A Streetcar Named Desire
Električka zvaná Túžba
A Streetcar Named Desire
Režie:
Elia KazanKamera:
Harry Stradling Sr.Hudba:
Alex NorthHrají:
Vivien Leigh, Marlon Brando, Kim Hunter, Karl Malden, Rudy Bond, Nick Dennis, Peg Hillias, Wright King, Richard Garrick, Ann Dere, Edna Thomas, Mickey Kuhn (více)Obsahy(1)
Krutý střet touhy a reality. Strhující drama vášní a tužeb, které se dotýká i těch nejskrytějších oblastí lidských duší... Děj se odehrává v jižanském New Orleansu, kam přijíždí stárnoucí kráska Blanche DuBois navštívit svou mladší sestru Stellu, která se provdala za výbušného a agresivního Stanleyho. Společně musí dočasně vydržet pod jednou střechou, což značí neustálé problémy. Přecitlivělá a domýšlivá Blanche dokáže Stanleyho svou přítomností vyprovokovat k nepříčetné zuřivosti. Ten ji navíc podezřívá, že jeho manželku připravila o dědictví, proto na vlastní pěst pátrá po pravdě o její minulosti. Stísněné prostory rozpáleného bytu představují bojiště dvou rozdílných povah a osobností. Labilní Blanche propadá vlastním sebeklamům a začíná se ztrácet ve svých představách a halucinacích. Bezvýchodná situace vyvrcholí ve chvíli, kdy se v rozpáleném bytě ocitnou o samotě... Slavný filmař Elia Kazan (1909–2003) byl jednou z nejvýraznějších postav americké kultury 20. století. V Hollywoodu se etabloval jako filmový režisér a scenárista, ještě předtím se ale proslavil jako broadwayský režisér. Na počátku 40. let představoval výraznou divadelní osobnost, která se orientuje na inscenace těch nejvýraznějších současných amerických dramatiků. Elia Kazan uvedl na broadwayská jeviště vrcholná díla Arthura Millera, Tennessee Williamse nebo Williama Ingeho. Americký dramatik Tennessee Williams patřil k jeho nejbližším a nejvěrnějším přátelům, jedním z vrcholu jejich spolupráce se stala divadelní hra Tramvaj do stanice Touha. Ta byla uvedena v roce 1947, následně získala Pulitzerovu cenu a dodnes představuje vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu. Námět Tramvaje do stanice Touha představoval pro hollywoodské producenty velké lákadlo, proto už o čtyři roky později vznikla stejnojmenná filmová adaptace. Elia Kazan se ujal filmové režie, zatímco Tennessee Williams spolupracoval na psaní scénáře. Na filmovém plátně zde na sebe poprvé výrazně upozornil Marlon Brando, jenž si roli hrubého a horkokrevného Stanleyho Kowalského zahrál už předtím na Broadwayi. Jeho dámský protiklad v podobě labilní hrdinky Blanche ztvárnila britská herečka Vivien Leighová. Ta si předtím stejnou roli vyzkoušela pro změnu v londýnské divadelní adaptaci, kterou režíroval její slavný manžel Laurence Olivier. Síla výsledného díla spočívá především v hereckých výkonech hlavních protagonistů. Snímek byl ostatně jako první nominován na Oscara ve všech čtyřech hereckých kategoriích, jako jediný nebyl paradoxně vyznamenán Marlon Brando. Živočišný a prchlivý Stanley ale dodnes představuje jednu z nejvýraznějších postav světové kinematografie. (Česká televize)
(více)Recenze (196)
Brandovi padne role Kowalského jako ulitá, Vivien Leigh je rovněž nadmíru skvělá a dynamická režie Elii Kazana plně vynahrazuje jedinou slabost - "divadelnost" předlohy. Klasika. ()
