztomile sarkastický a plyne rychleji než cévkování zkušenou staniční sestrou, poté však téma zvážní, dědci se tak trochu začnou šourat s chodítkem do Kauflandu a Šulík frajeřit, že má drona. Cesta z Martina do Popradu je sice malebná, ale pokud se člověk zrovna psychicky nechystá na maďarský cestopis, tak nějak si ji na plátně projet celou moc nemusí. Chcípající tempo chvílemi vytrhne několik opravdu sugestivně mrazivých momentů z dob desionizace Uher, nicméně dostatečně odhodlaný frajer s nůžkami by to dozajista dostříhal i k silné čtyřce bez funivého poposedávání. (29.04.2018)

Jsem celkem naštvaný, když si uvědomím, že tento film má několik nominací na Českého lva a Úsměvy smutných mužů nic (sic!). To snad akademici nemohou myslet vážně - Menzelovi za zásluhy? Ale jemu samotnému nominaci nepřidělili. Tematicky vyčpělé, resp. nebetyčně ohrané. Road movie o dvou rozdílných lidech, druhá světová válka a její následky... Já mám přitom hořkosladké příběhy nejraději, ale tady to po návštěvě termálních lázní přestává fungovat a děj se propadá až do šedivé nudy. Hodnocení zvedá výtečná kamera, roztomilá kombinace slovenštiny a němčiny a nepřekvapivě dobře zahrané hlavní herecké party. (26.01.2019)

Nenechal som si ujsť jedinečnú príležitosť, že v ružomberskom Kino Kultúra bola exkluzívna projekcia s tvorcami filmu, pričom na margo by som ešte dodal, že tretina filmu bola nakrútená v Ružomberku a v okolí, a preto boli všetci vo vypredanej sále v maximálnom vytržení, jednoducho, premiéra „praskala vo švíkoch” . Pán režisér Martin Šulík má k dispozícii svojho dvorného scenáristu, p. Mareka Leščáka, či taktiež povolaného človeka na výpravu, p. Ferka Liptáka, všetci títo traja sa aj dostavili na spomínané premietanie, ktorých dopĺňa pôvabná dáma Eva “Evelyn” Kramerová. Nemuseli prísť ani páni SIMONISCHEK s MENZELOM, a divák musel byť maximálne spokojný, lebo takáto príležitosť sa neponúka každý deň. Toľko k mojim úvodným dojmom, za ktoré ďakujem. / Teraz k prejdem k filmu, u ktorého až taká prehnaná spokojnosť určite nepanuje, aj keď moje tri hviezdičky beriem, ako nadštandardné, koľko môžem definitívne nadeliť. Introvertného slovenského tlmočníka Aliho Ungára nohy zavedú do Viedne, kam prišiel vyhľadať osobu zodpovednú za nemilé udalosti, ktoré sa stali jeho rodine. Na mysli mám HOLOKAUST, ktorému napomohol bývalý dôstojník SS. Ali má v pláne, keď bude stáť pred bytom tohto ex Esesáka, že mu s radosťou daruje smrtonosnú guľku do čela, ale namiesto toho mu otvára jeho SYN - extrovertný učiteľ, alkoholik Georg Graubner, ktorý sa de-facto od aktivít svojho otca po celý čas dištancoval. Oboch týchto pánov spoja rany minulosti, aby sa vydali z Rakúska na ROAD MOVIE po SLOVENSKU, po miestach spájajúcich sa s poznaním seba samým... Z dvoch rozdielnych protipólov sa počas tejto cesty autom stávajú nerozluční priatelia. / Ako hlavné atribúty filmu by som rád ešte spomenul kameru Martina Štrbu, ktorý s režisérom pracoval už niekoľkokrát, a tak preto panuje takáto súhra - dvoch najpovolanejších odborníkov na snímku. A Vladimír Godár je „slovenský John Williams” . Kamera, hudba a výprava sú na vysokej, profesionálnej úrovni. Trochu to tu škrípe so scenárom a s „hereckými výkonmi” . Skrátka, Peter zatieňuje Jiřího, a pritom podľa názvu to malo byť v prvom rade o ňom, čím viac minút strávi Simonischek na plátne, tým viac sa stáva dominantnejším, že Menzel je v jeho ústraní, a taktiež samotný snímok donekonečna prekračuje na mieste, bez toho, aby dochádzalo k zásadným dramatickým zvratom. A predsa k jednému na záver dochádza, ale to je celkovo iba taká slabá náplasť. Len sa ide z bodu A do bodu B, a zase do bodu C a cetera. / Viac ma bavilo to, čo bolo pred filmom a po filme, ako to čo bolo medzi tým, t.j. samotné filmové dielo. (03.03.2018)

Netradičné road movie s hrdinami, ktorí stoja na dvoch stranách barikády a pátrajú po minulosti. Je to natočené veľmi dobre, hlavná dvojica hrá dosť dobre a ich interakcia ma bavila. Niektoré scény sa však občas dosť tiahnu, ale našťastie ich tam nie je veľa, takže mi to až tak nevadilo. Ale celkovo som bol veľmi spokojný s vyznením filmu a jeho obsahovou stránkou. 8/10 (15.06.2021)