Na východ od ráje

Moje srdce opět zaplesalo nad přehlídkou ušlechtilých hodnot, podrobněji viz pozitivní psychologie (Seligman), v podání, které mě ani minutu nenudilo. Moje první setkání s Rebelem, ale vůbec nelituji, ostatně všichni byli výborní a uvěřitelní. Takové množství humanismu v drobnohledu z té lepší stránky dnes abys Hubbleovkou pohledal a to žijeme v odstupu doby, vzhledem k existenci lidstva, prakticky bezvýznamném. A co teprve technická realita, kam až...?! Budiž mi k dobru, že k pochopení problematiky nepotřebuji odkazy v Bibli, ani jiné teoretické žvásty, stačí doširoka otevřít oči a duši bezbřehému vnímání. Ono taky osobní zkušenost není k zahození, není nad spálení vlastních milovaných prstíků. Dost umravnostňování, líbilo, povedlo se. (07.05.2012)

Jakkoliv se adaptace liší od geniální předlohy a chybí jí značná část ze Steinbeckova přesahu a hloubky, stále se jedná o velice silný film. Co zůstává je totiž důraz na obyčejného člověka a jeho boj s láskou, závistí a vůbec boj nejhorší (a nevyhnutelný), totiž boj sama se sebou. A co se Jamese Deana týče, tak jeho revoluční herectví dnes působí možná trochu křečovitě, nicméně jeho obrovské charisma stále zůstává i po letech nedotknutelné. (18.03.2016)

Och bože, americká kinematografie byla odjakživa posedlá vztahem otců a synů a "Na východ od ráje" je typickým představitelem těchto filmů. Odhlédnu-li od respektu k hereckému výkonu Jamese Deana v hlavní roli a dalším kvalitám tohoto klasického snímku, za sebe nemám problém prohlásit, že je tento film prostě jen... nesnesitelně nudný a ve svém výrazu až melodramaticky afektovaný. Obecně moc nemusím filmy z 50. let, všechny mi přijdou strašně stejné a beznadějně zaseklé v době svého vzniku, která je z nich cítit na sto honů. Třeba už jen ta příšerná hudba... Ne, toto skutečně není můj cup of tea. (05.03.2013)

„Variace na biblické téma“, to bylo první, co jsem o Na východ od ráje slyšel. Mé obavy, zda bych ji tam opravdu našel, byly věru zbytečné. Ačkoli jsem znal příběh Kaina a Ábela jen velmi povrchně, ve filmu je to několikrát omíláno, zdůrazňováno, připomínáno a divákovi nošeno na zlatém podnose, až to ke konci může být i protivné. Když ale toto pominu, zůstává nádherně srdcervoucí příběh dvou rozdílných bratrů, otce a ztracené matky se silnou narozeninovou scénou a velmi dojemným závěrem, kdy mi ukápla nejedna slza. Naprosto ojedinělý film, kdy jsem se stoprocentně ztotožnil s hlavní postavou. (08.04.2006)

East of Eden silně připomíná filmy Douglase Sirka - neúnosně roztahané limonády technicolorových barev. Bohužel chybí Sirkovy podivné vedlejší postavy, díky kterým jeho dramata vyčnívají nad konkurenci. Zdá se, že popularita Kazanova nepříliš povedeného zpracováví Steinbeckovy knihy stojí jen na rebelské slávě Jamese Deana. A té já nerozumím. (25.07.2010)