Upřímně se přiznávám, že bych asi tento film a zřejmě ještě lépe divadelní hru musel vidět víckrát, ale do toho se mi asi nebude chtít. Abych si zkontroloval, že jsem ději porozuměl, musel jsem si obsah znovu pročíst na wikipedii, a zjistil jsem, že mi unikly asi tři dosti podstatné záležitosti. První z nich jsou Blanchiny halucinace, v ozvěně, kterou měla zřejmě Blanche ve svém mozku slyšet, jsem spatřoval jen nejasný režisérův záměr. Další přišly až ke konci. Zcela mi uniklo znásilnění - byly to ony tři minuty, které cenzura vystřihla? Pro film jsou ale asi dost důležité. A bylo toto znásilnění příčinou, že Blanche definitivně "ruplo v bedně"? A protože tohle mi stále unikalo, chorobné lži mohly být stále hrané, nepochopil jsem ani scénu, kdy za Blanche přijeli z blázince. Snad taky proto, že ten starý pán a paní rozhodně nevypadali jako lékař a ošetřovatelka... Ale rozhodně to zdůraznilo ponurost závěru. Přepis divadelních her na filmové plátno je dost náročný a film skutečně trochu trpěl tím, že se z 95 % odehrával ve dvou místnostech. Působilo to dost únavně a člověk ztrácel soustředěnost. Byly by to skutečně jen tři hvězdičky, ale zachránili to herci. Brando výborný, ale ani Leighovou bych nezatracoval, možná však hrál roli dabing, který trochu parodoval naši Květu Fialovou (trochu tu byla i fyzická podoba). Karla Maddena jsem už někde viděl, ale kde? Musím se podívat. ()
Řekl bych, že Williamsova hra měla zůstat filmovému plátnu zapovězena... Ta více než dvouhodinouvá stopáž s pomatenou madamme DuBois – opravdu moc není o co stát. :-) ()
Úplně jsem z toho oněměl. Úžasný filmový zážitek. Brandon byl skvělý a Vivien Leigh ukázala takovou škálu emocí, že to se mnou zamávalo jako tornádo. Opravdu úžasný film! ()
Pokud předlohu napsal takový velikán, jako Tennessee Williams, točí se to skoro samo. Geniální Marlon Brando a Vivien Leigh. ()
Ach, Marlon...celkom chapem tych milion zien, ktorym sa pri nom podlamovali kolena a sklbali si vlasy. Ale on nielen skvelo vyzera, ale aj skvelo hra. V kombinacii s vybornou Vivien Leigh sa ostatni herci akosi uplne stratili do uzadia. Pribeh poznam z hry Tennesseeho Williamsa, ale na platne dostava uplne novy rozmer. ()
Brando výborný, ale co tam předváděla Leigh se hodilo spíš do 1. čtvrtiny 20. století. ()
Herecký megakoncert skvelej V. Leigh. Charakter šitý na milimeter pre M. Brando. Filmová dráma na vysokej úrovni. Zaslúžené zlaté sošky, hlavne pre V. Leigh. Osobné hodnotenie: 83% (****) ()
Fantastický Brando, otrasná Leigh ... ()
Marlon je zde skvělej a jeho role taky, teda trochu se mi zkazil dojem z jeho role tim, jak na konci Stanley ujel. Chápu, že se mohla Blanche, z toho co se jí stalo, pokud se to vůbec stalo, zbláznit. Ale co ma byt proboha zábavného na tom, poslouchat skoro dvě hodiny ty její bláznivý žvásty? Tenhle film je z mého pohledu absolutní úlet, téměř zcela postrádající jakýkoliv děj a nebýt Branda je to odpad jak vyšitý. ()
Inscenácie divadelných hier vo filmoch majú zväčša nepriestrelný scenár, z ktorého ťažia. Ak si k tomu režisér vyberie správnych hercov, nedá sa ísť pod 4*. Film je známy predovšetkým vďaka výkonu Marlona Branda, ktorý započal tzv. method acting a jeho herectvo je natoľko neprehliadnuteľné, že neustále baví keď sa objaví na scéne, neustále cítite ako teritoriálne ovláda priestor a tým dáva najavo kto bude v scéne s ním na druhej koľaji. Mne však jemne vadila preexponovaná frajerina, hlavne keď má ruky vo vreckách prechádzajúc sa bytom a poučujúc všetkých naokolo. Drsného chlapa však zvládol all in all s prehľadom. Páčila sa mi i Vivien Leigh, ktorá bola v rámci typu herectva Brandovým protipólom, ale v rámci snímky zdatným súperom a svoju melancholickú Blanche zahrala s veľkým nasadením a v závere vzbudzovala dokonca hrôzu. Bolo radosť sledovať i počúvať dialógy práve tejto dvojice. Väčšina snímky sa odohráva v byte, ktorému by v určitom priestore, za plachtou, bodla priečka a taktiež niekedy mal bytík tenké steny smerom von. Skrátka ako to tvorcom vyhovovalo, tak raz sme boli svedkami, že zúčastnení sa navzájom nepočujú, raz áno a hneď z toho bolo iné vyústenie príbehu. Táto skutočnosť prispieva k tvrdeniu, že prevedenie divadelnej hry na filmové plátno nie je natoľko bezchybné ako by mohlo byť. ()
