Hello, Dolly!

V nedávné době jsem viděl tři klasické muzikály, kterým vévodila Barbra Streisand - Funny Girl, Funny Lady a Hello, Dolly!. Nejvíce se mi líbila Funny Girl, ale o chlup za ní Hello, Dolly!, což se tu snažím okomentovat. Celému filmu opět vévodí Barbra, a to jak v herecké, tak i v pěvecké oblasti. Úžasně ji doplňuje Walter Matthau, u něhož stačí, aby protáhnul ten svůj obličej a je mi hned jasné, co si myslí. Choreografie tanců, doplněných zpěvem a hudbou je vypiplaná do posledního kroku a dobře se na to kouká, stejně jako na nádherné kostýmy dam. Jedinou mou výtkou by byla asi celková stopáž, protože o dvacet minut méně by tomu neublížilo. Zkrátka další skvělý muzikál v čele s úžasnou "Streisandkou". (29.07.2010)

Hello, Dolly! a Kabaret běžely celkem ve stejnou chvíli v televizi, na oba jsem se podívala a nemůžu se ubránit tomu, abych je mezi sebou neporovnala. Z tohoto "souboje" mi lépe vychází právě tento film. Hello, Dolly! je film docela svěží, barevný, vtipný, plný nadsázky. A musím říct, že takové písničky se mi u něj líbily mnohem více než u již zmiňovaného Kabaretu. Barbra Streisand zpívá dobře, zahrála to také slušně. Pro mě to byl muzikál, jak má být: písničky a příběh, který vás chytne, a také kvalitní provedení. (16.06.2013)

S muzikály to mám tak, že některé nezřízeně uctívám, z některých je mi špatně. Tenhle kousek, kde hraje Walter Matthau zakyslého starého mládence, který se nechá zblbnout fikanou ženskou, patří k těm zbožňovaným. Za co? Takže: geniální hudba, choreografie, v které se nepočítá jen s kroky, ale i s předměty a kostýmy: krásné fialové šifonové šaty ve "1,2,3" scéně v kloboučnictví, zlaté šaty ve vrcholné scéně s Louisem Armostrongem, jejíž dojemná kýčovitost mě pokaždé rozerve (a rozeřve), nápaditá režie a v neposlední řadě herci v čele s Barbrou, která je nejlepší minulou i budoucí Dolly Levi na světě. (06.03.2005)

Resuscitace Broadwaye na filmovém plátně působí hezky a mile asi jako králíček v oblečku (což je bohužel i pozice Armstronga ve filmu). Taneční čísla nedělají žánru, který proslavili Ginger a Fred, přílišnou čest a nenabízejí ani distanci typu pocta, parafráze ap. Důvodem, proč muzikál vidět, tak zůstává hlavně osnova příběhu ve vztahu Bárbry a kouzelného Matthaua, kořeněná konverzačními oživeními. Hudba se bohužel převaluje v mezích glam-bigbandových aranžmá bez inovativních prvků. Důvod ke znovushlédnutí se ve srovnání s vrcholy žánru bude hledat těžko. (11.01.2014)

Dopredu rikam, ze divadelni verze je povedenejsi a slusi pribehu daleko vic nez filmove platno, protoze Dolly (dobre obsazene a hlasove nenapodobitelna Barbra Streisand) dohazuje napadniky tak dlouho az si jednoho za vlastniho vezme. Hlasove nevyvazeny muzikal s peknymi kulisami a tanecni choreografii. Tod na zaver. 60% (09.08.2010)