Jakoby já nějak nerozumím tomu tolik průměrnému, nepřekvapujícímu zpracování. Předloha mě natolik uchvátila, že se jedná o moji druhou nejoblíbenější knihu vůbec, a miloval jsem v ní komplexnost každé postavy z hlavní trojice. Tady to z toho nějak necítím a spíše jsem jen 2 hodiny prokoukal. Ve srovnání Kdo se bojí Virginie Woolfové? byl takový nářez, až jsem se z toho posadil na prdel, křičel, brečel a sám se Virginie Woolfové bál! Vyhodnocení: Stále ale lepší než Kočka na rozpálené plechové střeše ()
Zdlouhavé a nezajímavé. Jediný, kdo za něco stál byl Marlon Brando. Ufff, k tomuhle se těžko někdy vrátím... ()
naprosto zbytecny film, ktery mel zustav v divadle... ()
Je to tak, že já vůbec moc nemusím Tennesseeho, a ani tuhle hru. Protože on sám byl trochu úchyl, tak se to na jeho hrách vždycky projeví. Kdybych ale měla hodnotit film pouze po jeho zevnější a herecké stránce, a ne příběhové, dala bych plných pět. Marlon Brando je úžasný herec, a je naprosto nadlidsky krásný. Vivien Leigh je jako Blanche naprosto perfektní, a všichny ostatní herci taky naprosto bravurně zvládají své postavy. Vlastně se mi ta hra až na ten konec i dost líbí. Ale to by to nebyl pan Williams aby to nemusel nějak nemorálně zakončit. Ve své podstatě mi to připadá dokonce i mimo charakter Stanleyho postavy. Je to prostě hrozné zklamání, tohle jeho završení. Škoda takové klasiky. Elia Kazan byl a je hvězda nejen své doby, a rozhodně zaslouženě. Film je po vše stránkách naprostá pastva pro oči. Vůbec mi nevadí dlouhá stopáž nebo divadelní pojetí. Rozhodně jsem si to velmi příjemně užívala. Celé je to velmi ryzí a opravdové, ale zároveň si to naprosto drží úroveň. Určitě nejlepší verze, ať už divadelní, či filmová, jakou jsem měla možnost kdy vidět. ()
Tento film šel zcela mimo mě a je mi úplně jedno, na kolik Oscarů to bylo nominované. Film, ve kterém divák nemá možnost si oblíbit nebo nedej bože se ztotožnit s žádnou z postav mi prostě nefunguje. Charaktery jsou hysterické a chovají se úplně iracionálně (alespoň podle dnešních měřítek). Marlon je sice pěknej, ale tady - byť byl klaďas - byl pěknej kretén. Už od půlky filmu jsem koukal na hodinky, kdy to skončí. ()
Filmový počin režiséra Eliu Kazana z roku 1951, vychádzajúci z predlohy divadelnej hry Tennesseho Williamsa, patrí ku klasikám svetovej kinematografie. Príbeh o dvoch sestrách (Vivien Leigh a Kim Hunter) a manželovi (Marlon Brando) jednej z nich, odohrávajúci sa na americkom juhu v meste New Orleans, zobrazuje, respektíve sa snaží zobrazovať všeobecné napätie, ktoré medzi nimi z rôznych dôvodov panuje. Na charakteroch postáv, ktoré herci stvárňujú, sa dobre odzrkadľuje skutočnosť, prečo Williamsova predloha dokázala získať Pulitzerovu cenu. Rovnako však u diváka od začiatku vzbudzujú silný divadelný dojem. A to je v konečnom dôsledku najväčším problémom Kazanovho filmu. Ani tvorcom ani hercom sa, bohužiaľ, nepodarilo predlohu pretvoriť takým spôsobom, ktorý by dokázal potlačiť teatrálnosť a zvýrazniť filmové prvky. Snímka tým pádom v mnohom pôsobí skôr ako divadelná inscenácia. Nepodpisuje sa na tom však iba spôsob hrania hereckého obsadenia, ale napríklad tiež kulisy či chýbajúci väčší dejový spád. Rozprávať v podstate jednoduchý príbeh na ploche dvoch hodín je v tejto podobe zbytočne zdĺhavé. S Kazanovým filmom je to ako na hojdačke. Na jednu stranu si so sebou nesie množstvo negatív, ktoré znižujú jeho celkovú kvalitu, na stranu druhú však ponúka aj viacero pozitív. Herecké výkony Marlona Branda či Vivien Leigh v spojitosti s niektorými dobrými dejovými pasážami zachraňujú dielo a držia ho na úrovni priemeru. A Streetcar Named Desire je nielen v americkej, ale vo svetovej kinematografii pojmom. Rovnako ako však mnohé iné "pojmy", aj film Eliu Kazana napriek oceneniam a zvučnému menu neprekračuje kvalitatívnu hranicu priemernosti. Ide o počin, ktorý je zmesou dobrého a horšieho. Najvýraznejšou slabinou je v jeho prípade jednoznačne prílišná teatrálnosť celkového poňatia. ()
Kultovní film podle známé hry Tennesee Williamse, se skvělým hereckým obsazením. Vnímal jsem to jako jakýsi souboj různých osobností, které se nedaly úplně klasifikovat jako dobré či špatné, protože jakmile jste si je zaškatulkovali, tak okamžitě jednaly tak neočekávaně, že jste museli své hodnocení změnit. Psychicky labilní Blanche DuBois dorazí do horkého New Orleans a následně cestuje tramvají do stanice Touha za svou sestrou Stellou, která je vdaná za vymakaného, hranatého a atraktivního vyznamenaného ženistu Stanleyho, který svou ženu občas zbije a s přítomností Blanche není moc spokojen. Vadí mu to, že Blanche prodala barák, ze kterého by měla mít peníze i Stella a podle Napoleonského zákoníku tudíž i on. Stanley hraje každý večer poker se svými třemi kamarády, a společně u toho kouří a popíjí alkohol. Jeden z jeho kumpánů je citlivý chlápek jménem Mitch, který se stará o svou matku a není moc na ženské. Vypadá to, že lehce postarší kráska Blanche by to mohla s tímto kavalírem, který pravidelně sportuje a udržuje se, dát dohromady, ale to by nesměla mít za sebou minulost plnou skandálů a nesměla by pořád lhát a vymýšlet si příběhy o milionářích. Navíc prostředí bytu bez vnitřních stěn, Blanchiiny neustálé horké koupele, oblékání se do laciných šatů a její vysmívání se Stanleymu, že je Polák, vytváří ve stísněném bytě zlou krev a vede k nevyhnutelnému konci. No, nebylo to špatné, ale bohužel se řadím mezi nekulturní hovada, která nedovedou toto veledílo náležitě ocenit. ()
Toto nie je feel good film na dlhé zimné večery... Napriek tomu, že som bola rada, že skončil (po istom čase už ani pohľad na mladunkého Marlona Branda neprinesie útechu od mizérie a úzkosti toho filmu), idem hneď na pôvodný text Tennesseeho Williamsa, lebo mám tušenie, že to bude niečo. ()
Na objektivní hodnocení to bude nutno asi vidět vícekrát, protože mám dojem, že mé vnímání neuchopilo onen kontrast za správný konec a zřejmě se vydalo po nesprávné stezce. Přesto si nejsem jist, zda otravnost Blanche s vodopádem ujetých slepičích žvástů byla tvůrčím záměrem, uměleckou nadstavbou anebo nedostatečně ohlídaným úletem. Bylo to sice působivé, ale kdyby se Vivien Leigh více krotila (nabízí se srovnání s Audrey Hepburn, která hrála podobnou slepičku ve Snídani u Tiffaniho) a též Marlon Brando trochu ubral na prvoplánové agresivitě, mohl do sebe ten příběh, který byl spíše nepřetržitou ukázkou kontrastů, více zapadnout. Hodně lidí tady mluví o nadčasovosti, což se dá potvrdit, ostatně společenským děním současnosti rezonuje právě kontrast mezi hlavami v oblacích a nereálném idealismu na straně jedné a přízemně buranskou racionalitou na straně druhé. Tato metaforičnost posouvá mé původně zamýšlené hodnocení o hvězdičku výše. A jak jsem naznačil na začátku, kdo ví, jak to bude po dalším zhlédnutí. ()